Tlustý z ježka

„Tlustý z ježka je skoro jako slivovička.“

- Miloš Zeman

„Tlustý z ježka používám na poslední pomazání.“

- Papež František

„A když není máslo, použijte tlustý z ježka.“

- Jirka Babica

Ježek je již téměř připraven k instalaci těžební soupravy.

Tlustý z ježka, staročesky Igelspeck, je hojně používaný ztužený živočišný tuk, který se získává z volně i divoce žijících ježků. Lídrem spotřeby je Asie, největším výrobcem Rusko.

Výroba

Tlustý z ježka se vyrábí prakticky samo. Ježek se nechá být, sám se krmí a tloustne. Je-li zapotřebí zvýšit jateční váhu, ježci se přikrmují larvami hmyzu. Je-li potřeba tuku urgentní, manipulanti si nasadí ocelové rukavice, šiškují ježky futrem jako husy a na noc je ukládají do chladících boxů. Během pár dnů ježek nabyde dojmu, že se blíží zima a sám od sebe zvýší příjem potravy. Chladem vyděšený ježek dokáže za den zkonzumovat zhruba dvojnásobek své váhy a po připravené stravě se vrhá jako slepice po flusu, čili po hlavě. V této fázi již není třeba rukavic a stačí z bezpečné vzdálenosti funícím tlouštíkům házet krmení.

Dříve, kdy ještě nebylo možné dostatečně miniaturizovat těžební soupravy, bylo třeba ježka před vytěžením usmrtit. Humánně, samozřejmě - paličkou za uši. Nic nepřišlo nazmar. Ježek byl na struhadle zbaven bodlin a ty posléze využity jako výplň do košíčků podprsenek fanynek do BDSM a jako přísada do toaletního papíru pro drsné chlapy. Maso bylo najemno namleto do uherského salámu, tučné odřezky byly dále zpracovávány, zhutňovány, ztužovány a dávány do plastových obalů.

Díky technologickému pokroku v miniaturizaci a politickému tlaku teroristické organizace PETA bylo od usmrcování upuštěno. Po sovětských úspěších s rozdojením kozla přišel mnoha řády oceněný výzkumník Anton Vasilijevič Dojčenko s nápadem ježky dojit. Nápad jistě dobrý, výsledky dobré nebyly. Práce byla namahavá a lidí s malýma rukama valem ubývalo stejným tempem, jakým jich kvůli stížnostem přibývalo v gulagu na Sibiři. Použití automatických dojiček z kravínů se také neosvědčilo, protože bylo nutno ježky namahavě třídit. Ty menší totiž dojička vcucla celé a ucpal se filtr, což si vyžádalo i půlhodinovou technologickou pauzu a to poškozovalo výrobní normy.

Problém s dobýváním tlustého z ježka vyřešily až miniaturní ropné věže, odvozené od mořských ropných těžebních plošin. Ty samočinně provádějí ježkovi liposukci a aby držel a nedocházelo ke zbytečnému utrpení, výměnou pumpují do organismu opiáty. Ježek tak doslova drnčí blahem a Srstka s Kubišovou už nikam nevolají.

Odčerpaný tuk se zahřívá, pasíruje přes nylonky stejně jako chlebová samohonka a po odstranění drobných příměsí je stáčen do skleněných zálohovaných lahví. Nejvetším dodavatelem na český trh jsou firmy Agroprd a Maggi.

Použití

Vojáci Rudé armády s namazanými zbraněmi Tlustým z ježka

Tlustý z ježka má velmi široké využití a rozsah jeho použití se neustále rozrůstá. Obyčejně se s ním mažou chleby, lidé, vánočky a podobně. Jiří Ovčáček odborným pracovníkům potvrdil, že Miloš Zeman ho jí samotný, bez pečiva. Je vidět, kde jsou prachy.

Vzhledem k nadbytku komodity na ruském trhu s ním Rudá armáda promazává zbraně a bojová vozidla již od konce Druhé světové války. Ježčí tlusté má nízký bod tání i vzplanutí a umožňuje levně přebudovat prakticky jakoukoli palnou zbraň na funkční plamenomet. Vojáci si též pochvalují, že nemusejí od čištění zbraní odbíhat na svačinu a ušetří se tudíž spousta času.

Potraviny