Sámova říše: Porovnání verzí

| hlavní město = Wanderhauptstadt<br>Sámův Dvůr

| měna = Praeuro

'''Sámova říše''', někdy též (asi chybně) uváděna jako '''Salámova řiše''' (دار السلام (dár as-salám – dům míru) byl kmenový'''''Slovanský svazKmenový SlovanůSvaz''''' (Federace), existující ve střední Evropě v letech 624 – 659 (podle Fredegarovy kroniky) nebov 626letech '''624 – 661 (podle data obléhání Konstantinopole v roce 626)659'''. Pojil seByl sto osobouprojekt franského kupce Sáma, který si už předtím získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.

Říše vznikla spojením slovanských kmenů, které byly do té doby podřízeny, ne však poddány, avarskému kaganátu v Panonii, který byl však na začátku 7. století ve vnitropolitickém rozvratu, v důsledku bojů mezi několika nástupci chána Bajana. Franský kupec Sámo toho využil a spojil slovanské kmeny proti nim. Poté byl zvolen jejich vůdcem (Historia Francorum: latinsky ...eum super se eligunt regem...). Nově vzniklá Sámova říše měla charakter blízký avarskému (turko-tatarskému) kaganátu, tj. kmenového svazu, který byl posílen prozíravou sňatkovou politikou (Fredegar píše o 12 manželkách). Centrum Sámovy říše se nacházelo pravděpodobně na rozhraní Moravy a Dolních Rakous. Říše dosáhla nemalého významu. Již v době před Sámovou říší byly slovanské kmeny velmi schopnou pěší armádou. Svou bojeschopnost (hlavně všaktéž díky dobrému vedenívelení). Svou bojeschopnost dokázaly také, asi v jediném písemně dochovaném utkání, v bitvě u Wogastisburgu v roce 631, v (zatím jediném písemně doloženém) utkání, kde porazily franská vojska krále Dagoberta I. V následujících pěti letech byly podnikány nájezdy na franské území. Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi bojovníky Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. V této bitvě dosáhlo Sámovo vojsko významného vítězství.

Jak k tomu všemu došlo: Dle kroniky '''Historia Francorum''', jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci, kteří odmítli nechat proclít své zboží federálními celními orgány. Ježto se vzpěčovali s tím, že jim nebudou cokoliv nařizovat nějací usmrkaní Slované, drsné slovo dalo slovo a Frankové pak, vztekle meče, tasili své ostré meče. No, to si dali... Následně na Sámův dvůr přišel zplnomocněný králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé "povraždili", a za majetek, kterého se "protizákonně zmocnili". Sámo odmítl škodu nahradit as chtěltím, ustanovitže od toho jsou zde nezávislé federální soudy, příslušné pro spory mezi oběma stranami. Vyslanec Sicharius prohlásil, co že je to Sámo za vládce, když nemůže nařizovat svým soudům, jak mají rozhodovat. Sámo se pokusil panu vyslancovi vysvětlit rozdíl mezi autokracií a konstituční monarchií. Poté však propukla hádka as následněmnoha ostrými slovy vyřčenými, načež byl Sicharius vykázán, že ať přijde, až mu hlava zchladne. Naštvaný vyslanec to ale vzal jako své vykázání a hned za tepla to jel žalovat svému králi. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.

Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (rozdělené vojsko na více částí rozdělené vojsko se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. JižníVedlejší jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, sice dosáhlo dílčího vítězství, a odvedlo velký počet zajatců. AustrasijciAustrasijští Frankové naproti tomu ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kdekterou zůstalhájil velikýpočetný početoddíl slovanských Vinidů. (mylnéPrvní pojmenovánínápor Franků byl rázně odražen, a tak se Frankové rozhodli pro slovanskédlouhodobé kmeny).obléhání PoTřetí třechden dnechpak došlo k bitvě, v níž byl při nečekaném výpadu obránců pevnosti pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na [[panic]]ký útěk, a ponechal na místě svou výzbroj ai výstroj. Sámova Federace se ukázala pevnější, než její nepřátelé předpokládali a tak zavládl mír a všeobecná prosperita.

MáJenomže seprávě zaprosperita a všeobecný blahobyt tozpůsobil, že po Sámově smrti (658 nebo 661) se jeho říše rozpadla,. čemužTomu pravděpodobně velmi napomohl fakt, že Sámo měl početné potomstvo (snad 22 synů a 15 dcer podle Fredegara). Odstředivé kmenové tendence byly posíleny tím, že téměř každý mocnější kmen svazu měl mezi Sámovými manželkami svou zástupkyni a jejího syna – pretendenta trůnu, se kterým se mohl identifikovat. To, co bylo za Sámova života při udržování říše výhodou, se po jeho smrti stalo naopak překážkou. Volební výsledky nedaly jasnou většinu potřebnou pro sestavení funkční federální vlády, a tak bylo rozhodnuto o rozpuštění Federace Kmenových Svazů, což o mnoho let později bylo předlohou pro rozpad federativního Československa.

O období po rozpadu Sámovy říše sice nejsou žádné dochované písemné prameny, přesto podle archeologických nálezů lze usuzovat, že říše fungovala nadále,. ale samozřejměSamozřejmě ne v takovém měřítku, jako někdejší Kmenový Svaz. Byla pravděpodobně roztříštěnarozdělena mezi Sámovy následovníky, kteří vládli na svých územích. V určitých [[staropramen|pramenech]] se objevují jména jako '''Marovod''', '''Vodovod''', '''Vladuc z Karantánie''' či wogastisburský král Suanthos'''Svanthos''', ale jejich skutečnostidentita je velice neurčitá. Hradiště, která byla na vzestupu za Sámovy vlády, nezanikla, ba dokonce se dále rozvíjela. Z tohoto lze usuzovat, že byla jádrem pro založení budoucí [[Velká Morava|Velkomoravské říše]], kdy se moci chopili '''Mojmírovci'''. Leč to už je další kapitola dějin...