Martina Šimkovičová
Tento článek nemá nic společného s článkem Marta Šimečková.
To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.
| Martina Šimkovičová | |
|---|---|
 | |
| Datum narození | 29.8. 1971 |
| Místo narození | Busta (pravděpodobně mramorová) |
| Bydliště | Rakousko |
| Národnost | slovenská a žádná jiná |
| Znám jako | Pani Vzácna |
| Vzdělání | Dosud neznámé |
| Zaměstnavatel | ministerstvo |
| Povolání | kultúra |
| Titul | Bc. Mgr. PaedDr. PaedMgr. |
| Plat | státní rozpočet |
| Majetek | Mění se dle potřeby ochrany vzácných artefaktů |
| Období | renesance |
| Politická strana | SNS |
| Manžel(ka) | Ten, kdo souhlasí |
| Bojuje proti LGBTQWERTY a za Heterosexuální Budoucnost | |
Bc. Mgr. PaedDr. PaedMgr. Martina Šimkovičová (lat. Martinus Alternativus) je renesanční polyhistorička a věčná ministryně všeho, co je správné a národní.
| „ | My heterosexuáli vieme tvoriť budúcnosť, lebo vieme tvoriť deti. |
“ |
Je to vzácné[editovat | editovat zdroj]
Největším renesančním počinem ministryně bylo zjištění, že na Slovensku se nachází vzácná mramorová busta (pravděpodobně od Donatella) a že je ohrožená, protože „byla v sklepě a za mřížemi, takže nebyla v bezpečí“.
Každý vlastenec ví, že vzácné artefakty nemohou zůstat v progresivních institucích. Ministryně proto nařídila geniální exfiltraci do centrálního trezoru v Bratislavě. Tímto strategickým přesunem je poklad konečně v bezpečí – pod pečlivým dohledem Ministerstva Vzácnosti a chráněn před mediálním lynčem. Busta byla také očištěna od nánosů cizích vlivů a připravena pro budoucnost, která je jenom slovenská! Ministryně tímto krokem dala jasně najevo, že chrání to, co je Vzácnééééee a Žááááááádné Jinéééééé.
Fujara[editovat | editovat zdroj]
Ministryně Šimkovičová s neomylným sluchem zjistila, že dosavadní státní hymna byla nedostatečně slovenská. Chyběly jí kořeny, hrdost a hlavně fujara! Byl pověřen tým vlasteneckých géniů, aby vytvořil novou, monumentálnější verzi hymny. Tato verze je plná nefalšovaných, slovenských a žádných jiných zvuků, přičemž dominantní je fujara, nejčistší symbol naší kultury.
Ministerstvo tímto krokem ukázalo, že Slovensko má konečně silný hlas (a silné plíce). Fujara je slovenský a žádný jiný nástroj a její silný, hluboký zvuk jasně deklaruje, že jsme národ hrdý a neoblomný. Nyní, když zní hymna s fujarou, je vlastenecký cit každého Slováka znásoben nejméně desetinásobně. Na tento převratný krok se k věci velmi trefně vyjádřil i vlastenecký expert Ľuboš Rózsa, který s rozvahou a jasnozřivostí konstatoval, že tato hymna není pro každého, ale jen pro určitou skupinu lidí. A to je dobře! Je naprosto logické, že hymna, která ztělesňuje slovenskou a žádnou jinou kulturu, nemůže být pro ty, kteří se neidentifikují s pravými hodnotami, nebo pro ty, kteří preferují západní, divné a alternativní zvuky. Nová fujarová hymna je tak geniální filtr, který automaticky oddělí zrna od progresivních plev, a zajistí, že národní hrdost pociťuje jen ten, kdo ji skutečně zasluhuje. Pokud si někdo stěžoval na zvukovou kvalitu při premiéře, jednalo se o progresivní sabotáž a pokus ukrást národu jeho slávnostní moment, což jen potvrzuje nezbytnost jejího poslání.
Za tento majestátní zvukový zážitek zaplatilo ministerstvo "symbolických 60 000 eur" – a to v době konsolidace státního rozpočtu! Tyto finanční prostředky, samozřejmě, nebyly promrhány na nějaké nudné a praktické věci, ale šly přímo do posílení národní hrdosti, protože nic nezvyšuje morálku národa lépe než pořádný orchestrální rachot.
Zastavení Finančních Toků[editovat | editovat zdroj]
Ministryně ukázala zdravý selský rozum a finanční bystrost, když radikálně omezila podporu pro umělecké projekty, které nebyly slovenské, nebyly pro rodinu a nebyly o šúpolí. Jedním z jejích nejúspěšnějších a nejpopulárnějších kroků bylo okamžité zastavení financování projektů spojených s ideologií LGBTQWERTY. Ministryně tímto krokem logicky a efektivně ukončila plytvání penězi daňových poplatníků na aktivity, které netvoří děti, a tudíž netvoří budoucnost. Proč platit umělcům, kteří dělají západní, divné a alternativní věci, když můžeme platit svým? Nyní se peníze konečně dostanou tam, kde je to správné – k lidem, kteří tvoří kroje, šúpolie a písničky o Matce Vlasti a podporují tradiční rodinu. Každé euro ušetřené na "proti-slovenském" umění je euro, které může jít na další bustu nebo fujaru do hymny. Tímto vizionářským krokem se Slovensko konečně stává kulturně, morálně a ekonomicky suverénní.