Vasil Biľak: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vasil Biľak (editovat)

Verze z 11. 3. 2008, 10:48

Odebráno 4 000 bajtů ,  11. 3. 2008
m
tak jsem se do toho pustil podle Karkošova schématu. Pokračování snad zítra
m (formát obr. ke dvěma kapitolám)
m (tak jsem se do toho pustil podle Karkošova schématu. Pokračování snad zítra)
==Dějství první 1910==
RSDr. '''Vasil Biľak''' (* 11. srpna 1917, [[Bašmaci|Krajná Bystrá]]) byl [[Československo|československý]] komunistický politik.
 
„Tak nám zmlátili Biľaka“. řekla posluhovačka panu [[Josef Švejk|Švejkovi]].<br>
==Mládí==
„Já jsem znal nějakýho kořalečníka '''Josefa Paroubka''' v Libni. Jednou se mu tam opil nějakej dráteník '''Móric Biľak''' jalovcovou a začal nadávat, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby drátoval sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Potom ještě řekl Paroubkovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho mílej Paroubek chyt, votlouk mu jeho pastě na myši a dráty vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Invalidovnu a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Invalidovnu v Karlíně až nahoru na Žižkov, vodtud přes Židovský pece do Malešic, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek do Libně.“
Vasil Biľak je [[Komunismus|komunistického]] původu. Narodil se v malé obci [[Bašmaci|Krajná Bystrá]] na [[Východné Slovensko|východním Slovensku]]. Po základní [[Škola|škole]] se vyučil [[Džínsy|krejčím]]. Ve výučním listu (jenž byl exponátem na výstavě k jeho jubileu v roce 1987) měl napsáno ''''Na saká nepúšťať''''. Krejčovině se přesto věnoval až do roku 1949.
 
==Dějství druhé 1929==
S odstupem [[čas]]u můžeme jen litovat, že u krejčoviny nezůstal a po sakách že začal kurvit vše na co sáhnul v nesrovnatelně širším kontextu.
 
'''Imrich Biľak''', syn Mórice Biľaka přijíždí z rodné vesničky Krajná Bystrá do [[Praha|Prahy]] pomstít svého otce. Slíbil, že ztrestá Paroubka i celou buržoasii. Setkává se s [[Klement Gottwald|Klementem Gottwaldem]] a jdou do Paroubkovy kořalny připravit plán na ovládnutí [[KSČ]] a její [[stalin]]izaci.<br>
==Politická kariéra==
Klema povídá: „Jednou ti už takovýho kluka buržoazního držím za chřtán u Banzetů, kam jsme šli my komunisté na [[víno]], a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Klemo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod základní organizace na Žižkově!“<br>
Při takovém družném hovoru do sebe obraceli jednu štamprli za druhou, až najednou Imrich Biľak, zapomenuv na předsevzetí, začal křičet na kořalečníka Paroubka, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí.<br>
Paroubek II, poučen chybou svého otce o něj přerazil tyč hned v kořalně. Ježto Biľak propil všechny [[peníze]], Paroubek na něj volá četníky.<br>
Když strážmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa, První slovo rytmistrovo bylo:<br>
„Dýchněte na mne.“<br>
„Ted' to chápu,“ řekl rytmistr, zjistiv nesporně situaci svým bystrým, zkušeným čichem,<br>
„[[Rum]], kontušovka, [[Satan|čert]], jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková.“ <br>
Tak se stalo, že byl Biľak zavřen a nemohl se tak účastnit památného 5. sjezdu KSČ.
 
==Dějství třetí 50. léta==
V letech 1955–1968 a 1969–1971 byl členem ústředního výboru [[Komunistická strana Slovenska|Komunistické strany Slovenska]] (ÚV KSS), v letech 1954–1989 členem ústředního výboru [[KSČM|Komunistické strany Československa]] (ÚV KSČ), v letech 1962–1968 byl tajemníkem a od ledna do srpna 1968 prvním tajemníkem ÚV KSS; od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ.
 
Od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ s rozhodujícím vlivem v [[Ministerstvo zahraničí|zahraniční politice]], ale hlavně v [[:Kategorie:Úspěchy sovětské filosofie|ideologické sféře]]. V letech 1960–1989 byl poslancem [[Národ]]ního, později Federálního shromáždění.
 
RSDr. (rodné strany doktor) Vasil Biľak je emeritním čestným členem české [[marx]]istické dvojstrany [[ČSSD]] &amp; [[KSČM]].
 
==Rok 1968==
[[Soubor:Srpen 68 zvaci dopis ksc.jpg|thumb|500px]]
V událostech, které začínaly [[Nejtragičtější události českých dějin|pražským jarem]] a vrcholily 21. srpna 1968 invazí do Československa, hrál Vasil Biľak významnou roli. V té době patřil k vedoucím představitelům konzervativních sil v KSČ. Byl jedním ze signatářů tzv. zvacího dopisu vojsk Varšavské smlouvy. Od začátku vystupoval proti reformnímu proudu ve straně a podněcoval [[Sovětský svaz|sovětskou]] intervenci. Později se významně podílel na likvidaci všech výdobytků „pražského jara“.
 
==Normalizace==
 
V 70. a 80. letech 20. století byl Vasil Biľak hlavním exponentem brežněvovského vedení v Československu. Měl rozhodujícím vliv na aparát KSČ v zahraničně politické a ideologické sféře. Byl to reprezentant neostalinského dogmatismu a posléze odpůrce gorbačovovské Perestrojky.
{{-}}
==Po roku 1989==
V prosinci 1989 byl vyloučený z KSČ. Žije v [[Bratislava|Bratislavě]] spolu ze svým zetěm Jozefom Ševcom ve vile na [[Hedvíčkova třída|Timraviné ulici]]. Za své činy v období před rokem 1989 nebyl nikdy [[Soud|odsouzen]] ani [[Trest smrti|potrestán]].
 
==Spisovatel==
 
V roce 1991 byly vydány bez svolení autora subjektivistické memoáry '''„Miľníky môjho života“''' v [[čeština|českém překladu]] pod titulem „Paměti Vasila Biľaka I, II“. Je v nich věnována zvláštní pozornost jeho činnosti v období let 1967-70. Ukázka:
 
{{Citát|Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie.
Se soudruhy Kolderem, [[Slivovice|Švestkou]] a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání [[Druhočíslo|druhého bodu]] ''Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu'', vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v [[Černá díra|Čierné nad Tisou]] a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo [[666|šest]] členů řešit situaci. Byla velká [[Škoda 13T|škoda]], že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně [[Český svaz syfilitiků|zdravých sil]].
Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl [[Erekce|stůj]] co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny.
 
Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.| Paměti Vasila Biľaka, Kapitola VIII., díl II. Zdroj [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/vbi_0208.htm]}}
 
{{Politici}}
Citováno z „https://necyklopedie.org/wiki/Speciální:Mobilní_rozdíl/35956“

Navigační menu