Brutus
Brutus nebyl jeden jediný jedinec, bylo jich v dějinách celé hafo, ale ti snad nejznámější Bruti byli dva. Samozřejmě bráchové, jeden byl Marcus Junius Brutus a druhým byl Decimus Junius Brutus. Oba byli zakladatelé architektonického směru, zvaného brutalismus.
Jeden z nich si chtěl pravděpodobně zřídit v tomto stylu hospodu, protože, jak dobové prameny zmiňují, neustále bájil o restauraci Republiky. Brácha mu v tom pomáhal, a chtěl pro tu jeho restauraci zajistit dodávky té nejlepší minerálky, čerstvé březnové Idy. Oba dva to chtěli vyjednat s tehdejším čtyrnásobným konsulem Gaiem Juliem Caesarem, který to měl tou dobou pod palcem coby dictator perpetuus. A že to s ním projednají tak nějak neformálně, v Pompeiově divadle, někde ve foyer, nejraději ještě před začátkem představení. Jenže to jednání nějak nevzali za správný konec a nakonec to celé jaksi zbodali.
Ovšem brutalismus, coby architektonický směr, je přežil a vytrval až do dnešních časů. Základem i předpokladem bylo, že Římané už tou dobou vynalezli a vyráběli beton.
Beton brut, neboli drsný beton, se tak stal typickým vnějším i vnitřním znakem tohoto architektonického směru. Původní plány na jejich brutální Restauraci Republiky se sice nedochovaly, ale z díla jejich následovníků je možno učinit si představu, jak by ta jejich restaurační Republika mohla vypadat.
- No, víc se k tomu sotva co dá říct.