Česko: Porovnání verzí

Občas se čeština nazýva jazykem slovanským, což je ovšem hrubý lingvistický omyl. České obyvatelstvo má sice i slovanské geny, ale jazyk je dnes již odlišného charakteru. Spíše jsou patrné prvky německé saštiny, bavorštiny a inuitštiny. Češi byli odděleni od ostarních Slovanů a obklopeni ze všech stran Němci - Bavoráky, Sasíky, Pruskými Slezany, Rakušany, Sudeťáky a Iglauery (Němci z Jihlavy), pričemž zlomky inuitštiny do českého jazyka přináší eskymácká menšina objevivší se v posledním desetiletí. Rozchod se slovanštinou nabyl takových rozměrů, že již neni možno o slovanském charakteru jazyka hovořit. Ilustračních příkladů je mnoho, pokud by jsme konkrétně porovnávali s udajně nejbližší slovenštinou, našli bychom zásadní rozdíly v slovech jako 'borůvka', 'velbloud', 'rampouch', 'pampeliška', 'bota', 'kotník', 'žíznivý', 'krůta', 'ručník', 'kartáček', 'nádobí' (a mnoha a mnoha jiných), které mají jako slovenské ekvivalenty slova 'čučoriedka', 'ťava', 'cencúľ', 'púpava', 'topánka', 'členok', 'smädný', 'moriak', 'uterák', 'kefka', 'riad'. Někteří jazykově zdatní chovanci slavných ústavů (Bohnice, Opava, Havlbrod...) poukazují v posledních desetiletích stále hlasitěji na fakt, že některá slova související s vládou (wlád) a státem (stát) ukradlo očividně divoké české obyvatelstvo ze substrátu snad rašelinového neb keltického původu, a vyvozují z toho, že první slovanští vyhnanci v Čechách museli přijít do [[Contactus|kontaktu]] se zazobanými Iry, velkostatkářskými to majiteli vší půdy, kteří pro vrozený odpor k písemným smlouvám o majetek záhy přišli a odstěhovali se na Moravu právě včas, aby stihli položit podezdívku do základů budoucích velkomoravských kostelů. Genetici nadále dokládají, že pouze ve Středních a Náchodních Čechách a západním Irsku se vyskytuje jistá vzáctná, pouze a jenom kontaktem poplivaných dlaní přenosná pohlavní choroba. Hlavní (ne)výhodou této lingvistické slátaniny je kritický nedostatek sedativ v inkriminovaných pavilonech výše zmíněných ústavů.