Vasil Biľak: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 1 196 bajtů ,  11. 3. 2008
m
další kousek textu
m (tak jsem se do toho pustil podle Karkošova schématu. Pokračování snad zítra)
m (další kousek textu)
Klema povídá: „Jednou ti už takovýho kluka buržoazního držím za chřtán u Banzetů, kam jsme šli my komunisté na [[víno]], a chci mu dát jednu überšvunkem přes kokos v tý tmě, poněvadž jsme hned, jak to začlo, praštili láhví do visací lampy, a von najednou začne křičet: ,Klemo, dyť to jsem já, Purkrábek, vod základní organizace na Žižkově!“<br>
Při takovém družném hovoru do sebe obraceli jednu štamprli za druhou, až najednou Imrich Biľak, zapomenuv na předsevzetí, začal křičet na kořalečníka Paroubka, že je to slabý, že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí.<br>
ParoubekMiroslav IIParoubek, poučen chybou svého otce, o něj přerazil tyč hned v kořalně. Ježto Biľak propil všechny [[peníze]], Paroubek na něj volá četníky.<br>
Když strážmistr poslal pro velitele stanice, rytmistra Königa, První slovo rytmistrovo bylo:<br>
„Dýchněte na mne.“<br>
 
==Dějství třetí 50. léta==
 
mladý '''Vasil Biľak''', vnuk Mórica Biľaka, se zájezdem svazáků přijíždí do Prahy. Zde ihned vytváří akční výbor a jde znárodnit Paroubkovu kořalnu. Starý Miroslav Paroubek brání svou živnost a přeráží o něj tyč. Je to již třetí tyč, jež Paroubkova rodina přerazila o tři generace Biľaků. Za tento čin je po zásluze zavřen, a převezen do [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]].<br>
„Dáme ho do šestnáctky“, rozhodl se dozorce Grebeníček.<br>
„mezi ty v podvlíkačkách, cožpak nevidíte, že je na spise napsáno soudruhem Slánským ,Streng behüten, beobachten!? - Jojo“, prohlásil slavnostně k Paroubkovi,<br>
„S neřádama se jedná neřádsky. Jestli se někdo vzpouzí, tak si ho odtáhneme do ajnclíku a tam mu přelámeme všechny žebra a necháme ho tam ležet, dokud nechcípne. Na to máme právo. Jako jsme to udělali s tím řezníkem, víte, Řepo?“<br>
„Inu, dal nám práce, pane dozorčí“, odpověděl snivě bachař Řepa.<br>
„To bylo tělo! Šlapal jsem po něm přes pět minut, než mu začly praskat žebra a lejt se [[krev]] z huby. A ještě deset dní byl živ. Hotovej nezmar.“
 
{{Politici}}

Navigační menu