Brutus
| |
|---|---|
| Marcus Junius Brutus | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | spoludiktátorovrah |
| Narozen | cca 85 př.n.l. |
| Úmrtí | 23. října 42 př.n.l. (42, sebevražda) |
| Rodina | otčím Julius Caesar |
| Národnost | římská |
„I ty, Brute?“
Marcus Iunius Brutus je spoluzakladatelem architektonického slohu brutalismus a člověk, který dokázal pořádně popíchnout samotného Julia Caesara.
Život[editovat | editovat zdroj]
Marcus se již zkraje svého dospívání rozkmotřil se svým bohatým rodem Brutusů, protože byl zarytý socialista. Nehlásil se ke svému původu a styky udržoval jen se svým bratrem Decimem Iuniem a bratrancem z osmého kolena z otcovy strany Decibelusem Iuniem Brutem, který pracoval jako příležitostná hlásná trouba na Jupiterově náměstí v Římě. Zatímco Decibelus vyřvával nejnovější vyhlášky a nařízení, Marcus svým bratrem se po dobu přednášení věnovali přesunu majetku movitých posluchačů směrem k chudině, za kterou se sami považovali[1]. Až do čtrnácti let nebyl nikdy trestně stíhán, protože byl policií považován za malou rybu a tudíž nýmanda.
Narozdíl od bratra byl Marcus poměrně nešikovný a tak se záhy dal na politiku. Nejprve účinkoval v uličním výboru a pro svou schopnost všechno sáhodlouze okecávat byl záhy zvolen za poslance Národního výboru a mohl jezdit po štatlu v nosítkách. Život politika se Marcusovi líbil a tak hodně kynul. Jak sám, tak i své voličské základně, když je ve svých nosítkách míjel nebo jim na náměstí sliboval reformy, třináctý plat, zlevnění elektriky a valorizaci důchodů o 10 %. Z dnešního pohledu jej hodnotíme jako jednoho z prvních úspěšných populistů. Jeho slizkost a sklony pro řitní alpinismus jej zanedlouho vyšvihly do nejvyšších politických pater, kde se začal kamarádíčkovat s podobnými figurkami. Pronikl až mezi blízké přátele Caesara, který jej záhy pojal za přítele a v souladu se zásadou nepotismu jej učinil prétorem.
Protože byl u zdroje a dobře věděl, jaká další regulace od vrchnosti přijde, jaké nové daně se budou platit a kdo v čem jede, Marcus Iunius se rozhodl se svým bratrem vybudovat mafii maskovanou jako lepší restaurace. Využil svých konexí a i když samotnou žádost představenému stavebního úřadu trošku zbodal, dílo se jim podařilo. Restaurace Republika se navenek jevila jako počestná luxusní restaurace s extravagantním vzhledem, ale v pozadí tahal za nitky, pletl intriky a kul pikle. Zhruba tou dobou si nechal změnit jméno na Quintus Servilius Caepio Brutus (Páťák Služebníček Kápo Brutus). Ačkoli to modernímu člověku může přijít humorné, tehdy to bylo prďácké jméno a to třetí křestní se dodnes používá jako synonymum pro mafiánského bosse zejména v okolí Neapole a New Yorku.
Na veřejnosti se Brutus ukazoval jako zastánce myšlenky Republiky a kvůli tomu byl s Caesarem, coby diktátorem, ve při. Ve skutečnosti chtěl být neomezeným vládcem sám a dobře věděl, že když diktatura zmizí a lidé si zkusí vládnout sami, dopadne to jako vždycky a slušní lidé sami vběhnou do konejšivé náruče tyrana. Čímž myslel samozřejmě sebe. Brutus byl velmi chytrý, ale velmi netrpělivý a tak se společně s několika dalšími výtečníky pokusil celou záležitost urychlit. Bohužel, jednání ve foyer divadla, kde to Juliovi bod po bodu vysvětlili, sice splnilo účel, ovšem z dlouhodobého hlediska nevedlo k očekávaným výsledkům.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
„Nihil me curat, non operae pretium est.“
- předposlední slova Brutova
Po Caesarově funusu se odebral do Anatolie[2], kde shromáždil vojsko pro boj s Caesarovými přáteli. Když dostal u Filipp od Marcuse Antonia a Octaviana naloženo jako sedláci u Chlumce, nechal si to projít hlavou a spáchal sebevraždu opakovaným upadnutím na vlastní meč. Protože meč byl tupý jako vagon bruslí, bolestivé smrti se od té doby říká brutální. Když se to rozkřiklo a čerstvé novinky po šesti stoletích dorazily do Japonska, začalo se této smrti říkat Harakiri. Slovo Brutus totiž v japonštině má tak složitý zápis, že než to sebevrah do dopisu narozloučenou namaloval, raději si hodil mašli a to nebylo tak nóbl.
„Au!“
- poslední slova Brutova
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Zhruba kolem dvacátého roku života toužil Marcus Iunius po nesmrtelnosti a tak se po vzoru Keitha Richardse začal věnovat rockové hudbě. Jeho kapela hraje dodnes nesmrtelné hity na vesnických tancovačkách, takže se to dá hodnotit jako úspěch.
- Jak znalci vína vědí, Brutovou nemesis byl odjakživa jakýsi Demi-Sec. Podle jedné z teorií se jedná o zkomoleninu z Demetér Secundus, což byl slavný vojevůdce a kočovný náčelník slavného bojovného kmene CDRomů z Indie.