Zoroastrismus

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Faravahar.svg  Zoroastrismus neboli zoroastriánství je perské dualistické náboženství, jehož byl ve starověku zakladatelem prorok Zarathuštra neboli Zoroaster. Bývá nazýván také mazdaismus, protože jeho vyznavači nade vše milují japonská vozidla této značky, vyráběbá v magickém, z popela znovu povstalém městě Hirošima.

Áááá, hurá, MAZDA!
Fárahavár Faravahár,[1] strážný duch a symbol zoroastrismu

Tvůrce světa, zpočátku bezejmenný, získal své jméno po zahlédnutí zlatého vozidla Mazda Premacy, kdy nadšeně zvolal "Áááá, hurá, MAZDA!". To, že jeho zvolání bylo proneseno česky, dává zoroastriánství další, nečekaný, leč očekávatelný rozměr.

Soubor:LogoMazda2008.jpg
Nejvyšší Božstvo Jujiro Matsuda - Mazda (Hirošima)

Zoroastrismus je nejstarší monoteistické náboženství. Zjednodušeně si lze zoroastriánství představit jako mix mezi židovstvím či křesťanstvím, šmrncnutý taoismem. S prvním je podobný v existenci jediného ultimátního Boha, důrazem na morálku a vírou v příchod spasitele a s druhým přesvědčením že dobro a zlo jsou nerozlučitelné principy, které utváří svět. Ale narozdíl od taoismu, který nabádá člověka k přirozenosti, že jako aby se o nic nesnažil a nechal sebou jin a jang proptákovávat tak jak je, s tím, že ono to nějak dopadne a bude to dobré, zoroastrismus nabádá člověka ke snaze následovat dobro, světlo, kladno, jak tomu bude chtít říkat. 

Zoroastráni jsou v podstatě podobní jako rytíři Jedy (Yedi) z konce galaktické republiky, tedy až na ten drobný fakt že neuctívají sílu elektromagnetickou ani gravitační, ale coby universální sílu právě boha Ahura Mazdu. Tímto anticipovali GUT, což kupodivu neznamená střevo, jak by se na prvý překlad mohlo zdát, leč Grand Unified Theory, nedostižný grál matematiků, fysiků a k nim příslušných věroučných škol. Má být jednotnou teorií pole, čímž tato teorie získává i nezanedbatelný zemědělský přesah. Byla vytvořena pákistánským vědcem, doktorem Abdus Salamem. Prorokem tohoto náboženství je Zoro Aster, po kterém se také zoroastriánství nazývá.

Přesto se najdou všelijací hnidopichové a škarohlídi jako byl třeba Fridrich Nietzsche, kteří vycházejí z hypotézy, ze zoroastriánství nemá nic společeného s hvězdným Zorem, jak by se mohlo zdát z jeho názvu, ani s uctíváním automobilů, jak by se mohlo zdát z jména zoroastrijského boha Ahura Mazdy, persky zvaného Zardušt či Zarathuštra.

Vznik světa, dobra a zla[editovat | editovat zdroj]

Podle Zoroastrijců svět stvořil Ahura Mazda.

Ahura Mazda je standardní Bůh; nedělitelný, úplný, nesmrtelný, vševědoucí, všemohoucí et cetera et cetera. Jen tak mimochodem je také dokonalý a zcela dobrý. Zdá se že filuta Zaratuštra si vyložil svět tak, že na každou svini se vaří voda a dobrý skutek plodí dobré ovoce, což zkombinováno může dát základ výživné a na vitaminy bohaté krmi. Můžete s tím sice nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžete dělat. Na základě toho usoudil Zaratuštra, že ač je ve světě dobro i zlo, všechno je nakonec řízeno jediným spravedlivým principem a za ním stojí jediným spravedlivý Bůh. Jenže když je tedy Bůh spravedlivý a dobrý, proč tedy vůbec stvořil nějaké zlo? Zdá se že Boží dobrota končí tam, že dobro a zlo vyvážil a že je to spíše Bůh neutrální než takový, co by nás chtěl zahrnout nekonečnými radovánkami. Na to Zaratuštra odpovídá takhle: Bůh je prostě Bůh ale aby se mohl projevit jako dobrý, musel ze sebe nechat vzniknout dobro i zlo. Mohli bychom to chápat tak, že Bůh je neutrální šedá polévka z které se občas zhustí nějaký černý exkrement nebo bílý cukřík. Ale Zaratuštra to pojímá jinak, bůh je prostě cukřík akorát, musí zároveň nebýt aby mohl být. Je to asi jako kdyby taoista tvrdil že to není tao, které se rozděluje na jin a jang ale prostě jenom jin, který ale zároveň si k sobě musí stvořit jang aby mohl být jangem a nezkolaboval v tao. Zoroastrismus se údajně liší od křesťanství v tom, že křesťantví nevěří, že k dobru je potřeba zlo a věří že zlo je jen nedostatkem dobra. No zdá se že zoroastrismus věří v to samé, že zlo je nedostatkem dobra, ale trvá na tom, že dobro být bez zla nemůže. Dělá se tu rozdělím mezi dobrem, které je vlastně neutrální něco které ani neexistuje ani neneexistuje, ale radši to zveme dobrem protože jsme optimisti a tím dobrem projeveným, které pro své bytí údajně potřebuje také zlo. Je to prostě guláš přímo segedínský. Opusťme tedy, už v zájmu svého duševního zdraví, komplikovanou metafyziku a pusťme se raději k uklidňující mytologii.

Podle zoroastrismu svět stvořil Bůh, o kterém bylo řečeno, že je dobrý. On ale vlastně nejdřív stvořil své dva syny, Spenta Mainju (svatý Manžák) a Angra Mainju (naštvaný Manžák). Oba byli původně dobří, normální nebo neutrální, ale mohli se sami rozhodnout, jak budou žít. Spenta Mainju se rozhodl že bude dobrák a potvrdí existenci svého otce, Angra Mainju se rozhodl že svého otce zapře, o něco pevnýho, že aby se nekácel, a sám holt bude padouch. Oba dva nemohou žít odděleně, potřebují jeden druhého, dle zásady padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina. Z jejich bratrského boje pak teprve vznikl náš roztomilý svět, oba si proto spáchali na svou stranu mnoho nesmrtelných svatých a démonů.


  1. pozn.: Opraveno po útoku daévila Ahrimana, v avestánštině Angry Mainju (rozzuřený maniak).