Etnie

Království Etnie
Ufalme wa Etnia
1322 - 1970

Státní vlajka Státní znak
Motto: „Národ sobě, nah, etnik sobě“
Národní Hymna: Zi eirah (přidej na barvě)
Oficiální jazyk	Etnijština
Hlavní město	Formannosofia (do 1900), Etniopolis (1900 - 1970)
Vláda	Monarchie
Slavní vládci	Ethnie I., Xenija, Cairne
Národní hrdina
Měna	Etnijský reál
Náboženství	Křesťanství

Království Etnie (Entnijsky Ufalme wa Etnia) bylo africké království rozkládající se na území střední Afriky. Podle legendy bylo založeno kolem roku 1322 prvním králem zvaným Ethnie I. (ɛθni), který započal první etnijskou dynastii Etnajjovců. Vláda Etnajjovců byla vyznamenána výstavbou Formannosofie a bitvám proti místním kmenům. Po jejich dlouhé vládě usedla na trůn v roce 1541 dynastie Blanců, za jejichž vlády se hlavní město Etnie přesunulo do Etniopole a království dosáhlo historicky největšího rozmachu. Vláda dynastie Blanců je někdy nazývána zlatou érou Etnie. Trvala dlouhých 400 let a po porážce v Etnijské občanské válce (1936 - 37) se na trůn Etnie dostává finální rod Kernovců. Za vlády posledního krále Cairna se Etnie dostala do konfliktu se Srbskou říší a roku 1970 po porážce ve Válce v Etnii zanikla.

Dynastie Etnajjovců

Ethnie I. Veliký - renesanční vyzobrazení

Mapa Formannosofie za vlády Ethnieho II.

Prvním panovníkem a sjednotitelem jednotlivých etnik se stal Ethnie I., někdy také nazýván veliký. Etnie byla původně městský stát a nazývala se Formannosofia. Legenda praví, že Ethnie Veliký vyhnal z okolí veškeré tropické šelmy a první stavební kameny Formannosofie položil vlastníma rukama. Po jeho smrti roku 1368 se králem Formannosofie stal jeho syn Ethnie II., který začal Formannosofii rozšiřovat a podmaňovat si lokální kmeny. Syn Ethnieho II. zemřel po 2 letech vlády kvůli defektním genům a musel se trůnu ujat jeho strýc, Feth. Feth nebyl občany Formannosofie dobře přijat (hlavně kvůli jeho segregačním plánům) a v roce 1450 byl jeho synem Vórem svržen. Království Formannosofie bylo známo pro svoji toleranci vůči různým rasám a roku 1510 se za vlády Vóra II. království Formannosofia přejmenovalo na království Etnie, tento panovník také založil Etnijský Kodex, který stanovil rovnost všech ras a etnik v království. Vór III., syn Vóra II., byl poslední panovník dynastie a vyznamenal se silnou nenávistí vůči Evropanům. Spekuluje se dodnes o jeho homosexualitě, po pokusu jeho manželky Fiony o pohlavní styk jí prohodil oknem ložnice, což nepřežila a žádná další žena nebyla ochotná se panovníkovi intimně přibližovat. Vór III. zemřel roku 1539 bez dědice a po krátkém období chaosu se na trůn dostal Valdemar I., čímž započala dynastie Blanců.

Panovníci dynastie

• Ethnie I. Veliký (1322 - 1368)
• Ethnie II. (1368 - 1419)
• Ethnie Mladší (1419 - 1420)
• Feth (1420 - 1450)
• Vór (1450 - 1503)
• Vór II. (1503 - 1527
• Vór III. (1527 - 1539)

Dynastie Blanců

První králové

Blancové byli historicky nejdéle vládnoucí rod Etnie, který rozšířil království přes celou střední Afriku. První námi známý panovník této dynastie byl Valdemar I. Na trůn usedl roku 1541 a pomohl stabilizaci království po ztrátě posledního Etnajjovce. Měl velké ambice a věřil, že Etnie bude jednoho dne vládnout celé Africe. Toto byl hlavní důvod jeho Velké jižní expedice roku 1550, při které rozšířil království podél řeky Menš až k místu, kde by v budoucnu stála Etniopolis. V posledních letech jeho vlády začal ovšem zřejmě trpět schizofrenií a po smrti jeho ženy Helky se v roce 1562 v noci vydal sám do pralesa při severní hranici Etnie. Po jeho noční vycházce krále již nikdy nikdo neviděl, spekuluje se, že se utopil v bahně, byl domorodci zavražděn či spáchal sebevraždu.

Přibližná rozloha Etnie po Válce o pobřeží (1587)

Vannad namalovaný nejmenovaným španělským umělcem

Téhož roku se vlády ujímá jeho syn Vannad, který byl kvůli zaneprázdněnosti jeho otce vychováván slavným etnijským filozofem Drogátorem. Na trůn se dostává již jako 18 letý, ovšem nebyl díky výchově Drogátora nikdy využit jako loutka rádců. Byl vysoce inspirován dílem svého otce „Podél proudu Menše," kde Valdemar vznesl myšlenku dosažení pobřeží kontinentu. Vannad disponoval uměním války a zároveň si dokázal získat absolutní víru jeho lidu. Již od roku 1564 začíná vést dobyvačné výpravy směrem na západ. Přežil také pokus o atentát organizovaný jeho bratrem Balgarem. Balgar těžce záviděl luxus jeho bratra co se týče koupelí a chtěl vonné lázně Formannosofie sám pro sebe. Atentát se pro jeho neštěstí ale nepodařil a Balgar byl i s jeho přívrženci roku 1570 uzavřen do hladomorny. S přibližováním se pobřeží začal Vannad narážet na více a více Evropanů, jmenovitě Španělů. Zbraně Evropanů byly pro etnijské vojsko šok a prvotní spory skončily drtivou porážkou vojsk Vannada. Král se odmítal vzdát snu jeho otce a skrz krvavou Válku o pobřeží (1580 - 1587) se mu podařilo Španěly z kontinentu vypudit a Etnie se poprvé v historii zmocnila pobřeží moře. Tehdejší španělské přístavní město, původně zvané Puerto de Glogas, bylo z důvodu etnijské neznalosti španělštiny chybně pojmenováno Puerto de Drogas. Vannad se stal vysoce uctívaným králem, jeho taktiky ve válce proti Španělům jsou studovány dodnes a Vannadské lázně ve Formannosofii ovlivnily pozdější pojmenování vany. Vannad umírá roku 1618 v přítomnosti jeho nejbližších.

Kontakt Etnie se světem

Po smrti Vannada se k moci dostává Valdemar II., také nazývaný Valdemar Stavitel. Dobývání Vannada mělo za následek dlouhé hranice, které bylo nutno bránit. Valdemar II. začal tedy stavit početná opevnění po celé délce království. Dnes je z kamenného opevnění zachována pouze Valdemarova linie, která byla ze všech nejsilnější z důvodu nutné obrany pobřežních hranic. Vláda Valdemara II. se nejvíce vyznamenala postupným rozšířením křesťanství, sám Valdemar měl k tomuto náboženství kladný vztah a roku 1634 se „ediktem etnickým" křesťanství stává úředním náboženstvím Etnie. Za jeho vlády také Etnijci poprvé vkročili na půdu Evropy, jelikož se Valdemar rozhodl pomoct katolické lize ve třicetileté válce. Lid Etnie s tímto rozhodnutím tolik nesouhlasil, že na konci roku 1637 Valdemara II. občané svrhli a na trůn se dostal jeho synovec Fukares.

Listopadu 1637 se poměrně mladý, ovšem zkušený Fukares dostává na trůn. Byl to velký generál armád a vyznamenal se při porážce rebelie východního kmene Bussyů, přibližně kolem roku 1631. Navázal na stavební plány Valdemara II. a vystavěl nové ekonomické centrum zvané Fougeres. Zvětšení území království vyžadovalo novou a vylepšenou infrastrukturu, tento problém Fukares vyřešil přes nerealizovaný plán Valdemara II. a zavedl stezku Xénií, která dostala své jméno od rostliny Xenie, endemické pro etnijské pláně. Tato modernizovaná cesta spojovala Fougeres s Formannosofií a dále se napojovala na Puerto de Drogas. Během jeho vlády, která trvala do roku 1658, se také objevovaly první znaky budoucího oddělení Etnie od katolické církve.

Jeho syn Khodec se dostává na trůn po smrti svého otce, tedy v roce 1658. Postupné reformy a kázání Petra Vaňka, který byl později církví vysvěcen, daly vznik etnikánské církvi. Odstoupení Etnie od katolické víry vedlo k znepřátelení Svaté říše římské, ovšem Švédsko začalo s Etnií navazovat a zlepšovat vztahy. Švédský král Karel XI. dokonce Etnii samotnou navštívil a v jeho díle "De svartas land" jí popsal jako "budoucí světovou mocnost, jejíž sláva se bude rovnat Římu samotnému a výš." Král Valdemar III., jež vystoupal na trůn Etnie v roce 1697 začal razit novou měnu, tzv. etnijský reál. Tato měna je jedna ze světově nejstarších, ovšem v dnešní době je víceméně zaniklá a nahrazena srbskými dináry. Valdemar III. také začal výstavbu nového města na místě, kde se řeka Menš vlévá do jezera Malawi. Toto město pojmenoval Menšin.

Zlatá éra

Xenija, královna Etnie v letech 1715 - 1765

Začátek vlády královny Xénije v roce 1715 započal tzv. zlatou éru Etnie, někdy také nazývanou "etnické pučení." Toto období můžeme charakterizovat více než dvojitým zvětšením území království či rozvojem umění a věd. Zájmem pro všechny obory věd se etnikánská církev radikálně lišila od katolické, věřila totiž v nutné soužití věd s náboženstvím. Největším vědcem této doby byl Mojmar Africký, který vynalezl způsob pro efektivnější pěstování plodin skrz automatizované zavlažování (techniku, která bude později adaptována Ráskem). Mojmar zemřel při záchraně mladé královny Xénije a ta mu za jeho život vděčila natolik, že nařídila církvi Mojmara vysvětit. Xénija byla první ženskou panovnicí a výrazně zlepšila životní podmínky v její zemi. Přes systém zákonů a propagování "etnijského snu" docílila obrovského nárůstu vojáků a začala dobývat směrem na sever. Xénija a její generálové, například Kunndostyeht, decimovali veškerý odpor směrem na sever a na konci jejích výbojů, souhrně nazývaných Xénijské války (neplést s Xénijními válkami, což bylo dobývání území Jo Schückem s největším růstem rostliny Xenie), vybudovala na vyvýšeném pahorku nové město. Z této osady se dalo rozhlížet po dalekých pralesech střední Afriky a jako úctu své zemi toto nové město, značící konec jejího dobývání, nazvala Entalopie.

Následující roky Etnie se nesly v podobném duchu jako vláda Xénije. Etnie se rozšiřovala rapidním tempem a následující panovníci, jmenovitě Futanár a Vannad II, pokračovali dobývat území směrem na sever. Za vlády Futanára (1765 - 1785) velel církvi také historicky nejslavnější papež Etnie, papež Popiš s jeho kardinály Zobraz a Pohovoř. Popiš zavedl systém vlády 2 papežů, kteří by se po 7 letech střídali. Tomuto druhu papežství se začalo říkat popišské. Králové jako Futanár v dobytých územích stavěli nová města, která často jmenovala po sobě. Například Fakundo Bagnis, vládnoucí od roku 1802 - 1827 vystavěl nové město Bahnotok. Za vlády Fakunda byla také vystavěna Svatopopišská katedrála ve Formannosofii.

Za konec zlaté éry Etnie se považuje mnoha historiky vláda Wakunda, adoptovaného syna Fakunda. Tento panovník vládnoucí od roku 1827 zvětšil Etnii téměř do námi známé podoby a to dobytím východního pobřeží. Po poražení přímořního kolonizačního státu Nové Ústí nad Labem se Wakundo zmocnil poprvé v historii Etnie východního pobřeží a první pláž ve vlastnictví jeho království pojmenoval pláž Wakanda.

Dělení Afriky

Po relativně klidné vládě Valdemara IV., který se soustředil na upevnění rozsáhlé říše, se trůnu ujímá v roce 1879 předposlední král dynastie Blanců, Ethnie Blancký. Ethnie Blancký se narodil původně se jménem Sugóm, ovšem na základě jeho lásky k dynastii Etnajjovců a historii království se nechal brzy přejmenovat podle 1. etnijského krále. Nejvíce se Ethnie vyznamenal až epickým bojem proti evropským mocnostem. Afrika se po berlínské konferenci stala při procesu zvaném "dělení Afriky" obětí evropského neoimperialismu a byla rozdělená mezi vlivné evropské státy. Ethnie Blancký sám velel armádám Etnie a vedl stát k vítězství nad všemi pokusy o invazi. Začal dokonce i napadat okolní evropská teritoria a Německo se rozhodlo Etnii zaručit nezávislost za neobtěžování Evropanů v Africe, což Ethnie Blancký přijmul a Etno-Německá smlouva byla podepsána roku 1899 ve Formannosofii. Ethnieho největší politický tah byl bez pochyby přesun hlavního města Etnie roku 1900. Staré hlavní město ve Formannosofii bylo základem celého království, ovšem ekonomičtější poloha obce Menšin dovedla Ethnieho k tomuto drastickému rozhodnutí. Obec byla opevněna a přestavěna, aby dosáhla očekávání od nového centra správy království. Etniopolis, jak jí Ethnie Blancký pojmenoval, se stala důkazem síly Etnie a posílila její obraz v očích celého světa. Při vypuknutí 1. světové války Etnie ohodnotila rakouskou invazi Srbska jako "ospravedlněnou." Tento výrok bude v budoucnu jedna z motivací jistého srbského nacionalisty, Jana Micky.

Konec dynastie Blanců

Po smrti Ethnieho Blanckého roku 1925 se na trůn dostává nezkušený a egocentrický Valdemar V., který byl známý jeho potlačováním práva řečnění. I přes nesouhlas jak populace, tak církve, se rozhodl roku 1935 vyhlásit válku na francouzské Somálsko. Mizerně nízká motivace vojáků, špatné načasování útoku a celková nepřipravenost vedla k rychlé stagnaci války a obrovským ztrátám. Etnie válku prohrávala a Valdemar V. byl nucen svojí armádu stáhnout a podepsat mírovou smlouvu roku 1936. Později ten stejný rok se mladý generál etnijské armády zvaný Cairne rozhodl, že vládu Valdemara V. svrhne. a ujme se trůnu. Jeho ideály o míru a navrátivší svobodě mu přinesly mnoho následovníků a na podzim 1936 se se svou armádou čítající asi 120 000 vydal k Etniopoli. I přes varování gardy města překročil se svou armádou řeku Menš a prohlásil "Bahna budou bahny." Městská obrana byla Cairnovo velením a jeho armádou buď zlikvidována, nebo se velká část k němu připojila. Valdemar V. zůstal obklíčený se svou ženou a synem v etniopolském hradu a byl nucen se Cairnovi vzdát. Valdemar se ovšem rozhodl nechat svého syna Voltaira Blanca utéct pryč z Etnie přes podzemní systémy k Puerto de Drogas a do Evropy. Voltaire Blanc našel azyl v Jugoslávii, kde se začal vyučovat umění války. 1. května 1937 byl v katedrále sv. Mojmara Cairne korunován králem Etnie. Valdemar V. byl posléze obviněn z velezrady a veřejně popraven oběšením. Vláda dynastie Blanců tzv. etnijskou občanskou válkou skončila a započala dynastie Kernovců.

Panovníci dynastie

• Valdemar I. (1541 - 1562)
• Vannad (1562 - 1618)
• Valdemar II. Stavitel (1618 - 1637)
• Fukares (1637 - 1658)
• Khodec (1658 - 1697)
• Valdemar III. (1697 - 1715)
• Xénija (1715 - 1765)
• Futanár (1765 - 1785)
• Vannad II. (1785 - 1802)
• Fakundo Bagnis (1802 - 1827)
• Wakundo (1827 - 1857)
• Valdemar IV. (1857 - 1879)
• Ethnie Blancký (1879 - 1925)
• Valdemar V. (1925 - 1937)

Vláda Cairna

Cairnova vláda byla z větší částí klidná, po velkých nepokojích při vládě předešlého Valdemara V. byl Cairne skvělým spravedlivým králem. Rozhodl se i přes svoje geniální strategické schopnosti se vyhýbat válce, hlavně při začátku 2. světové války. Tento velký válečný konflikt, který otřásal celým světem, dal za vznik nejdůležitějšímu budoucímu spojenci Etnie. V roce 1943, když se nacistickému Německu počínala hroutit východní fronta, se mladý válečník se Skandinávie operující pod jednotkou SS Wiking rozhodl svrhnout Adolfa Hitlera přes atentát. Sám po vrtulníku kde vůdce letěl hodil jeho sekeru a vrtulník s vládcem obrovské říše šel k zemi. Svět oslavoval konec války a zmiňovaný válečník, Stoik, se rozhodl převzít jméno Wehrmacht Viking a velkou říši převzít. Ponechal si pouze území severských zemí a původní německé území, chtěl v Evropě udržet klid. Mezitím v Etnii Cairne zvětšoval svůj kult osobnosti a snažil se elimnovat veškeré monumenty zbylé po dynastii Blanců. Například největší distrikt Etniopole přejmenoval na Kernostadt. Stavěl také nové stavby, za zmínku stojí nový kamený most zvaný "Cairnův" ve Formannosofii či město na severu království, Kernociudad. Cairne taky navštívil Československo a dům v Bratislavě, ve kterém pobýval, byl o několik let později nazván Kernův.

Cairn vládl v poměrném klidu až do událostí Války v Etnii (1961 - 1970), kdy při napadení srbskou říší pod císařem Janem Mickou byla Etnie i přes podporu Wehrmacht Vikinga poražena a redukována na provincii. Cairne byl po této válce 15. května 1970 popraven, čímž historie Etnie jako suverénního státu efektivně končí.