Bratislavice nad Hnisou
| Bratislavice nad Hnisou | |
|---|---|
| |
| základní data | |
| status: | Bývalý městys |
| kraj: | severní a krutý |
| okres: | Liberec |
| historická země: | {{{země}}} |
| katastrální výměra: | {{{výměra}}} km² |
| obyvatel: | {{{obyvatelé}}} |
| nadmořská výška: | |
| PSČ: | {{{PSČ}}} |
| adresa úřadu: | {{{adresa}}} |
| starosta: | Lukáš Prohnanka |
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Bratislava. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Bratislavice nad Hnisou, (pro sudetské Němce: Vratislavice nad Nisou, dříve: Maffersdorf) je samostatná část Liberce. Hlavní plán Libereckého spiknutí bylo přestěhování zbylého českého obyvatelstva ze Sudet do jednoho místa.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zmanipulované prameny tvrdí, že Bratislavice začaly existovat kolem roku 1300. To je lež! Místní hospoda jménem diktatura existovala dříve než Ježíš, dříve než bůh, dokonce dříve než samotná necyklopedie. Naléval se tam mok z obilovin a chmele a vody z místního kontaminovaného rybníčku, kde se loví ryby desetkrát větší než by měly, taktéž známý jako pivo Konrád. Toto pivo bylo po generace vařeno v místním muzeu, protože duše lidí, kteří zahynuli v autech, co ještě neměly jakákoli bezpečnostní opatření a tedy většina z nich narazila v 10 kilometrech za hodinu, nebo moc prudce zabrzdila, přidávají takový ten šmrnc. První tisícovka obyvatel tedy žila v hospodě a pila pivo.
V roce 1360 nás prodal zaprodanec Petr Tysta Českému dubu. Nakonec nás vysvobodil a 1624 Zrbrecht z Valdštejna. Tehdy byla vesnice rozdělena na dvě části.
Bratislavice nad Hnisou- Lepší část pro chytré, bohaté a obecně skvělé lidi umístěné na pravé straně řeky Hnisy. Slangově "nadhnisáci"
Bratislavice pod Hnisou- Horší část pro vypatlance a zbytečné. Sídlili na levé straně Hnisy. Slangově "podhnisáci"
Poté, co byly Bratislavice spojeny, někteří obyvatelé Bratislavic pod Hnisou odešli a založili vlastní separatistickou osadu jménem Bratislavice pod Hnisou. Praotec, jehož jméno bylo zapomenuto. Jediné, co se ví, je jeho přízvisko junior. Nakonec se usídlili v roklině Tvoje Máma. Osadníky totiž překvapil jejich lehký vstup, hloubka a šířka. Osada je jedna z hraničních bodů Ústeckého kraje.
Největší zlom přišel v roce 1903 když do vesnice přijel sám císař Franz Joseph Kaiser von österreich. V historických análech je psáno, že císař sám přišel do vesnice jen proto, aby povýšil Bratislavice na městys. To je lež. Franta totiž jel na dovolenou k Baltu. Musel si ale odpočinou jelikož ho bolela prdel. Trudomyslný císař na všechno odpovídal jenom "ja" aby co nejrychleji mohl jít do krčmy a tam se vyspat. Omylem tak prohlásil místní školu za kostel, povolil vystavění padesát metrů vysoké truhlárny a nechal vydat dotaci 101010 tolarů do amatérského divadla které se pak od částky pojmenovalo.
V roce 1991 se stala nejhorší tragédie pro městys. Byl připojen k městě Liberec i přes nesouhlas většiny. Havloidní degeneráti nakonec, pro uspokojení místního obyvatelstva, usmlouvali Bratislavice jako městskou část s vlastními komunálními volbami.
Známí lidé z Bratislavic nad Hnisou[editovat | editovat zdroj]
Ignaz Ginzkey[editovat | editovat zdroj]
Výrobce smradlavých koberců pro babičky.
Wilhelm Ginzkey[editovat | editovat zdroj]
Taktéž výrobce smradlavých koberců pro babičky. Ovšem on vyráběl chlupaté koberce! (1000% lepší)
Tonda Lamborgini[editovat | editovat zdroj]
Místní opilec co se na úřadě s třema promilema v krvi přejmenoval. Od té doby je zaplétán s výrobce automobilky a přinesl Bratislavicím slávu. Jediný nadhnisák který kdy byl ve spolku svobodných okenářů.
Konrad Henlein[editovat | editovat zdroj]
Tělocvikář, dobrý člověk a muž s dobrým srdcem. Jo a ještě nacista a separatistický politik, vůdce sudet a NSDAP.
Melichar Zelenohoříček[editovat | editovat zdroj]
Místní, který vyřešil vraždu když okrádal mrtvolu. Poté byl najat jako detektiv za minimální plat a dokázal vyřešit případ žhářství, krádež alkoholu a už nic jiného...
Politika[editovat | editovat zdroj]
Bratislavicím vládnou již po staletí Starostové pro Liberecký kraj. Je veřejné tajemství že všechny volby jsou zmanipulovány a pokud tento satanistický spolek nebude chtít prohrát, neprohraje. Bratislavice jsou jedny ze sedmi kruhů severočeského pekla. Jeden z princů je i Bratislavický Lukáš Prohnanka. Lukášovy záliby jsou:
- Výstavba parkovišť- V Bratislavicích by bylo dostatek místa pro auta jenomže ta zlá ODS to vše zatrhla a tak tu není nic.
- Chlubení se- Ať už chlubení se rozpadlým kostelem či bezpečností vietnamky kde zabili prodavače.
- Pochválení se- Nejlépe v místním zpravodaji. Tomu se říká Bratislavický Zaprodaj.
- A už nic jiného- rozhodně ne práce.
Hlavní nepřátele pana Lukáše jsou Švanda Brumdis a Peklopuk Holáta
V místních volbách figurují Starostové pro Liberecký kraj, ODS, SPD a Česká strana asociálů. Opravdovou šanci se kamkoli dostat kromě SLK mají asi 2-3 lidé z jiných stran.
Pověst o zvonu[editovat | editovat zdroj]
Když za tříleté války táhli Islanďani na Prahu, šli přeš Bratislavice nad Hnisou. Všimli si kostelního zvonu, ze kterého chtěli udělat dělo. Najednou ale starosta a kostelník zvon vzali a utekli s ním. Za pár hodin se vrátili bez zvonu. Jediné co řekli bylo:
"Zvon jest zakopán na šutru, který nenajdete - teda najdete ten šutr možná, on je dost velkej- ale nenajdete ten zvon. Teda vlastně najdete ale po tom co bude všude na světě mír. Teda jakože mír mezi mocnostmi ne tak že přestanou vysílat soudkyni Barbaru." (Doslovná citace která se dochovala díky starému Pepovi a jeho dobré paměti)
Nájezdníci si s tím ale hlavu nelámali a tak kostelníka a starostu zabili a udělali kanóny z jejich kostí.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Vlaková doprava[editovat | editovat zdroj]
Skrze Bratislavice vedou dvě vlakové zastávky. Jedna, nazvaná- velmi příhodně- Bratislavice nad Hnisou. Druhá, nazvaná- naprosto degenerátsky- Věšec u Liberce. Obě stanice jsou dennodenně prázdné a využijí ji jednotky až nulky lidi.
Autobus[editovat | editovat zdroj]
V této městské čtvrti je celkem jedna zastávka. Pekárny, kam jede autobus dvakrát denně aby se mohli jediní pracující lidé v Bratislavicích (kteří ani nejsou z Bratislavic) dopravit do zaměstnání. Další zastávky jsou Schrödingerovské. Tedy existují a neexistují zároveň. Kyselica, Za Pratí, Prčec- Cikánský dům a Prčec- Výhovna. Tyto zastávky existují pouze proto, aby mohli nahradit Jabloneckou tramvaj která již navždy přestane existovat. Tyto zastávky fungují jako když nefungují a to, že bez jakéhokoli upozornění den nejede autobus je na denním pořádku.
Tramvaj[editovat | editovat zdroj]
Zastávky jsou Nová Pruda, Slídiiště nové Bratislavice, Pikovarská, Kotel, Výhovna. Tramvaj je velký klenot čtvrti jelikož je to jediná, alespoň trochu, fungující doprava která nestojí milion a půl. Projede v ní stovka školáků místní základní školy a také jiní lidé.
Sport[editovat | editovat zdroj]
Bratislavický chodič[editovat | editovat zdroj]
Bratislavický chodič je každoroční akce připomínající si že spěchat je na nic. Jeden den roce lidé nachodí 60, 300 nebo i 1000 metrů. (Pouze pro pokročilé)
Volejbal Bratislavice[editovat | editovat zdroj]
Volejbal vedený zkušeným Honzíkem Kapilů vychovával, vychovává a jistě bude vychovávat budoucí generace volejbalistek které skončí po osmnácti a už si ho nikdy v životě nezahrají.