Lisabonská smlouva

Lisabonská dohoda (též smlouva) je pakt, kladoucí si za cíl toliko porobit svou nezkrotností známého Českého ducha, pověstné zlaté české ručičky vsadit do okovů a stanovit přesný počet svíček v České svíčkové. Přesto se to dokonce dvacetipěti cizím zemím nejevilo žinantním a dokument bez skrupulí ratifikovaly.

Z demonstrace proti Lisabonské smlouvě.

Obsah

Prakticky nikdo neví, co Lisabonská dohoda přesně obsahuje, neboť se ještě nenašel vůl, který by se s tím četl. Ale nemáme toho zapotřebí, každopádně jde o ty klasické věci jako: zábor území, němčina coby úřední jazyk, změna číslování velikostí bot a podprsenek... vždyť to známe.

Historie

My Češi jsme hrdý a jedinečný národ, živořící uprostřed Evropského kontinentu. Prakticky všechny ostatní národy od počátku dějin nesní o ničem jiném, než jak nás ujařmit. Když papež Urban II. (neplést s autorem oplzlého humoru) vyhlašoval první křížovou výpravu, původně měl v úmyslu nasměrovat jí do Čech, ale netroufl si na to.

Lisabonská smlouva je v moderních dějinách už třetí pokus o zrušení suverenity Českého státu (první byla Mnichovská dohoda, druhá Evropská ústava). Češi se ale útlaku nikdy nepoddali, a svým trýznitelům se vždy vysmáli do tváře (většinou ovšem za jejich zády). Češi neváhají použít ani těch nejdrastičtějších prostředků boje s nepřítelem - např. kreslených vtipů.

Přítel a nepřítel

Analýza posledních dvaceti let vývoje vnitřní i vnější politiky Česka nám jednoznačně říká, odkud nám hrozí nebezpečí a odkud je stále ochranitelsky napřažená ruka.

• Evropa se neustále snaží o laciné kupování naší přízně miliardami z jakýchsi pochybných fondů (o které ale musíme žádat pomocí množství ponižujících formulářů. Jako by nám je nemohli poslat rovnou!)
• Evropa se nám snaží vnutit své zpátečnické pojetí demokracie, ale nikde jinde než v Česku nemá občan takovou možnost ovlivňovat dění v zemi - začínáme na nikterak horentní sumě jednoho milionu.
• Rusko předem avizovalo, že Lisabonskou dohodu nepodepíše!
• Rusko nebombardovalo Bělehrad!
• Odkud vychází Slunce?!

Stav schvalování v Čechách

Zřejmě protože Česko má bohatou tradici v kolaboraci (sahá hluboko do dob Habsburské dynastie), nachází si Lisabonská dohoda řadu příznivců i zde. Naštěstí moudrý prezident Klaus stojí na svých zásadách pevně a nehybně, a s tváří Sfingy čelí doprošování, ale i výhrůžkám a posměchu. Stále dokola opakuje "Nepodepíšu!". Opakuje to už od dob působení v Prognostickém ústavu (tehdy ovšem ještě nešlo o Lisabonskou dohodu, ale o petici za propuštění Václava Havla a Několik vět).

Prezidentův názor zastávají i někteří čeští myslitelé, známí svým idealismem, který až hraničí s dětskou naivitou - jmenujme alespoň Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou.

Osvícení duchové se najdou i mezi senátory, kteří požádali o vyjádření Ústavní soud (rozuměj - soud složený z chovanců Ústavu v Bohnicích). Soudci napoprvé rozhodli, že co se jich týče, je Lisabonská dohoda OK, ale senátorům se to nelíbilo, tak je požádali ještě jednou.

Lisabonská smlouva srozumitelnou řečí v kostce

1.) Německo si v Evropě bude dělat, co chce. Běda, jestli ne.

2.) Francie si v Evropě taky bude dělat, co chce, pokud nenarazí na bod 1)

3.) Pokud se bod 2 dostane do sporu s bodem 1, platí ZATÍM bod 1 (vono se ještě uvidí...)

4.) Na Británii kašlem, ta je za vodou.

5.) Na Španělsko taky, to je za Pyrenejema.

6.) Na Itálii taky tak, ta je za Alpama.

7.) Na ostatní státy EU Kašlem o to víc, jsou mrňavý a zavostalý a můžou bejt rády, že dostanou bonbón.

8.) Státy, zmíněné v bodech 4 - 7 budou radostně odebírat zboží Německa, popřípadě Francie.

9.) Dojde-li ke konfliktu s domácí konkurencí, domácí konkurence se přizpůsobí.

10.) Pokud se domácí konkurence nepřizpůsobí, bude zlikvidována.

11.) Státy, zmíněné v bodech 4 - 7 budou za všech okolností podporovat prosperitu a hospodářský rozvoj Německa (no jo, dobře, tak teda Francie taky)

12.) Dojde-li ke stagnaci či k recesi Německa (no jo, Francie taky) je to vina USA a ostatních států EU. V tom případě Brusel neprodleně zajistí nápravu potrestání viníků.

13.) Rozhodování Bruselu se řídí zájmy Německa a možná i Francie. Bruselský úředník se zdrží jednání, které by mohlo Německo a Francii popudit. Za odměnu dostane bonbón.

14.) Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 - 7 mají právo schvalovat rozhodnutí Bruselu aklamací. Pověřený úředník kontroluje spontánnost projevu. Při nedostatku spontánnosti budou zjištěné nedostatky neprodleně odstraněny (i s jejich nositeli).

15.) Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 - 7 mají právo vysvětlovat občanům svých států blahodárnost rozhodnutí Bruselu.

16.) Občané států zmíněných v bodech 4 - 7 mají právo: a - držet hubu a krok, b - radostně přijímat a naplňovat všechna usnesení Bruselu, c - pověřeným úředníkům oznamovat osoby, které dle jejich názoru nedostatečně využívají práva dle 16a a 16b.

17.) Pokud u občana vznikne podezření na nedostatečné využití práva 16c, bude považován za neuvědomělého a podroben převýchově.

18.) Bruselský úředník bude vybírán ze zvláště uvědomělých občanů, pokud Německo a Francie neurčí jinak.

19.) Kursy rektálního alpinismu pro uvědomělé občany pořádá každý stát ve vlastní režii pod dohledem pověřeného úředníka.

20.) Platnost bodů 3 - 19 se řídí rozhodnutím Německa a Francie. Evropskou unii si pozvracet nedáme.