Generál Slavkov
|
„ Listere, generálové nerozbíjejí židle o něčí hlavy. Nevezmou láhev od ginisu, nevrazí ti ji do obličeje se slovy: „Zašij si to, Jimmy.“ Generálové, co mají bílý stan na kopci, popíjejí Sancerre a řídí bitvu.“ | |
| Rimmer, epizoda 14 - Trosečníci | ||
„Generál Slavkov – ten, který dal jméno Austerlitzu“
Kde se vzal, tu se vzal...[editovat | editovat zdroj]
Generál Artiler Snarjadovič Slavkov (britským maršálem Wellingtonem přátelsky přezdívaný ASS) – je označován otcem humánního způsobu boje.
Narozen během přesunu divizního bordelu na manévrech v Chujevském kraji buď 11. nebo 12. dubna 1762 (byla tma a nebylo vidět na přesýpačky).
Svůj kladný vztah k dělostřelectvu získal již ve velmi útlém věku, kdy byl díky svému malému vzrůstu využíván jako vytěrák hlavní. Přízvisko „Snarjadovič“ (snarjád – náboj, pozn. aut. pro nezn.) získal již v šesti letech, kdy po náročné vytírací šichtě usnul v hlavni a při první ranní salvě byl vystřelen. Po dvou letech po osudném výstřelu, kdy se dezorientován snažil nalézt cestu zpět k mateřské jednotce, byl odchycen potulnými mnichy a těmi následně prodán do vojenské akademie. Zde zahájil kariéru jako leštič oficírských holínek, pro dobré výsledky byl povýšen do hodnosti leštiče sedel u jezdectva. Následně převelen k leštičům u dělostřelectva. Protože velmi brzo získal patřičné návyky (jeho baterie měla vždy nejvíce nablýskané koule), vrhnul se usilovně na leštění klik a to jej po právu vyneslo na pozici velitele divize, kde ho také zastihl rok 1805. 2. prosince toho roku se nevysvětlitelným řízením osudu objevuje nedaleko bezvýznamné osady s těžko vyslovitelným názvem Austerlitz.
Matka všech bitev[editovat | editovat zdroj]
Neočekávajíc konflikt, rozhodl se přenocovat mimo ležení své jednotky. Vypukla však bitva a v nastalém zmatku umocněném mlhou dorazila k Slavkovově jednotce Kutuzovova spojka s rozkazem, ať dělostřelbou zaženou Francouze na ústup. V generálově nepřítomnosti dal snaživý kapitán Prdělezkin rozkaz k palbě. Tak se stalo, že do francouzských řad začaly dopadat nakradené sýry, šunky a salámy přechovávané v laufech pro transport do Ródiny. Více rozespalým obsluhám kanonů se úspěšně dařilo zasahovat ulice Austerlitzu, tím pádem se stříbrné příbory a srolované obrazy cca v 80 procentech vrátily původním majitelům.
Vidouc, že v podstatě pomohl nepříteli a přišel i o suvenýry, generál Slavkov strhl své epolety a navždy zmizel ve víru dějin. Ovšem na jeho počest se, nejdříve jako forma tichého protestu proti habsburské zpupnosti, začalo městečku říkat Slavkov, jako výraz díků muži, který jako jediný v dějinách dělostřelbou nic nezničil. Po vymanění se z laskavé K.u.K. náruče byl název Slavkov oficiálně zanesen do análů a map.
Potomci a jiní nechtění levobočkové[editovat | editovat zdroj]
Jméno Slavkov se tak vynořuje až ve druhé světové válce, kdy se malá jednotka jakéhosi plukovníka Slavkova poté, co vyměnila mapy a kompasy s kolchozníky za potraviny , zatoulala do německých linií. Aby uchránili své životy, nechali se navléct do německých uniforem, plukovník Slavkov si pod příslibem generálské hvězdy přesmyčkou a vypuštěním písmene K ze svého jména ( Němci se domnívali, že písmeno K znamená „komunista“ ) změnil jméno na Vlasov a opět se tak na scénu dějin dostává bojovník proti vlastním velmi pravděpodobně narozený za tmy při přesunu divizního bordelu. Dnes se v bývalém palpostu již vyrábí pouze mírumilovný Beton.