Kamenožrout zelený: Porovnání verzí

[[Soubor:Petrophagus viridis.jpg|thumb|center|500px|Petrophagus viridis, pár dospělých exemplářů, samice a samec.]]

 

[[Soubor:Petrophagus vulgaris.jpg|thumb|600px|right|Kamenožrout obecný, též patří mezi kriticky ohrožené druhy.]]

 

Tělesnou stavbou je kamenožrout zelený blízký vyhraněným exemplářům druhu Homo sapiens sapiens, nápadným rozdílem jsou pak velice silné čelisti, uzpůsobené k drcení kamenů. Kamenožrouti mají mimořádně pevné a uvnitř drsné žaludeční stěny a proti obyčejným lidem šestinásobně silné koncentrace žaludečních kyselin (včetně kyseliny fluorovodíkové), které dokáží rozložit a následně strávit i ty nejtvrdší a nejodolnější odrůdy kamene. Kamenožrouti mají ze všech živočichů nejlépe vyvinutý mozek a jako první živočišný druh si plně uvědomuje krutost, kterou jiné druhy primátů i sekundátů páchají požíráním ostatních forem života.

 

První zmínky o kamenožroutu zeleném pocházejí z oblasti severní Ameriky kolem roku 2010. Petrophagus viridis byl dříve znám pouze v omezených endemických lokalitách severní Ameriky, ale postupně se vlivem globální lodní dopravy téměř invazivně rozšiřoval a nyní se tak vyskytuje po celém světě. Ve střední Evropě bezproblémově koexistuje s místním endemickým druhem Petrophagus vulgaris, známém už ve středověku.

 

Kamenožrouti, díky svému způsobu stravování, dali vzniknout inovativním myšlenkám o možnosti náhrady živočišné i rostlinné stravy stravou minerální. S rozšiřujícím se trendem vegetariánství a veganství se kamenožrouti dostali do povědomí běžných lidí právě díky svému způsobu stavování, které zdánlivě žádným živým organismům neubližuje. Ovšem při pokusech s praktickou aplikací kamenožroutství vyvstaly zásadní problémy, na nichž si i zkušení experimentátoři nakonec vylámali [[zuby]].

 

Právě chování kamenožroutů způsobilo situaci, kdy se původně až invazivní druh stal druhem kriticky ohroženým. Tím, že si kamenožrouti plně uvědomují krutost, kterou ostatní páchají požíráním jiných forem života, začali se někteří z nich, zvláště ti jemnocitní, zamýšlet nad krutým osudem kamenů, které jsou bezcitně drceny v jejich čelistech a následně při plném vědomí mučivě rozpouštěny v žíravých kyselinách jejich trávicího traktu. I nejtvrdší kamenné srdce by se nad trýznivým osudem konsumovaných kamenů ustrnulo. Ustrnutí toto dalo mezi nejprogresivněji uvažující částí kamenožroutů vzniknout brethariánskému hnutí, které se mezi kamenožrouty začalo až nebezpečně šířit. Protože mezi lidmi nastaly obavy o brethariánstvím způsobeném úbytku zemské atmosféry, začalo velké pronásledování kamenožroutů všech druhů bez rozdílu.