Vasil Biľak: Porovnání verzí

Brzy potom jako zodpovědný vedoucí přebírá za RaJ vedení kořalny synSyn '''Alois Paroubek''' pracuje v kořalně jako řadový zaměstnanec RaJ. Ten v rodinné tradici vychová i svého syna [[Jiří Paroubek|Jiřího]].

V rámci pokusu reakčních sil o nastolení kontrarevoluce Alois Paroubek usiluje o rehabilitaci svého otce. Vasil Biľak se obává, že by mohl znovu dostat tyčí na stahování rolet a tak sepisuje zvací dopis a netrpělivě čeká na bratrskou pomoc vojsk Varšavské smlouvy. Po vstupu vojsk Vasil Biľak spolu s generálem Grečkem oslavují v libeňské kořalně. Alois Paroubek je nucen vyslovit sebekritiku a nosit opilého Biľaka v náruči po provaze.

'''[[Jiří Paroubek]]''' navzdory špatnému kádrovému původu dělá úspěšnou kariéru v RaJ. Stará libeňská kořalna byla mezitím zbořena v rámci asanace celé čtvrti. Na „pracovním zasedání“ ÚV KSČ v Hotelu Jalta V. Biĺak prohlašuje na adresu pražského ředitele RaJ, že jeta to[[vodka]] je slabýslabá, že do toho leje vodu, že kdyby funkcionařil sto let a za celej vejdělek si koupil samou [[vodka|vodku]] a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Paroubka, v náručí. Paroubek tedy volá hasiče, aby natáhli lano přes [[Václavské náměstí|Václavák]]. Jenže V. Biĺak už neudělá s Paroubkem v náruči ani krok. Událost zůstává bez následků (kromě [[kocovina|bolení hlavy]]), protože si ráno nikdo nic nepamatuje.

'''Vasil Biľak junior''' v 90. letech využívá kontaktů svého otce a rozjíždí velký byznys s [[alkohol]]em, zejména nekolkovaným. Jiří Paroubek jede na [[Slovensko]] podpořit volební kampaň R. Fica. Spolu zajdou do Biľakovy kořalny, Paroubek se tam opije jalovcovou a prohlašuje že kdyby byl premiérem sto let a za celej vejdělek si koupil samou jalovcovou a vypil ji najednou, že by moh ještě chodit po provaze a nosit ho, Biľaka, v náručí. Potom ještě řekl Biľakovi, že je huncút a šaščínská bestie, tak ho milej Biľak chyt, votlouk mu jeho stranickej program vo hlavu a vyhodil ho ven a mlátil ho po ulici tyčí na stahování rolety až dolů na Hviezdoslavovo námestí a hnal ho, jak byl zdivočelej, přes Námestí SNP až nahoru na Hrad, vodtud přes Karlovu ves na Devín, kde vo něj konečné tyč přerazil, takže se moh vrátit nazpátek na Trnavské Mýto. Mezitím mu tam Fico se svými pacholky z [[SMER-ČSSD]] sami hospodařili.<br> U kořalny bylo napolovic stažený roló, u kterýho stáli dva [[Policie|policajti]], taky silné nabraný, když dělali vevnitř pořádek. Dopolovic všechno vypitý, na ulici prázdné bedny vod [[rum]]u a borovičky. Pod pultem ležel Fico a nabízel mu 2 Sk, že toho prej víc nevypil.

{{Citát|Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie.<br>Se soudruhy Kolderem, [[Slivovice|Švestkou]] a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání [[Druhočíslo|druhého bodu]] ''Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu'', vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v [[Černá díra|Čierné nad Tisou]] a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo [[666|šest]] členů řešit situaci. Byla velká [[Škoda 13T|škoda]], že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně [[Český svaz syfilitiků|zdravých sil]].<br> Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl [[Erekce|stůj]] co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny.<br>Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.| Paměti Vasila Biľaka, Kapitola VIII., díl II. Zdroj [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/vbi_0208.htm]}}