Koštěp
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jak známo, koštěp© vynalezl Jára Cimrman, ostatně jako skoro vše. Hlavní uplatnění našel koštěp při sportovním házení oštěpem, kdy vznikalo hodně třísek, zabitého domácího zvířectva a jiného odpadu, takže po dopadu mohl sloužit koštěp© při zametání zbytků a odpadlo pobíhání s metlami po hřišti, koštěp© byl vždy na místě činu a hned k použití.
Největší rozšíření koštěpu bylo mezi domovníky v nebezpečných čvrtích, kde sloužily k obraně při zametání chodníků.
Při hodu koštěpem působí koště jako směrové nebo výškové kormidlo (podle způsobu hození). Podle toho také rozlišujeme koštěp s plochou dráhou letu a koštěp létajcí po balistické křivce. Ukázalo se, že koštěp může doletět až dvakrát dále, než oštěp, proto jsou koštěpy podle regulí Mezinárodní atletické federace nepřípustné.
Koštěp se jeví jako ideální zbraň severokorejské protivzdušné obrany, proto je uvaleno přísné embargo na vývoz koštěpů i součástek k nim do KLDR. Objevují se zprávy, že severokorejský zbrojní průmysl pracuje na vývoji vlastního koštěpu.
Výrobci[editovat | editovat zdroj]
Nejznámější výrobce koštěpů byl Emil Zátopek, ze začátku vyráběl z oštěpů kterými ho zásobovala jeho žena Dana, různé věci: věšáky hrábě a pod.
Potom však objevil polozapomenutý vynález J. Cimrman, a hned udělal první koštěp, byl to nejznámější koštěp, neboť byl vyroben z oštěpu kterým Dana vyhrála zlato v Helsinkách roku 1952. Byl velmi kvalitní neboť ho Dana používá dodnes.
Potom si Zátopek zařídil výnosnou výrobu koštěpů, avšak po jeho smrti se nenašel nástupce i Dana přestala házet a zdroj materiálu vyschl. V Necyklokrámě je již jen posledních několik kusů.