Vlkolínec
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Slaninový strom. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
Vlkolínec je kratický stát v severním slovensku poblíž města Rožok(Rohlík). Nachází se vysoko ve zdejších horách. Jednou z jeho hlavních předností je, že je to pravděpodobně jediná země bez muslimských imigrantů.
| Vlkolínec | |
|---|---|
  | |
| jazyk: | slovenština |
| náboženství: | křesťanství, víra v Devět |
| počet obyvatel: | 18 |
| prezident: | Medvedík Yodi |
| premiér: | nepotřebujeme premiéra |
| hymna: | Óóóó slanináá |
| měna: | hlína |
| národní jídlo: | slanina |
| národní sport: | turnaj v pojídání koláčů(případně slaniny) |
Cosi na úvod[editovat | editovat zdroj]
Vlkolínec je země kdesi v severním Slovensku. Konkrétně v okresu Šalina poblíž města Rožok. Je známý především, jako dodnes středověký stát. O tom se více dozvíte v historii. Jak můžete vidět, ve znaku má strašnou děsivou mocnou ničivou šelmu - medvěda. To proto, že se po zdejších horách a často i ve vesnici potulují medvědi. Jak nečekané, že? Šedá a růžová barva v pozadí demonstrují sílu zdejších vojsk. Šedá představuje zbraně a růžová válečné vepře. Na státní vlajce můžeme rozpoznat strukturu vzdáleně se podobající slanině. To proto, že představuje slaninu a také multifunkčnost zdejších bojových vepřů. Stát zde funguje kraticky(kratos=vládnout, či tak něco). To jest něco mezi demokracií a diktaturou. Zde totiž vládne několikačlenná vláda železnou pěstí. S demokracií se to často zaměňuje, nýbrž tato skupina čítá 18 členů, což jsou všichni obyvatelé Vlkolínce.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vlkolínec, jak jej známe dnes byl založen na počátku středověku, ale první zmínky o Vlkolínci, jak ho dnes neznáme, se objevily již 5 let před nepamětí. Tehdy to byl nejrychleji se vyvíjející stát na světě. Dodnes zde stojí přibližně tři vodní kola o průměru do 0,5 metru, která kdysi pravděpodobně poháněla na tu dobu hluboce vyspělý mechanismus.
V roce 1513 byl vývoj pozastaven Vlkolínskou vládou, aby zdejší průmysl nepředběhl zbytek světa o moc. Dodnes nebyl vývoj uveden znovu do běhu, díky občasným návštěvám v Rožku, kde vyzkoušeli internet a zjistili, že se svět řítí do prdele. Proto se nehodlají dál rozvíjet, aby nedopadli stejně.
Slaninový strom[editovat | editovat zdroj]
Kdysi na počátku 21. století byl na území Vlkolínce objeven Slaninový strom. To byla chvíle, kdy se o Vlkolínci dozvídá celý svět, po 400 letech zaostalosti. Někteří si myslí, že by Vlkolínec mohl vypěstovat Slaninový sad, který by dostal Vlkolínec na první příčky v důležitosti státu. Před ním by mohla teoreticky být jen Republika Česko(díky výrobě piva a perníků), Amerika(protože Amerika), Indie(prodává vodu společnosti Coca-cola) a Itálie(pizza, špagety). Profesionální skupina Vlkolínských historiků se snaží přijít na to, zda zde byl sad známý již před úmyslným zastavením vývoje. Většina lidí se domnívá, že ano, přestože ve Vlkolínci nikdy žádný sad nebyl.
Vesmírný projekt[editovat | editovat zdroj]
V roce 1514 tajné oddělení MASA,pod vedením tajného oddělení CIA, pod vedením ještě tajnějšího oddělení KGB, pod vedením ještě víc tajnějšího oddělení FBI, které vedla část vlkolínské vlády odstartovalo projekt Bus. Bylo to jakési tajné pokračování projektu Hus(Hus ale shořel při startu kvůli přebytku paliva), které mělo napravit tehdejší chyby a dokonce plánovali doletět na měsíc s lidskou posádkou. Aby byla slovní hříčka kompletní, tak do rakety Bus - upravené verze rakety Hus, usedl Rus. Raketa Bus měla oproti Husovi několik menších úprav:
- Některé části, původně dřevěné byly nahrazeny nehořlavými kamennými prvky. Byly to zejména rizikové části rakety, jako nádrž na vodu. Součásti, které potřebovali precizní vypracování(např. motor nebo trubky) museli opět být vyrobené ze snáze opracovatelného dřeva.
- Bus neměl žádná okna, protože v té době MASA nedosáhla takové úrovně ve zpracování skla. Hus měl místo oken jen otvory, které by rozhodně posádce neprospěly při vzletu. Natož při výstupu z atmosféry.
- Proto nemohl Rus z Busu vidět okolí.
- Celý mechanismus fungoval na kladkostrojích poháněných spalovaným dřevem(a taky trochou mízy). V Busu byly všechny provazy již před zkonstruováním pořádně namazané olejem, jelikož vnitřní mechanismy ROZHODNĚ NESMÍ VRZAT!!!
Po startu se Rus v Busu vzdálil z dohledu lidí a protože neměl žádná okna, nedokázal zjistit kam vlastně letí. Není divu, že se po přistání rozšířil mýtus o měsíci ze sýra, když Bus přistál uprostřed francouzské sýrové těžební kolonie Korsiky. Rus zde potkal několik francouzů a protože v té době byl ještě celý svět líný se učit francouzsky, jelikož to je naprosto nelogický a mimo jiné dementní jazyk(což platí dodnes, ale na některých školách je to prostě povinné), prohlásil je za mimozemskou měsíční civilizaci. A taky trochu proto, že se chovají jako kreténi(což není prvočíslo)...
Dnes už víme, že Měsíc je jen špinavá pověra. Na to nezapoměňte!
Vesmírný projekt #2[editovat | editovat zdroj]
Po prvním pokusu o dobytí Měsíce se projekt na několik let pozastavil kvůli tomu, že ruský astronaut odmítal jakékoli dal ší akce, neboť si zapomněl svou vodku kdesi v nezmapované části Korsiky. Mezitím chystala MASA několik dalších prototypů Busu, načež jejich špičkový tým, s kódovým označením 17 (vracíme se k prvočíslům), reprezentujícím součet IQ celého týmu a uklízeček, přišel se zbrusu novým návrhem kosmické plachetnice Dřevožrout, hned s několika inovativnímy nápady, kupříkladu použití železa místo kamení, kamení místo dřeva (ovšem bezpečná místa, jako palivové nádrže a kryty motorů byly stále ze dřeva), nebo integrovaný elektrický obvod poháněný křečíkem v kole.
Než konečně sestrojili funkční bárku Dřevožrout 5 a přemluvili bývalého spolubydlícího bratrance synovce bratra onoho Rusa, jenž se po ztrátě své vodky upil lacinou Borovičkou, byl již rok 1517, což byl rok konce světa, předpovězený známým popelářem a astrologem-amatérem Galileem Galilejem, jenž spatřil při pozorování vesmírných cikánů let rakety Bus a tvrdil, že je to Velký Bílý Kapesník, který se chystá spolknout planetu. Času bylo tedy nepochopitelně málo. Vývoj Dřevožrouta se ještě zpomalil, když byla všudypřítomným Miloškem Zemanem zorganizována krádež dodávky železa na zbytečné části plachetnice. Dřevožrout nakonec odstartoval bez železa, pospojovaný narychlo vyrobeným kartónem.
Celý let proběhl pravděpodobně poklidně, neboť posádka se o něm nezmiňovala a jak si jistě pamatujete, viděl ho jen popelář Galileo, který Dřevožrouta pokládal za naši spásu - alchymistický utrejch Olynth, letící bojovat s Velkým Bílým Kapesníkem.
"Je to malej krok pro mě, more, ale velkej... kde mam sakra loď?" -onen bývalý spolubydlící bratrance synovce bratra toho Rusa z Busu, jehož jméno není dodnes známo, původem Vesmírný Cikán
Všechny podílející se organizace projekt pečlivě utajily(ve Vlkolínci se průmysl oficiálně nesmí rozvíjet, víme? A pak bylo roku 1969 na marcipánové poušti zinscenováno "první" falešné přistání člověka na Měsíci.
Vojenství[editovat | editovat zdroj]
Vlkolínec je známý pro svou neporazitelnou armádu. I přes poněkud velkou přesilu nepřátel v každé válce. Jak jste si jistě všimli(když nepočítáme letopočty) jsou s Vlkolíncem spojena samá malá čísla. Např. 18 obyvatel, rozloha 29m², 3 členové SSSS atp. Ani vojenství nebude výjimkou. ve Vlkolínské armádě bývalo kdysi až 11 bojovníků. Dnes se jejich počet redukoval na pouhých 9. Přesto ale Vlkolínec nikdy žádnou válku neprohrál. Nejvíc dotírali Maďaři, ty ale Vlkolínčané zdolaly tak, jako každé jiné. Dohromady stát bojoval v 2,79 válkách. Nikdo neví jak se jim to povedlo, ale číslo tři na ně bylo prostě moc. 2 světové války se počítají celé, protože jsou sakra světové. 0,79 války představuje ten zbytek, kdy většinou před silou zdejších vojsk nepřátelé panicky prchali po maximálně 26 minutách.
Teď přesný popis vojáků. Každý správný zdejší voják je vybaven mocnou zbraní - línajícím vlčím ohonem(od toho se odvíjí název Vlkolínec). Ten se většinou aplikuje na nepřátelův obličej a na chvíli ho vyřadí, protože má pak nos a ústa plná chlupů. Alergiky vyřadí trvale. Každý Vlkolínčan je expertně vycvičen ve sbírání hub. Proto pro ně není těžké přežít oddělení od přísunu potravin na delší dobu(kupříkladu když zde válka trvá déle, než 10 minut). Když je tedy Vlkolínský voják na výpravě, nikdy není hladový. Někdy svou znalost hub používají i na otrávení vlčích ohonů(nepřítel většinu chlupů spolyká), ale to jen když je to vážně přestane bavit. V případě, že se zdejší voják vydá na výpravu někam kde houby prostě nejsou, stejně je najde. V případě že je nenajde, pořád může sníst slaninu ze svého válečného vepře. Ti se ale velice hodí v boji, neboť mají ozbrojený chvostík.