Socám

Tento článek nemá skoro nic společného s článkem Socan. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak.

Socám je nonteistické náboženství (tedy nemá boha). Nejčastější zmínky o původu jsou vázány k historii městského státu Olomouc. Přesná doba vzniku však není známa. Snad se vyštěpil jako reakce Maryáše Buřtíka když mu Lenin prděl do zobáku v 203.desetiletí. Socám se vyvíjel v Březnici a Olomouci celkem odlišně.

Srovnání

"Olomoucký" socám

Díky velké oblibě socialismu si Olomoučané vytvořili vlastní náboženství Socám. Socám má jako Islám pět základních pilířů (všimněte si, že je to prvočíslo) :

1. Každý Olomoučan musí pronést "Není boha kromě Marxe, Stalin je Marxovým poslem"

2. Olomoucké kostely se 5x denně naplní, lidé se otočí k Leninovu Mauzoleu a pronesou "Čest práci soudruhu!", poté následuje minuta ticha.

3. Všechno patří všem.

4. Květen je měsíc práce. Všichni dospělí Olomoučané musí pracovat od východu slunce po západ.

5. Každý Olomoučan musí alespoň jednou za život navštívit Leninovo Mauzoleum, pokud mu to dovolí zdravotní podmínky.

6. V olomouckých chrámech jsou občas k vidění velké věci

"Breznitzský" socám

V Březnici se však Socám vyvýjel spíše benevolentněji. Hlavní pilíře:

1. Každé ráno v 8:00 musí každý pronést: Není boha kromě Marxe, Stalin je Marxovým poslem".

2. Všichni dozorci (=), straničtí funkcionáři a klerikální velmožové se každý druhý den po třetím dni sejdou na svém pracovišti za účelem stranické porady. Všichni dozorci vstanou, otočí se směrem k Leninovu Mauzoleu a pronesou „Čest práci soudruhu!“, poté následuje deset minuta ticha cinkání skleniček či lahví sedmdesátiprocentní vodky nebo čistého technického lihu, kdy se vztyčenou pravicí musí všichni připíjet na zdraví Lenina, Stalina, Hitlera a současného krutovládce tábora. Schůze je zakončena zapěním Internacionály nebo Písně práce.

3. Všechno pro Březnici!

4. Sůl nad zlato, methanol nad sůl.

5. Chceš-li volit černé bratry, navštiv nejdřív Březniatry.

6. Kočka do každých kalhot!

Církevní hodnostáři

Zkráceně klerikální velmožové. Jedná se o příslušníky Březnice a Olomouce , kteří jsou z moci práva výsostného oprávněni praktikovat níže popsané rituály, dovolávat se čehokoli a provolávat cokoli ve jménu Socámu. Z pohledu praktického je jím každý, kdo se jím jednou nazve. Dělí se na:

A. Bratry orgiáše řádu Breznitzského Sotzámu , degradovanou spodinu březnické slepičí a beraní šlechty, která nedokáže nic jiného, než konzumovat jakékoliv tekutiny;

B. Otce orgiáše řádu nadBreznitzského Sotzámu , jejich šéfy a nalévače;

C. Kněží a kněžky březnické zde už užívají březnické namísto breznitzského řádu atd., poněvadž svůj titul uvádí na veškerý majetek, ke kterému se jakýmkoliv nezadatelným březnickým právem, kterého nabyli privilegiem ve chvíli, kdy se nazvali klerikálním velmožem Socámu, dostali. Sem spadá největší část obyvatelstva, kuchařky z krmírny včetně. Denně dobrovolně provozují samolibé rituály.

D. Panstvo a damstvo březnické ultracírkve Sotzámského socialistického směru, svatokrádežníky pořádající v březnické katedrále komunistické mejdany končící stranickou poradou ve 2 hodiny ráno, kde se obvykle všichni dozorci usnesou, že pravda je špatná věc, ale nepravda je ještě horší. Jejich práva jsou nezpochybnitelná

E. Bůch , anóbrž tajemník císařského městského státu, čili krutovládce z dynastie "Kokot". Je hlavou této církve a zároveň jejím bohem, aškoliv boha tato církev vůbec nemá. Zpravidla je ve své funkci doživotně a pouze jeden. Je tedy (ne)pravda, že, je-li jeden velitel tábora ve výslužbě a nahradil-li ho jiný, případně ještě jednou další, je "Bůchem" pouze jeden jediný. Nad touto březnickou filozofií zůstává rozum stát, a tak je nad tím zakázáno přemýšlet, pod hrozbou vymetení pilin z dutiny mozko-lebeční.

Rituály v Březnici

Bóch s námi

Březničtí funkcionáři překonali dokonce i nacisty v jejich okupantské hrabivosti a zlodějství a pro účel svého náboženství bez boha ukradli heslo dětské opilecké organizaci Kvérmacht.

Cíl rituálu je poděkování bohu nebohu za suroviny k vaření.

Spočívá v tom za každou plánovanou porci obětovat jednu kočku, kocoura nebo mezidruhového parchanta co nejnechutnějším způsobem a odradit tak sousedy slídící (po případě žebrající) za okny od krádeže oběda.

V táborové žrádelně je denně zlikvidováno okolo 500 bohých nestvoření. Bohunežel, kuchařky tento levoslavný obřad degradovali až na úplné sračky tím, že si z něj udělali závodní disciplínu. Na "ex" musí vyžunknout láhev zelené, čapnou půlmetrový žabikuch a běží s ním okolo stěny, na které jsou přivázány kočky. Ten, kdo přefikne co nevíce koček a doběhne při tom co nejdál, vyhrává a postupuje do dalšího kola.

Kdo jste satanáši!?!?

Další ukradený název, tentokrát od husitů.

Cíl rituálu je zapudit nepřítele svým ohavným chováním nebo naopak ještě více vyhrotit spory s ním.

Spočívám v tom, že si klerikální velmožové, ve válce i obyčejní občané, ušijí nebo namalují vlajku nepřítele a vytírají si ní řiťku tak dlouho, dokaď si neprodřou epitel v zadní části těla.

Vzhledem k univerzální nešikovnosti občanů však rituál tento příliš nefunguje, neboť březnické výtvory ani při největší snaze socialistického kolektivu nepřipomínají ani vzdáleně zamýšlenou podobu praporu nepřítele.