Bobr šavlozubý: Porovnání verzí

Na první pohled se bobr šavlozubý neliší od bobra evropského. Od toho jej odlišují jen a pouze [[zuby]], dlouhé až 20 cm, užívané při lovu.

Bobr šavlozubý žije v norách (hlubokých něco kolem 7,856 m) do kterých snáší svá [[vejce]] (nejčastěji 3 - 5, většinou však jen dvě). Po snesení vajec se samice stává neplodnou (vzhledem k dalšímu vývoji, je to však nepodstatné). Na vejcích se střídají samec i samice. Po vylíhnutí jsou sice mláďata uzpůsobena k sání mateřského [[mléko|mléka]], ale během několika málo okamžiků se z nich stávají masožravci[[maso]]žravci (dojde totiž k tzv. prvotnímu mateřskému kanibalismu - mláďata prostě sežerou svou matku).

Veškeré snahy o umělý odchov bobrů selhaly. Nejblíže byli zatím vědci v USA, kde se pokoušeli o chov v oblasti 51. Po pěti měsících však skončil tento pokus fiaskem (operace byla tak finančně náročná, že přispěla k [[České pády|pádu]] americké ekonomiky).

Existencí bobra šavlozubého lze osvětlit mnoho katastrof a událostí, které samozvaní odborníci dosud nedokázali objasnit. Mám na mysli pád mayské kultury (invaze bobrů), potopení Titanicu (bobr samootářsamotář s mimořádně ostrým zubem), či globální oteplování (bobr je exotermický živočich a jejich počet stoupá).

Pokud je známo, tak první prokazatelné důkazidůkazy bobří existence pocházejí z jeskyní Altamíra a Lascaux, kde jsou vyobrazeni šavlozubí bobři, kteří pronásledují a zabíjejí pravěké lidi. Tento nález se datuje kolem roku 14 587 př. n. l. plus mínus tři tisíce let.

V době [[Řípská říše|starověkého Říma]] byli bobři odchytáváni pro zápasy v Koloseu (po skandálu, kdy jediný bobr povraždil 186 gladiátorů. bylo od tohoto nápadu upuštěno). Ve středověku se z bobra šavlozubého stává legendární zvíře, jako jednorožec, či saň trojhlavá (výjimkou je kniha Joachima Pistoria, který napsal latinské pojednání "Zvěř strašlivá lesů evropských").

Ve dvacátém století byl bobr "znovuobjeven" jen díky českému vědci Jaromilu Hnipírdovi (*1921, +1969), který v roce 1952 nalezl prokazatelné stopy bobří existence a sepsal o jejich životě několik publikací. Vzhledem k jeho buržoazní minulosti (jeho otec byl živnostník) mu však nebylo umožněnoiumožněno publikovat, stejně tak jej nepřijali za člena AVČSR. Nobelova cena, kterou mu hodlala udělit Nobelova nadace (za [[Literatura|literaturu]], neboť bobrologie není uznaným oborem), byla raději udělena nějakému Ernestu Hemingwayovi za román "Komu zvoní Bobr".

Jednou z největších tragédií 20.století, zapříčiněnou bobry, je únik bobrů z [[Jaderná elektrárna|elektrárny]] v Černobylu. Sovětští experti se pokoušeli využít bobřích exotermických vlastností, nedokázali ovšem zajistit dostatečnou ochranu zařízení. Jedno bobří mládě uniklo z objektu a celá oblast je dodnes neobyvatelná.