20 241
editací
Moskva: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
m
Pán prstenů
m (oni) |
m (Pán prstenů) |
||
|
Dobře si pamatuju, jak nám tatínek říkal, že nesmíme nikomu povědět, jakou stanici posloucháme. Hrozil by mu okamžitý [[trest smrti]]. ''Hovoří Moskva''. Ta dvě slova jsme milovali, stejně jako sovětského hlasatele. Skrze něj jsme milovali i našeho druhého otce, [[Stalin]]a. Pamatuju si na ten den, kdy rádio hlásilo: Jihozápadní a Donský front s pěti pěšími a dvěma [[Bojová šalina|tankovými]] [[MOA|armádami]] udeřily u Stalingradu na německé postavení a obklíčily Paulusovu [[666|6.]] armádu. Tatínek vstal, objal nás, otevřel poslední láhev [[slivovice]], kterou schovával jako oko v hlavě, a řekl nám: „Děti, zapamatujte si tento den“.
My jsme si ten den zapamatovali, ale ne kvůli Stalingradu. Mladší bratr [[Jiří Paroubek|Jirka]] se totiž ve škole [[Pýcha|chlubil]], že posloucháme Moskvu. Večer přišli nějací [[Pán prstenů|pánové]] v kožených kabátech a tatínka odvedli. Za tři dny nám listonoš Kozumplík přinesl dopis, že je tatínek [[Smrt|mrtvý]].
==Po válce==
Válka skončila. Sovětské [[Bojová šalina|tanky]] osvobodily [[Praha|Prahu]], a bylo nám všem dobře. Vzpomněl jsem si na tatínka, jak říkával: „V Čechách bude dobře, až se kozácký [[Dvounohý kůň|kůň]] napije z Vltavy“. Tatínek ještě dodával: „Chlapci, musíte se dobře učit, abyste nemuseli pracovat“. Učil jsem se tak dobře, že jsem byl [[1|nejlepší]] na [[Paníčitelka|škole]]. Pak za mnou přišli nějací [[Pán prstenů|pánové]] v baloňácích, že když vstoupím do [[KSČM|strany]], mohu studovat v Moskvě. A tak jsem studoval na Lomonosovově [[Americká univerzita v Elbonii|univerzitě]], obor Marxismus-[[Lenin]]ismus. Byla to hračka. Jen samé fráze.
==Zpátky doma==
| |||