Daúlát Israíl: Porovnání verzí

Základem myšlenky zřízení státu Izrael bylo to, že během středověku a dokonce i novověku téměř všechny evropské národy čas od času dostávaly jakési záchvaty. Někteří psychologové a sociologové [[Tvrdík|tvrdí]], že to byl psotník, jiní se kloní teorii amoku, další zas dovodí, že se jednalo o projevy kolektivní blbosti. Ať už byla fiziologická, psychologická či sociální příčina jakákoli, výsledky si byly vždy podobné jako vejce vejci a lišililišily se pouze datem konání a rozsahem průseru. Prostě jednou za čas se lidi ve nějakém městě, ve novověku dokonce i celých zemích pomátli a začali mlátit do hlavy každého, kdo měl velký nos, delší háro kolem [[ucho|uší]], černý kabát, případně [[uhlí|černý]] klobouk s širokou střechou. V této pitomosti, někdy nazývané pogrom, vynikali ve středověku zejména [[Španělsko|Španělé]], v 19. století [[Rusko|Rusové]] a ve století následujícmnásledujícím [[Německo|Němci]]. Poměrně vysoké úrovně leckdy dosahovali i Francouzi, Slováci a Maďaři. ŽidiŽidé to celkem snášeli, když se to nedělo moc často. Po čase se oklepali a žili dál. Pravda, sem tam bylo nutné se odněkud odstěhovat a najít si nové místo k životu, ale [[oni]] si říkali, že změna je život, a všude maces o dvou kůrkách.

Má to ovšem jeden háček: V Izraeli je celý rok tak pěkné počasí, že se jich tam odstěhovalo několik miliónů, a v důsledku toho to zatím vždycky dopadodopadlo tak, že když někdo chtěl dát Židům na budku, dostal přes držku. A pořádně!