Vasil Biľak: Porovnání verzí

V roce 1991 byly vydány bez svolení autora subjektivistické memoáry '''„Miľníky môjho života“''' v [[čeština|českém překladu]] pod titulem „Paměti Vasila Biľaka I, II“. Je v nich věnována zvláštní pozornost jeho činnosti v období let 1967-70. Ukázka:

{{Citát|Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie.<br>Se soudruhy Kolderem, [[Slivovice|Švestkou]] a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání [[Druhočíslo|druhého bodu]] ''Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu'', vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v [[Černá díra|Čierné nad Tisou]] a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbíkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo [[666|šest]] členů řešit situaci. Byla velká [[Škoda 13T|škoda]], že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O [[Alexander Dubček|Dubčekovi]] a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně [[Český svaz syfilitiků|zdravých sil]].<br> Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl [[Erekce|stůj]] co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny.<br>Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.| Paměti Vasila Biľaka, Kapitola VIII., díl II. Zdroj [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/vbi_0208.htm]}}

 

{{Politici}}