Teorie lichých ponožek: Porovnání verzí

[[Soubor:Liché ponožkyMassachusetts.jpg|thumb|280px|IlustračníKlubová vlajka přívrženců teorie o foto[[zášupšák]]ovi]]

Moderní řešení problému čeká na nástup novověku. Ve dvacátém a jednadvacátém století vznikají výkumná střediska na mnoha místech světa. vesměs nepřišla na vůbec [[nic]], jako ostatně většina výkumných středisek. V [[Česko|Česku]] se nachází hlavní pracoviště v [[Brno|Brně]] ve čtvrti [[Brno-Žiguljovsk]]. Toto pracoviště se nazývá [[Výzkumný ústav lichých ponožek|Výzkumný ústav lichých ponožek]], ve zkratce VÚLP. Založil ho [[Azis_Veliký|Azis Veliký]]. Jeho zaměstnanci většinou nedělají nic, koncem měsíce si na tiskárnách svých počítačů vyrábějí falešné jízdenky na [[Brněnské_metro|Brněnské metro]] a chodí chlastat k [[U_pavouka|Pavoukovi]]. Mezi samotnými obyvateli požívapožívá toto pracoviště velkou úctu, je druhou nejprestižnější instituci ve městě, hned po [[Brněnské hlavní nádraží|Brněnském hlavním nádraží]].

Tato teorie je založena na zprávách, že [[Zášupšák|Zášupšáci]] si vyrábí své oblečení svépomocí. Kazajky, gatě, laptě i čepičky si šijí ze zbytků oblečení, které nacházejí v koutech lidských obydlí. Má se za to, že jako zdroj materiáumateriálu využívají zejména ponožky. Protože však lichých ponožek je mnohem více, než by takový Zášupšák na výrobu oblečení potřeboval (není zřejmě žádný parádník), objevila se teorie, že Zášupšáci v komunitě domácích skřítků plní funkci krejčích. Sbírajíce více ponožek šijí oděvy pro [[Zvoníček|Zvoníčky]], [[Mikulka|Mikulky]], Chrochty, Húúly, Vrzálky, Dendromílky, Čochty a další bytosti sdílející s člověkem jeho obydlí.

Theorie je založená na velmi jednoduchém principu. Pračky ve skutečnosti nejsou poháněné elektřinou, ale ponožkama. Spotřeba na běžné praní se pohybuje řádově kolem jedné až tří ponožek. Tato theorie říkaříká, že existuje velmi tajná [[Dohoda mezi výrobci praček a elektrárnami|Dohoda mezi výrobci praček a elektrárnami]], podle které výrobci praček budou předstírat, že pračky jsou poháněny elektřinou a zároveň budou do praček montovat některé speciální obvody, které předstírají odběr proudu (a generují reálný odběr na elektroměru). Peníze, které vyberou elektrárny za elektřinu nespotřebovanou v pračkách si dělí napůl s výrobci praček.

Jeden z nepřímých důkazů správností theorie je jednoduchý pokus. Zkuste rozebrat pračku na jednotlivé součástky a pak ji zase poskládat tak, aby byla funkční. V zásadě by měla zbýt jedna součástka, kterou je výše jmenovaný odvod generujíci spotřebu na elektroměru. Po tomto zásahu pračka pere dál, ponožky mizí dál, ale již není pozorovatelná žádnažádná spotřeba pračky na [[Elektrifikace|elektroměru]].