Stykač

Tomuto článku sa nedostává fotka. Kdo béváte het, bléskněte to.

Stykač je element elektrického obvodu, jež je pro nabité částice účastnící se přenosu elektrického náboje v rámci elektrického proudu ekvivalentem lidského "nevěstince", resp. bordelu. Jedná se tedy o místo, kde elektrony mohou mít elektrický styk.

Existují různé velikosti stykačů od malých, téměř komorních, jež zvládají obsloužit pouze řádově jednotky culoumbů za sekundu, po velké až enormně obrovské, které zvládají obsloužit i tisíce či desetitisíce culoumbů každou sekundu na každé fázi. Na počet elektronů ať už si to přepočítá každý sám, nemám u sebe kalkulačku.

Výskyt

Je pravidlem, že velké stykače bývají osazeny hlavně v místech, kde jsou elektrony vystaveny tvrdé fyzické práci, například v trakčních měnírnách, kde jsou elektrony často odesílány kilometry daleko na služební cesty a kde velmi tvrdě pracují v trakčních motorech. Proto po návratu hledají rozptýlení v elektrickém styku, jež je jim umožněn právě ve stykačích.

Naopak menší obvody s malým odběrem si vystačí s malými komorními stykači, jelikož velmi málo pracující elektrony se zde raději věnují raději kultivovaným koníčkům. Navíc v těchto malých obvodech se stykačů příliš nevyužívá i proto, že tam každý zná každého. Když tedy nějaké všímavé jádro vidí elektron, jak jde do stykače, za chvíli o tom mluví celá krystalová mřížka vodiče.