ZŠ Kosmonautů
Na první pohled by se zdálo, že zkratka "ZŠ" představuje označení Základní Školy. Není tomu tak. Jde totiž o Základnovou Školu pro utajovaný speciální výcvik. Ta nemá s nějakou základkou vůbec nic společného. V tomto případě jde výcvik kosmonautů.
Proces výuky[editovat | editovat zdroj]
Nábor do školy neprobíhá nějakým trapným zápisem, nebo zápichem, ale přímo testem schopnosti adepta vznášet se, neboli schopnosti levitovat. Matky a zřídkakdy otcové své robátka do školy vhodí již od vrátek směrem jižním, protože obvykle pospíchají na místní autobus číslo 4. Děcko pak letí skrze vstupní bránu, takže školník figuruje v roli Petra Čecha, který děcka buď chytá, nebo opravuje bránu, aby fungovala nadále.
Schéma dne[editovat | editovat zdroj]
Výuka začíná ráno v 8. Tedy na osmičku. To se ještě nic neděje, ale jen zvoní zvonek a po ukončení jeho trdlikání začne rachot. Paní učitelka přispěchá bez skafandru a bez kafe jenom s třídnicí, která ale není třídnicí, ale je třídícím digitálním letový plánem pro chudáčky děťátka.
Kolem devítky již vychází slunce (škola je ukryta před zraky veřejnosti tak, že je v údolí, v díře a navíc zčásti zakopaná. Tak zvaně tam, kde "chcípl pes". Sluníčko tam vychází nepravidelně, někdy vůbec, ale to žákům nebadí, svítí si fluorescenčním starým vyřazeným reaktorem z kosmické lodi WRER-456-654).
Detaily[editovat | editovat zdroj]
Protože výuka a vůbec návštěva tohoto ústavu je věcí neveřejnou, ba tajnou, nebylo možné do této chvíle o detailech nic zjistit. Redaktorům necyklopedie se však podařilo zachytit řeč jednoho z absolventů školy, když právě mluvil ze spaní. Tuto řeč analyzovat a seskládat velkou mozaiku toho, co se asi tak ve škole děje. Děje se tam toho fakt hodně.
- čipování žáků. Každý žák má čip. Nejde o ledajaký čip, nebo čípek, jakým se hodosí psi a kočky, ale o skutečný mikroprocesor se vším všady jako je datové úložiště, mikrotiskárna, žákovská knížka atp. Tento čip funguje jako žákajda i jako bonzblok. Učitelka žákovi nejprve vpálí pohlavek, a po té vpálí do čipu nové informace.
- každý žák má čip umístěn na dostatečně viditelném a přístupném místě, tedy pod levým nadočnicovým obloukem, asi 16 a půl, nebo 17 milimetrů od kořene nosu. Čip je implantován tak, že není možné jej svépomocí vyjmout (drbáním), ani nijak mechanicky znehodnotit (roztlouci).
- Oběd není organizován za účely takové, aby se děcka najedli, ale aby si vyměňovali nové zkušenosti a nové viry napříč celou školou. To znamená starší mohou nové legrácky předat mladším a naopak mladší mohou motivovat starší právě pro vytváření těchto legrácek. Za zmínku jedné legrácky ze konci roku 2013 patří vypnutí elektřiny a reset centrálního kompjůtru v celém areálu školy za pomoci koštěte. Za tento husarský kousek patří dík kosmonautovi juniórovi Maxovi.
- Školník není školníkem, ale školnicí, protože holky mají větší organizační schopnosti, zvládají více věcí současně a hlavně školnice v případě této ZŠ funguje jako tisková mluvčí a odpálkovává nálety komerčních televizí jako je prima a tak podobně.
- Učitelský sbor je na první i na druhý pohled podivný. Jde vždy o jednovaječná dvojčata tak, aby jednotliví učitelé byli zastupitelní v případě zkázy nějaké kosmické lodě. V případě míru pracují oba týmy na dvě směny, a tak mají děcka pocit, že se jim stále věnuje jeden a tentýž kantor. Výuka probíhá non stop, tedy 36 pozemských hodin denně.
Úspěchy školy[editovat | editovat zdroj]
Prvním žákem této školy byl Gagarin. Protože byl první, neměl žádné spolužáky, ani učitele, a tak není možné podat přesné svědectví, co se vlastně ve škole naučil. Asi něco ano, protože do vesmíru nakonec letěl. Druhým byl Armstrong, který se v ohništi na školním hřišti naučil šlapat do popele, a tak mohl stanout na povrchu měsíce a tam to pořádně pošlapat americkou botou made in china. Nejúspěšnějším absolventem, čtyřkařem ve všech předmětech, byl kosmonaut japonským jménem Pako (celým jménem Pako Nakašima Fukurama Šihoši Hoši Oši). (děcka se mu vysmívali asi takto:
- hóóóši
- óóši
- máš špinavý
- úúúši,
a tak příjmení öši nepoužívá).