Jan Berwid-Buquoy: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
gramatické doplňky
m ({{Angelina}}) |
(gramatické doplňky) |
||
|
== V emigraci ==
Díky přepadení ČSSR sovětskou armádou, dne 21. 8. 1968, se [[Československo]] Jana Berwida-Buquoye konečně zbavilo. Emigroval do sousedního [[Rakousko|Rakouska]]. Svou přítomností zde rozšířil pouze počet obyvatel. O nějaké jiné záslužné činnosti se zatím neví. Tehdá se ještě netušilo, že 1989 dojde k "sametové revoluci" a neúspěšný bývalý kuchař, se vrátí ze Západního Berlína nazpátek do vlasti, obtěžkán dvěma doktoráty, aby nudil zdejší lid svými pseudovědeckými výklady.
Již ve svých 14 letech se stal spolupracovníkem "Dikobrazu", což je na úrovni jeho literárních děl velice znát. Je na tom patrno, že se již v první třídě obecné školy v Miletíně (okr. Kutná Hora), naučil dobře číst i '''psát'''. Ve Vídní začal studovat sociologii a ekonomii, ačkoli sám neví proč. Stal se dopisovatelem vysílače "Svobodná Evropa" (RFE). Pořady této rozhlasové stanice byly silně rušeny a to nejen ty, které napsal Berwid-Buquoy. I když, v jeho případě by se to dalo ještě jakž takž pochopit. Vedoucí čs. vysílání ve Vídni, Tibor Zlocha, ho vydával za zkušeného publicistu, neboť od něho nikdy nic nečetl. Rušení rozhlasové stanice nazýval Berwid-Buquoy "'''[[Moskva|moskevské]] boogie'''", což se dokonce stalo oficiálním žargónem americké CIA.
V roce 1997 získal Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy barokní zámek v Táboře-Měšicích. Lépe řečeno to, co z něho padesátiletou devastací zbylo. Jeho blízcí i vzdálení příbuzní (baronky Ringhoffrovy, baroni Nádherní z Borutína a jeho [[Jihočeské matky|matka]] Věra M. F. Berwidová-Buquoyová) jakékoliv restituční nároky odmítli poté, co se dozvěděli, že za rekonstrukci ruiny musí zaplatit 60 miliónů korun. Jeho matka prohlásila na táborské radnici: "''Jediný pomatenec, kdo přichází v úvahu je můj syn. Jedná se o chorobného idealistu a nenapravitelného optimistu!''" Hned [[NATO|na to]] svěřila svého potomka do rukou tajemníka Městského úřadu Tábor, Ing. Lubomíra Šrámka a odjela kvapem do svého rodinného domku v Západním Berlíně.
Tajemník zneužil příhodné chvíle a pod záminkou, že se "pojedou projet" vtlačil vhodného kandidáta do svého osobního vozu. Odvezl ho na nádvoří rozpadavájícího se zámku. Tam ho vystrčil, dal mu do ruky klíče a řka: "Prapředkové vaší paní matky zde zazdili v roce 1555 nevinnou služku. Prý tu straší! Tady máte klíče a vyřiďte si to tam sám!" nasedl do auta a z místa činu ujel. Proto na dotazy novinářů, turistů a badatelů (...ale i prostitutek), jakou právní cestou zámek získal, neví Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy jak by z hlediska [[zákon]]a, výše uvedenou scénu s tajemníkem Ing. Šrámkem definoval... Je sice pravdou, že Berwid-Buquoy zámek za 10 miliónů z větší části zrekonstruoval a zpřístupnil světové '''veřejnosti'''. To však nedělá z hlediska humanismu, nýbrž protože se tam sám se zazděnou služkou Annou bojí.
==Milenky a přítelkyně jeho hraběcí jasnosti==
*Vlasta Kůlová (Češka). První velká láska. On 17 let. Ona 15 let. Otec Kůl - nesouhlas. Berwid-Buquoy - monokl na pravém oku a natržené sako.
*Hana Němcová (Češka). Druhá velká láska. Utekla od něho, když od ní požadoval manželství a 10 dětí.
*Beatrix Kagelsová (Němka, NDR). Podle tvrzení Berwida-Buquoye, nejlepší milenka v celé sluneční soustavě. Opět vyžadoval deset dětí. Byl ochoten uzavřít kompromis: 5 dětí. Kagelsová si poklepala na hlavu. Nasedla na rychlík Praha-Drážďany-Berlín a odjela. Dodneška bydlí v severoněmeckém Grimmenu (Mecklenburksko-Předpomořansko). V tomto zatloukalově čeká až Berwid-Buquoy svůj počet potomků zredukuje na středoevropský průměr (čeká od roku 1967).
*Shirley Stephensová (Severní Irka). Zde není pohlavní kontakt historicky prokazatelný. Asi mu nedala! Bydlel u rodiny Stephensů několik týdnů a přesto s úspěchem zvládal i její osm sester, jak je vidno z tehdejší korespondence. Severní Irsko opustil tvrdíc, že "neumí pást krávy".
*Ilona Mühlbergerová (Rakušanka). Zde pozor! Nedala mu ačkoli jí miloval. Dokonce o ní napsal aforismus v jeho nové knize "Aforizmy a mikropovídky, které napsal sám život". Zde se dočítáme: "V parku před Vídeňskou universitou jsme stáli tři: Já, Ilona a mně!"
| |||