Josef Švejk: Porovnání verzí

Kdyby nebyl bůh[[Bůh]], byl by Švejk.

* Světová proslulost polního maršála Josefa Švejka přivedla ke studiu na [[Brno|Brněnské]] Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAZVAAZ) [[Azis Veliký|Azise Velikého]]

{{Quote|A hle, vojáci milí! Na výšině před dobytou Custozzou zastavil se kmet vojevùdce. Kolem něho jeho věrní vojevùdcovévojevůdcové. Vážnost okamžiku zmocnila se celého [[Kruh|kroužku]], neboť v nepatrné vzdálenosti od maršálka bylo pozorovat [[Neznámý vojín|vojína]], jenž se smrtí[[smrt]]í zápasil. S roztříštěnými údy na [[Zemědělství|polí]] cti pociťoval zraněný praporečník Hrt, jak na něho hledí maršálek Radecký. Hodný zraněný praporečník ještě svíral v tuhnoucí pravici zlatou medalimedaili v křečovitém nadšení. Při pohledu na vznešeného maršálka oživl se ještě jednou tepot jeho srdce a zchromlým tělem pronikl poslední zbytek síly a umírající pokoušel se s nadlidskou námahou plížiti se vstříc svému maršálkovi. Popřej si klidu, můj hodný vojíne, zvolal k němu maršálek, sestoupil s [[Dvounohý kůň|koně]] a chtěl mu podati ruku. Nejde to, pane maršálku, řekl umírající vojín, mám obě ruce uraženy, ale o jedno prosím. Sdělte mnìmì plnou pravdu: Je ta bitva zcela dobyta? Docela, milý brachu, pravil laskavě polní maršálek, [[Škoda felicia|škoda]], že tvá radost je zkalena tvým zraněním. Ovšem, vznešený pane, se mnou je [[konec]], temným hlasem řekl vojín, příjemně se usmívaje. Máš žízeň? otázal se Radecký. Den byl parný, pane maršálku, měli jsme přes třicet stupňů horka. [[NATO|Nato]] Radecký, chopiv se polní láhve svého pobočníka, podával ji umírajícímu. Tento se napil, učiniv mocný doušek. Zaplať bůh tisíckrát, zvolal, namáhaje se políbiti ruku svému veliteli. Jak dlouho sloužíš? otázal se tento. PøesPřes čtyřicet let, pane maršálku! U Ošper dobyl jsem zlaté medaliemedaile. Také u Lipska jsem byl, dělový kříž mám rovněž, pětkrát jsem byl smrtelně raněn, ale teď je se mnou dočista [[konec]]. Ale jaké štěstí a blaho, že jsem se dožil dnešního dne. Co mi záleží na smrti, když jsme dobyli slavného vítězství a [[Franta Pepa Jednička|císaři]] vrácena jeho zem! V tom okamžiku zazněly z tábora velebné zvuky naší [[Hymna České republiky|hymny]] Zachovej nám, [[Bůh|Hospodine]], mocně a vznešeně nesly se po bojišti. Padlý vojín, loučící se se životem[[život]]em, ještě jednou pokusil se vzchopit. Sláva [[Rakousko|Rakousku]], zvolal nadšeně, sláva Rakousku! Nechť pokračuje se v té skvostné písni! Sláva našemu vojevůdci! Ať žije [[armáda]]! Umírající sklonil se ještě jednou k pravici maršálkové, kterou poceloval, sklesl a tichý poslední vzdech vydral se z jeho šlechetné duše. VojevùdceVojevůdce stál tu s obnaženou hlavou před mrtvolou jednoho z nejhodnějších vojínùvojínů. Tento krásný [[End|konec]] je věru záviděníhodný, pravil v pohnutí maršálek, skláněje obličej do sepjatých dlaní. Milí vojíni, i já vám přeji, abyste se všichni dočkali takového krásného konce.|Jaroslav Hašek}}