Bakchalář: Porovnání verzí

Příprava na bakchalářské zkoušky byla v dobách reálného [[Socialismus|socialismu]] velmi obtížná. [[Hospoda|Učeben]] bylo ve městech jako [[marihuana|šafránu]] a navíc všechny byly hlídány firmou "[[Jiří Paroubek|Restaurace a jídelny]]". Aby mladistvý dostal tréninkové [[pivo]], bývalbývalo často problémobtížné. Až po [[Velká Francouzská Revoluce|revoluci]] nové lokály vyrostly jako [[houby]] po dešti. Často v těsném sousedství školy. Tréninkové podmínky dnešních studentů jsou mnohem lepší.

Získání titulu bakchaláře není vůbec jednoduché, uchazeč se musí podrobit náročným zkouškám. Na [[Čunkova univerzita|Čunkově univerzitě]] musí student nejprve sepsat bakchalářskou práci o rozsahu 30 stran na určené téma ze svého oboru. Po té následuje vlastní zkouška. Zkoušený musí vypít dva litry [[víno|vína]] nebo půl litru [[zelená|zelené]], poté převyprávět obsah své práce a zrelativizovat jej ve světle nejnovějších poznatků, na které přišel při konzumaci zmíněného vína nebo zelené, a o své pravdě přesvědčit členy zkušební komise, z nichž každý musel vypít tolik, co vypil student. Tyto zkoušky se zpravidla konají hromadně, leckdy je najednou zkoušeno až 50 studentů, což šetří [[játra]] profesorů, avšak zatěžuje nervy zkoušených.

Pokud má některý člen zkušební komise nějakou ideu, jak studentův nápad vylepšit, zachází se s ní stejně, jako by ji vymyslel sám uchazeč. Zkoušený musí nejpozději během kocoviny sepsat všechny myšlenky, které byly při zkoušce vyřčeny, aby neupadly v zapomenutí. Není divu, že ve Střední Evropě jsou bakchalářské zkoušky hlavním motorem vědeckého pokroku a nejúspěšnější studenti jsou nuceni, aby své bakchalářské zkoušky konali vícekrát.