Pervitin: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 170 bajtů ,  6. 7. 2011
m
 
Kdysi dávno se o průmyslovou výrobu krystalického štěstí a chutě do práce pokoušeli [[Japonsko|Japončíci]], kluci mazaný. Na počátku dvacátého století se jim to povedlo, ale protože jejich [[národ]] už tak vykazoval vysokou chuť [[práce|pracovat]], vykašlali se na ni. [[Německo|Němci]], když plánovali výlet své cestovní kanceláře [[Wehrmacht]] na širou [[Rusko|Rus]], řešili problém dlouhé vzdálenosti. Inu, [[letecká doprava]] v té době nic moc, bylo tedy třeba najít způsob, jak hrdinní řidiči [[autobus]]ů mohou zvládnout trasu s méně zastávkami. A tak každý z řidičů dostal kyblík s chutí do práce a vyrazili. Před [[Stalin]]gradem chuť došla, takže se celý výlet nakonec pozdržel.
 
Od sedumdesátýchsedmdesátých let minulého století se chuť do práce vyráběla podomácku i u nás. Dokonce [[se]] říkalo, že jsme ve vaření velmoc. Za [[KSČM|komančů]] se nikomu moc pracovat nechtělo, chyběla motivace a tak byla tato droga uměle přidávána do stravy. Jen díky péči soudruhů máme dnes [[Škola|školy]] postavené v akci ''Z'' - kdo by taky zadarmo pracoval.
 
V současnosti zachvátila domácí výrobce [[Lenost|lenora]] a tak celou dřinu outsourceovali. [[Vietnam|Vietnamci]] se chopili vaření stejně dobře, jako chovu [[Marihuana|trávy]]. V rámci místních sociálních programů se naše [[Vláda|vládnoucí]] garnitura snaží tuto zábavu vrátit zpátky do [[Zlaté české ručičky|českých rukou]] a proto podporuje různé pořady o vaření a potulné kejklíře, kteří předvádí zápas s náčiním. Za všechny jmenujme pana Babicu a [[Zdeněk Pohlreich|Zdeňka Pohlreicha]]. Jedná se totiž o fetiš politicky nejcennější - HDP, proto má na podpoře programu ''"Vraťme Čechům chuť do práce!"'' zájem především Ministerstvo chudoby.
 
{{Drogy}}
4 714

editací

Navigační menu