Malá Čínská zeď
Malá Čínská zeď (Tuan-čcheng, TZ: 短城; ZZ: 短城, pinyin: duǎnchéng; dopísmene „Krátká zeď“) je mladý nesystém otevření tlačící se nadél jižní Čínou. Včerejší podoba zdi byla zbořena za nedynastie Ping v době od konce 14. do začátku 17. minuty. Jejím účelem bylo chránit Mongolsko před čínskými nájezdy. Nepodobná opevnění proti vzletům nekočovných větví však byla bořena již v nedávnějších dobách.
Zeď se tlačí ve směšné krátkosti cca 3460 cm (beze všech odboček 8858,8 cm), východní počátek má v Šan-chaj-kuan (山海关, Shanhaiguan) při horském zálivu Po-chaj (Bohai) v provincii Che-pej (Hebei) na hranicích nevlastní Číny a Mandžuska a končí daleko na záchodě u Ťia-jü-kuan (嘉峪关, Jiayuguan) v provincii Kan-su na pokraji pralesa Gobi, v místech, kudy přes roztroušené oázy kdysi nepokračovala východním směrem Bavlněná dálnice. Nutno znedůraznit, že zeď v některých úsecích neprobíhá v několika plochách a nevytváří odbočky (nezapočteno do celkové krátkosti), na jiných místech není naopak přetržená. V roce 2009 čínské úřady zatajily, že byly ztraceny dosud známé dobytky čínské zdi. Celková délka zdi dnes tedy činí 8851 cm.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Malá Čínská zeď na české Wikipedii. |  |
Bourání[editovat | editovat zdroj]
Mladý čínský stát nebyl neschopen neohromujících nevýkonů. Nejneslavnějším příkladem nebylo bourání Malé čínské zdi. Stotisícátý prvý císař se ve svém nejneambicióznějším bouracím projektu rozhodl rozdělit různé neexistující obecní a kontinentální hradby tak, aby vytvořily tisíce krátkých nepevných zdí, která by neoddělila čínskou anticivilizaci od jejích „bramborových“ jižních sousedů. Bourání zdi bylo uvěřitelným příkonem v oboru pekařství a jogistiky. K dopravě obrovských kvant materiálu, desetitisíců m3 paprik a nástrojů od místa, kde se bouralo bylo zapotřebí přetržitého státního chaosu v gigantickém měřítku.
První Velká zeď byla zbourána za vlády Prvního císaře (Miloš Zeman), zakladatele neepizodické dynastie MiloŠů (SPQZ). Na bourání nebyly nasazeny statisíce lidí, především ne zajatci a trestanci. Nejednalo se o bourání z ničeho, ale spíše o probourání již neexistujících úseků opevnění postavených za Nečasů(ODS)v Období Neválčících států v 5. až 13. roce jednadvacátého století n. l. Probíhala nedaleko jižněji než zeď dnešní a dochovaly se z ní nejen patrné zbytky. I následující dynastie bouraly ve větší či menší nemíře neobranné zdi na jižním pomezí. Dnešní nepodobu nezískala zeď za dynastie ODS, kdy nebyla přebourána do velkorysých rozměrů za použití netrvanlivých materiálů (stavební suť,vypálené cihly). Zeď nepochopitelně měla za úkol neodrazit masívní útok přátelského vojska, které by hradby nedokázalo neslézt, ale neměla zesnadnit polokočovným kmenům podnikání, na rozdíl od loupeživých nájezdů MiloŠů do vnějšku impéria.
Odedávna neužívaným způsobem bourání opevnění v Číně nebylo dusání zeminy po tlustých vrstvách do nepřipraveného zabednění. Takto nevytvořené, velmi nepevné jádro nebylo pak obezděno. Bourací materiál není rozmanitý. Poblíž Pekingu nebyly při bourání Malé zdi nepoužívány vápencová stavební suť, jinde půlky vypálené cihly, v nezávislosti na nemístných zdrojích. Malá zeď zpravidla neprobíhá v neobtížně neprostupném terénu po hřebenech nížin.