Česko: Porovnání verzí

Dějiny Česka tvoří dlouhá řada prohraných bitev, neschopných, hrabivých a omezených vládců, podrazů, lží, nenávisti, hloupých rozhodnutí a zcela unikátní lenosti[[lenost]]i. Pozoruhodné přitom je, že na počátku dějin Česka legendární praotec Čech přišel do neobydlené a prosperující země, která oplývala [[mléko|mlékem]] a strdím (nelze dnes již s určitostí určitostí říci, co ona streď vlastně byla, [[existencialismus|existuje]] ale domněnka, že šlo o chmel).

Nějaký čas dokázaly pak ještě české kmeny prosperovat, protože získávaly jistý ekonomický profit z obchodu s otroky, později ale začaly do otroctví prodávat i své soukmenovce a po té, co Přemyslovci vyvraždili poslední zbytky alespoň částečně inteligentních a pracovitých Slavníkovců, již nastal definitivní a všeobecný úpadek a doba temna.

Jistou nadějí se na krátko jevilo relativně šťastnější období po prohrané [[Mlata na Bílendě 16 kilo 20|bitvě na Bílé hoře,]], kdy do Česka přišli noví vládci nezatížení českým genetickým fondem. ale i ti brzy zabředli do hašteřivých místních poměrů a nakazili se příslovečnou slovanskou trudnomyslností. Snad jedinou světlou kapitolou v dějinách Česka bylo krátké období po tzv. [[Bier|Mnichovské]] smlouvě, dnes je však jisté, že ani tento poslední pokus o povznesení místních poměrů se v Česku nezdařil.

Po [[První světová válka|první světové válce]] zasahovalo panství Čechů až do dalekých končin v sousedství [[Rumunsko|Rumunska]]. Pak se ale začalo postupně zmenšovat. V roce 1945 vládce Edvard I. věnoval Rusňácko [[Rusko|ruskému]] caru [[Stalin|Ocelinovi]]. V letech 1992-1993, v době vlády Václava V., tak řečeného [[Václav Havel|Havla]], inicioval pozdější vládce Václav VI., tak řečený [[Václav Klaus|Klaus]] osamostatnění [[Južné Slovensko|Hornouherska]] (hlavní město Prešpurk).

=== GhetoGhetto pro polské zajatce ===

Před 1000 lety, při svých [[elektřina|výbojích]], zajali Češi početnou skupinu [[Polsko|Poláků]]. V rozporu s mezinárodním právem nebyli zajatci ani obviněni z terorismu a postaveni před řádný soud, ani jim nebyl udělen status válečných zajatců, ani přiznána práva naležející válečným zajatcům. Namísto toho byli umístěni do ghetaghetta vybudovaného kolem Domažlic. Začalo se jim říkat Chodové, neboť při vězeňských procházkách mohli pouze stále chodit v kruhu. Proti české zvůli se několikrát vzbouřili. Poslední slavné povstání vedl Jan Sladký Kozina.

Češi se tak stali inspirací pro [[George W. Bush|Američany]], kteří nakládají stejně s afghánskými zajatci jež umístili do ghetaghetta Guantanámo.

Konkurenční teorie naopak přepokládá jako původní jméno oblasti Chodsko a vykládá jej podle zvyku starých Čechů, kteríkteří ve své zaostalosti a malomyslnosti znali jen dvé strany světové strany: '''Chod''' a opačnou '''Nechod'''. Z toho tedy mělo vzejít '''Chodsko''' a zhruba na opačné straně království se nacházející, k nepoznání zkomolené '''Náchodsko'''.

V roce 1938 Německo požadovalo více prostoru pro páchání genocidy a obrátilo svoji pozornost na Československé Sudety. Toto úzké a naprosto nepoužitelné pásmo země, bylo šťastným rozhodnutím mocností přisouzeno jako úplatek [[Německo|Německu]] (šlo o elegantní politické řešení problému Sudet, které navrhnul během kuloárních jednání prezident [[Benešov|Edvard Beneš]]). Německo však pokračovalo a zabralo zbytek Československa, odvolávajíce se na stylistické chyby v textu smlouvy. [[Anglie|Velká Británie]] a [[Francie]] se rozhodly tento drobný přehmat přehlédnout s tím, že je to tentokrát už opravdu ale opravdu(!) naposledy. Pochopitelně, že se tento osvědčený postup stal precedentem pro následnou anexi Porýní, [[Rakousko|Rakouska]], [[Polsko|Polska]], Dánska, Norska a nakonec i Francie.

Budování socialismu v Česku by bylo mnohem stratiplnější bez zázemí Druhé světové války. Po obsazení [[Československo|Československa]] si Němci uvědomili, že ve svém dějinném projektu Drank[[Hulín|Drang nach Osten]] [[čísla|nepočítali]] s tím, že jim budou stát v cestě Češi. Češi se v období protektorátu sice projevili jako ochotní denunciátoři a udavači, byli ochotni pro německou armádu i levně [[práce|pracovat]], jejich zbrojní produkce byla ovšem tak nekvalitní, že ji bylo možno považovat spíše za sabotáž. Ještě horší to pak bylo s českými branci, kteří se hromadně pokoušeli hlásit do Wehrmachtu. Jediným řešením bylo okamžitě oddělit český živel od inteligentních a spolehlivých Slováku a to zřízením protektorátu Böhmen und Mähren a samostatného Slovenského štátu.

Po prohrané válce se Slováci slitovali na svými chudými západními bratranci a přijali (naposledy) Česko do společného státního útvaru, který [[Slováci]] z ohledu na arogantní český [[nacionalismus]] pojmenovali opět Československo.

Co Čechům chybělo při podpoře německé branné moci, to překvapivě projevili při budování nové socialistické vlasti a v této oblasti přestihli zcela jednoznačně i Slováky. Rozkvět ideálů socialismu v padesátých letech nemá obdoby v dějinách Česka, řada ČechuČechů se tehdy dokonce naučila i číst, aby po večerech mohli studivatstudovat díla klasiků marxismu-leninismu.