Jan Berwid-Buquoy: Porovnání verzí

'''Jan Berwid-Buquoy''' se podle matriky narodil 26.03 3. 1946. Jestli se tomu dá ovšem věřit, se neví. Jde o [[Úřad|úřední]] zápis. Ty jsou většinou mylné.

Narodil se v [[Praha|Praze]] v kuchyni, na gauči. To asi nikoho nezajímá, ale budížbudiž. Jeho dědeček byl levobočkem Ferdinanda hraběte Buquoye (patrně erotoman). Na rozdíl od svého prastrýce, Ing. Jana Bervidy (1929 - 1938 ministr československého [[Letecká doprava|civilního letectví]]), jeho prasynovec Jan Berwid-Buquoy, '''lítal''' od dětství jenom v průserech.

Jeho otec, Jan Kopecký (jména "Berwid-Buquoy" má po matce a svém nemanželském pradědovi, hraběti-erotomanovi), byl neúspěšným [[Malířství|výtvarníkem]], rovněž nemanželského původu. Ovšem v letech 1942-45 úspěšně absolvoval koncentrační tábor Hradištko-Krhanice. Často pracoval na Heydrichově zahradě v [[Panna|Panenských]] Břežanech. Měl tam totiž poměr s Linou Heydrichovou, manželkou zastupujícího říšského protektora, protektorátu Čechy a Morava. Ve smyslu Benešových dekretů se po válce nevědělo, zda-li ho mají za to zavřít (pohlavní poměr s nacizmem) a nebo vyznamenat (nemaje jiných možností, bojoval proti katanovi českého národa Heydrichovi těmito prostředky). Ačkoli to sem nepatří, je přesto nutné podotknout, že Heydrichova dcera se narodila '''až''' po [[smrt]]i "svého" otce. Emilie Kopecká (matka výtvarníka) vlastnila krejčovský salón v Praze na Vinohradech. Šila v něm i kostýmy pro Hanu Benešovou. První dáma republiky jí za ně zůstávala zásadně dlužna. Bohužel měla chudák velká vydání: Mimo Ing. Jana Bervidy a generála Františka Moravce si vydržovala ještě další dva milence. Co tomu říkal "president osvoboditel", zůstává do dneška státním tajemstvím. V každém případě na přímluvu této šlechetné nymfomanky, byla klasifikována činnost výtvarníka Kopeckého na zahradě a zámku v Panenských Břežanech pojmem "politický vězeň".

Jinak prožíval dětství většinou jako dítě. Podle vlastního tvrzení nikdy nepropadl. Rodiče se k této záležitosti nikdy nevyjádřili a když na to přišla [[řeč]], mlčeli nebo pokašlávali. Přesto lze vycházet spíš z toho, že měl výborný prospěch, neboť obě třídní učitelky, Marie Ječná a Alena Zapletalová, ho [[pedofilie|pohlavně zneužívaly]]. V zájmu historické pravdy je třeba dodat, že nikoli '''obě''' najednou, jak by se podle citátu mohlo omylem zdát.

V letech 1960 - 1963 se Jan Berwid-Buquoy učil kuchařem a tím si znepřátelil mnoho lidí - hlavně strávníků. Počet poblitých se z análů archívu Ministerstva vnitra nedalo zjistit. Aby se ho zbavili, dali mu výuční list a vyznamenání. Poté ho nahodinu propustili s vyhrůžkou, jestli se vrátí, tak si to s ním vyřídí. Nemaje jiné východisko, nechal se 1963 zapsat na večerní gymnázium, kde v roce 1966 spáchal maturitu. V témže roce [[Chlast|ožral]] zkušební komisi Karlovy university [[rohlík]]em a začal studovat práva.

Díky přepadení ČSSR, dne 21.08 8. 1968, se [[Československo]] Jana Berwida-Buquoye konečně zbavilo. Emigroval do sousedního [[Rakousko|Rakouska]]. Svou přítomností zde rozšířil pouze počet obyvatel. O nějaké jiné záslužné činnosti se zatím neví. Tehdá se ještě netušilo, že 1989 dojde k "sametové revoluci" a neúspěšný bývalý kuchař, se vrátí ze Západního Berlína nazpátek do vlasti, obtěžkán dvěma doktoráty, aby nudil zdejší lid svými pseudovědeckými výklady.

Již ve svých 14. letech se stal spolupracovníkem "Dikobrazu", což je na úrovni jeho literárních děl velice znát. Je na tom patrno, že se již v první třídě obecné školy v Miletíně (okr. Kutná Hora), naučil dobře číst i '''psát'''. Ve Vídní začal studovat sociologii a ekonomii, ačkoli sám neví proč. Stal se dopisovatelem vysílače "Svobodná Evropa" (RFE). Pořady této rozhlasové stanice byly silně rušeny a to nejen ty, které napsal Berwid-Buquoy. I když, v jeho případě by se to dalo ještě jakž takž pochopit. Vedoucí čs. vysílání ve Vídni, Tibor Zlocha, ho vydával za zkušeného publicistu, neboť od něho nikdy nic nečetl. Rušení rozhlasové stanice nazýval Berwid-Buquoy "'''[[Moskva|moskevské]] boogie'''", což se dokonce stalo oficiálním žargónem americké CIA. Patentovat si pojem nenechal a tak žil ze skromných honorářů [[vídeň]]ského studia RFE. 1970 odchází ke svým příbuzným do Západního Berlína (Grimmové). Jeho němečtí předkové psali '''zábavné''' pohádky. Jejich potomek '''nudil''' [[Německo]] literaturou faktu. V SRN napsal devět knih (včetně doktorské práce) v němčině - asi nechtěl, aby to Češi četli.

V roce 1997 získal Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy barokní zámek v Táboře-Měšicích. Lépe řečeno to, co z něho padesátiletou devastací zbylo. Jeho blízcí i vzdálení příbuzní (baronky RinghofroviRinghoffrovy, baroni Nádherní z Borutína a jeho [[Jihočeské matky|matka]] VeraVěra M. F. Berwidová-Buquoyová) jakékoliv restituční nároky odmítli poté, co se dozvěděli, že za rekonstrukci ruiny musí zaplatit 60 miliónů korun. Jeho matka prohlásila na táborské radnici: "''Jediný pomatenec, kdo přichází v úvahu je můj syn. Jedná se o chorobného idealistu a nenapravitelného optimistu!''" Hned [[NATO|na to]] svěřila svého potomka do rukou tajemníka Městského úřadu Tábor, Ing. Lubomíra Šrámka a odjela kvapem do svého rodinného domku v Západním Berlíně. Tajemník zneužil příhodné chvíle a pod záminkou, že se "pojedou projet" vtlačil vhodného kandidáta do svého osobního vozu. Odvezl ho na nádvoří rozpadavájícího se zámku. Tam ho vystrčil, dal mu do ruky klíče a řka: "Prapředkové vaší paní matky zde zazdili v roce 1555 nevinnou služku. Prý tu straší! Tady máte klíče a vyřiďte si to sám!" nasedl do auta a z místa činu ujel. Proto na dotazy novinářů, turistů a badatelů (...ale i prostitutek) , jakou právní cestou zámek získal, neví Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy jak by z hlediska [[zákon]]a, výše uvedenou scénu s tajemníkem Ing. Šrámkem definoval...Je sice pravdou, že Berwid-Buquoy zámek za 10 miliónů zvětší části zrekonstruoval a zpřístupnil světové '''veřejnosti'''. To však nedělá z hlediska humanismu, nýbrž protože se tam sám se zazděnou služkou Annou bojí.

*Bärbel Buchholzová (Němka, Západní Berlín). Jeho nynější manželka. Každý má svou vlastní komnatu a spí v oddělených postelích. On v Táboře a ona v Berlíně. Chodí vždy alespoň jednou týdně do luxusních restaurací na něco dobrého. On ve středu a ona v pátek. Přesto se často vídají - asi tak jednou do roka. Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy vidí v těchto pravidlech jedinou možnost udržet trvalé manželství, aniž by musel být šťastně rozveden.

Seznam literatury, archivních dokumentů a jmen ústních nositelů (převážně závidělů[[závist]]ivců a pomlouvačů) je tak rozsáhlý, že by se sem vůbec nevešel.