Ponožkožrout: Porovnání verzí

:{{Quote|Já toho hajzla... Já ho! Moje pletené... vlněné... se štítkem... |Jára da Cimrman}}

O původu ponožkožrouta se ve vědecké komunitě dosud vedou spory. Za nejpravděpodobnější považujeme Opařilovu teorii, podle které tento tvor vznikl náhodným zkřížením [[Černá díra|odštěpku černé díry]], nebo jiného většího kusu antihmoty„Mí mezonu“ s krysou, zřejmě v některé z laboratoří slovutného vědce [[Pičurin|Pičurina]]. Zajímavé je, že samotný Pičurin o vzniku tohoto tvora neměl tušení a ani při svém bádání o [[Teorie lichých ponožek|teorii lichých ponožek]] na jeho existenci nepřišel. Přitom se zřejmě právě ponožkožrout ve spolupráci se zášupšákem na tomto fenoménu podílí nejvýznamněji.

Ponožkožrout žije v pračkách, ždímačkách, případně pod vanou. Podle kusých zpráv z [[Rumunsko|Rumunska]] je zřejmě schopen za svůj domov přijmout i spáry rozeschlých necek. Obývá prakticky všechny domácnosti, od kolejních studentských koupelen až po zákoutí luxusních prádelen ve vilách zbohatlíků. Na životní prostředí nijak zvlášť citlivý není, vadí mu pouze opravdu významné extrémy - tedy nadužívání desinfekčních a čistících prostředků v pračce i kolem ní, ale stejně tak i [[0|nulová]] [[Hygiena|hygiena]] koupelny a dodávky příšerně [[Humusák|zahumuseného]] prádla bez dokořenění byť i jen špetkou pracího prášku.

Ponožkožrout si staví hnízdo z nažvýkaných ponožek, preferuje zejména vlněné, pletené. Dobře snáší časté proplachování hnízda [[Voda|vodou]], může proto bydlet přímo v interiéru pračky nebo v odtokových hadicích či [[Výčepní stolice|trubkách]]. Není proto divu, že při čištění ucpané hadice od pračky či sifonu umyvadla můžeme narazit na podivné chuchvalce nití, vlasů a dalších vláknitých materiálů - jedná se právě o hnízdo ponožkožrouta, které občas bývá proti samovolnému vypláchnutí zajištěno vzpříčeným spínátkem, špendlíkem, klacíkem či kusem drátku.

Ponožkožrout je mezi tvory svého druhu skutečným gurmánem (neplést s [[Německo|Germánem]]). Z každého páru si vybírá nejvýše [[1|jeden]] kus, někdy ani ne celý, pouze vykouše nejchutnější díly z oblasti zesílené špičky či paty, případně dobře proklepané partie chodidlové. Z ponožek s pružným okrajem vykusuje kusy vetkaných gumiček či elastanových vláken, která považuje za skutečnou pochoutku. Mimo ponožek občas zakousne i dámské kalhotky, silonové punčochy či jiný drobný kousek prádla, narozdíl od lichých ponožek ale tato ztráta nebývá často vůbec zpozorována.

Množí se skrytě, rychle a hojně. Ke kontaktu s opačným pohlavím používá odpadní potrubí, kudy se posléze rovněž šíří do světa malí ponožkožrouti. Samotný akt spáření ještě nebyl pozorován, k dispozici odborné veřejnosti je ale studie, popisující vývoj mláďat. Malí ponožkožroutci se podle ní líhnou z nitěných kokonů. V dětství připomínají spíše malou píďalku, u níž pouze neobvyklé černé zbarvení a náznak nevyvinutých nožiček napovídá, že se [[Jedna|jedná]] o ponožkožrouta.

Mláďata po dobu vývinu, tedy asi tři měsíce[[měsíc]]e, žijí v mateřském hnízdě, které v tomto případě nutně musí být napojeno na zdroj [[Posvátná kanalizace|odpadní vody]]. Ponožkožroutíci totiž v dětství nasávají svým trávicím ústrojím protékající vodu a filtrují z ní drobné nitky a otřepky tkaniny, které se uvolnily při procesu praní. Teprve v dospělosti, když potrubími doputují do svého nového domoviště, se začnou stejně jako jejich rodiče živit celými ponožkami.