23 105
editací
Moskva: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
odk.... úžasný:-)
(Novota) |
m (odk.... úžasný:-)) |
||
|
'''Vnimánie, vnimánie. Hovoří Moskva, говорит Москва'''. Tato krásná slova, jenž jsme poslouchali přitisknuti k rozhlasu, nám vlévala do žil naději. V oněch krušných dobách, kdy naše vlast, protektorát [[Česko|Čechy]] a [[Morava]], byla okupována [[Hitler]]ovským [[Německo|Německem]].
Dobře si pamatuju, jak nám tatínek říkal, že nesmíme nikomu povědět, jakou stanici posloucháme. Hrozil by mu okamžitý [[trest smrti]]. ''Hovoří Moskva''. Ta dvě slova jsme milovali, stejně jako sovětského hlasatele. Skrze něj jsme milovali i našeho druhého otce, [[Stalin]]a. Pamatuju si na ten den, kdy rádio hlásilo: Jihozápadní a Donský front s pěti pěšími a dvěma [[Bojová šalina|tankovými]] [[MOA|armádami]] udeřily u Stalingradu na německé postavení a obklíčily Paulusovu [[666|6.]] armádu. Tatínek vstal, objal nás, otevřel poslední láhev [[slivovice]], kterou schovával jako oko v hlavě, a řekl nám: „Děti, zapamatujte si tento den“.
My jsme si ten den zapamatovali, ale ne kvůli Stalingradu. Mladší bratr [[Jiří Paroubek|Jirka]] se totiž ve škole [[Pýcha|chlubil]], že posloucháme Moskvu. Večer přišli nějací pánové v kožených kabátech a tatínka odvedli. Za tři dny nám listonoš Kozumplík přinesl dopis, že je tatínek [[Smrt|mrtvý]].
==Po válce==
Válka skončila. Sovětské [[Bojová šalina|tanky]] osvobodily [[Praha|Prahu]], a bylo nám všem dobře. Vzpomněl jsem si na tatínka, jak říkával: „V Čechách bude dobře, až se kozácký [[Dvounohý kůň|kůň]] napije z Vltavy“. Tatínek ještě dodával: „Chlapci, musíte se dobře učit, abyste nemuseli pracovat“. Učil jsem se tak dobře, že jsem byl [[1|nejlepší]] na [[Paníčitelka|škole]]. Pak za mnou přišli nějací pánové v baloňácích, že když vstoupím do [[KSČM|strany]], mohu studovat v Moskvě. A tak jsem studoval na Lomonosovově [[Americká univerzita v Elbonii|univerzitě]], obor Marxismus-[[Lenin]]ismus. Byla to hračka. Jen samé fráze.
==Zpátky doma==
Dostal jsem dobré zaměstnání, jako 3. náčelník první správy [[BIS Brother|státní bezpečnosti]] v Praze. Rychle jsem stoupal nahoru. Byla to zajímavá práce. Sledovali jsme mnoho nebezpečných lidí, ale i pár trapných figurek, jako [[Václav Havel]]. Dalo nám to spoustu práce. Naštěstí bylo v naší zemi mnoho [[Člověk|lidí]], kteří nám sami přinášeli informace o svých přátelích a sousedech. To nám moc pomáhalo, tam jsme jim taky pomáhali. Často jsem taky jezdil do Moskvy, na porady se sovětskými soudruhy.
==Opět v Moskvě==
Byl jsem jmenován šéfem naší rezidentury v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Cizí rozvědky nám začaly zatápět. Nejhorší ze všech, byl [[izrael]]ský Mossad. Ti kluci pejzatí jsou snad [[Satan|ďábli]]. Už to nebylo jak dřív. Co odešel na pravdu [[Lenin]]ovu Brežněv, generální tajemníci měli krátkou životnost. Potom přišlo neštěstí, jménem Gorbačov. Co ten vyváděl, nad tím zůstával rozum [[:Kategorie:Státy|stát]]. Hned jsem volal [[Milouš Jakeš|Jakešovi]] a [[Gustáv Husák|Husákovi]], aby se připravili na změny. Jenže oni to nezvládli.
Po takzvané Sametové revoluci jsem raději zůstal v Moskvě. Břídilové Gorbačov s Jelcinem to přivedli na pokraj záhuby, Putin to však časem dá do pořádku. Teď už jsem dávno v důchodu, chodím po své milované Moskvě, krmím [[Veverka|veverky]] a [[Kulásec|kuláscy]]. Věřím, že moje děti se jednou toho komunismu dožijí.
| |||