Vlekařská lobby

Vlekařská lobby je sdružení a zároveň vlivová organisace těch, kteří jsou vláčeni životem a okolnostmi, na které nemají vliv. Jsou to například ti, kteří jsou ve vleku svých životních partnerů, ať už těch, které si sami vybrali, či těch, kteří byli svým budoucím partnerům předhozeni coby bezmocná oběť. Jsou to i ti, kteří jsou svými šéfy vláčeni z místa na místo, a patří sem i ti, kteří jsou ve vleku zpozdilých názorů, ať již získaných od obzvláště vypečeného náměstka božího či nasosaného z bahnitých hlubin močálu internetického.

Hledání Někoho[editovat | editovat zdroj]

Hrstka oněch životem bezmocně vláčených se, po marném fňukání nad proklatým osudem, v jednu chvili vzácně pochlapila (případně pobabila) a rozhodla se, že takhle už to dál nejde, a že by s tím měl někdo něco udělat. Ovšem už po krátkém zjišťování zjistili, že se mezi nimi nenachází nikdo, kdo by byl Někdo, a tak zůstávali dál ve vleku svých vzpomínek, pasivně zahleněni do svých niter.

Tanutí[editovat | editovat zdroj]

Důsledkem zahlenění se do svého nejhlubšího nitra často bývá takzvané tanutí. A tak se stalo, že na mysli toho nejstaršího z nich vytanula vzpomínka na jedno dávné, temně kalné jitro, kdy zvláště drsné vláčení životním osudem bylo uvozeno prudkým bušením na dveře, doprovázeným hulákáním "Sofort aufmachen! Gestapo! Los, LOS!!!". Stařešina onen, stále ještě ve vleku své vzpomínky, vstal a prohlásil: "Los! To je ono! My Někoho vylosujem!" Škleb osudu pak zařídil, že onen los padl přímo na něj.

Volba jména[editovat | editovat zdroj]

Zakládáte li sdružení, je nejdůležitější zvoliti pro něj příhodný název. Inspiraci do hlav přítomných měl nalít krásně baňatý demižónek bošácké slivovice, a tak o nápady nebyla nouze. A protože těch bezmocných, osudem jen pasivně vláčených je moc, bylo prvním nápadem pojmenovat ono sdružení Moc Bezmocných. Jenomže vbrzku bylo zjištěno, že tento název si už před hafo roky pro sebe usurpoval jakýsi Václav Havel. Vypadalo to, že je vše v čudu, když v tom pod přemírou inspirace padla hlava jednoho na stůl, a tím pádem nápad v ní pána napad.

"VLEKAŘSKÁ LOBBY! My budem lobovat za svá práva vláčených O'Sudem v padlamentu a všude jinde, co to jen pude!"

Návrh byl přijat za souhlasného mručení všech přítomných. A po další dávce inspirace se ono mručení změnilo ve slastné, veskrze mírumilovné pochrupování.