Brexit

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brexit.jpg

BREKSICHT je kampaň za nucené vyhoštění Británie z EU, kdy i přes prosby nejvýznamnějších Britů, pláč těch samých lidí a výhrůžky ostatních obyvatel tohoto malého ostrova uprostřed mezinárodních vod jen utvrzují ostatní ve vyloučení bez slitování. Británie nás stahuje do spodních vod, zní nejčastější argument pro co nejrychlejší řešení. Odvíjející se umělecký proud, brexistencialismus, oslovil mnoho umělců včetně Nigela Farage. Nepopiratelná je inspiracemi Shakespeareovými komediemi/tragédiemi.[2]

Budoucí vývoj je zcela přehledný.[1]

Chronologie[editovat | editovat zdroj]

  • 23. 6. 2016: V referendu hlasovalo 51.9 % voličů o vystoupení Británie z EU.
  • 24. 6. 2016: David Kamerun rezignoval na post ministerského předsedy.
  • 13. 7. 2017: Ministerskou předsedkyní se stala Tereza Květnová.
  • 24. 1. 2017: Britský Nejvyšší soud rozhodl, že Parlament je povinen přijmout legislativu vedoucí k vystoupení z EU.
  • 29. 3. 2017: Tereza Májová požádala Donalda Tuska o aktivaci článku 50.
  • 8. 6. 2017: Britští voliči zvolili novou Dolní sněmovnu s převahou odpůrců brexitu.
  • 2018: Nic zvláštního se nestalo, v Británii jenom rezignovali dva ministři bro brexit a v EU všech ostatních 27 států schválilo dohodu o vystoupení Británie z EU.
  • 15. 1. 2019: Poměrem hlasů 432:202 zamítla Dolní sněmovna dohodu o brexitu.
  • 12. 3. 2019: Sněmovna znovu zamítla dohodu, tentokrát to bylo 391:242.
  • 13. 3. 2019: Tatáž sněmovna si odhlasovala, že nechce vystoupení bez dohody.
  • 14. 3. 2019: Sněmovna požádala paní Májovou, ať dosáhne odkladu brexitu.
  • 20. 3. 2019: Paní Májová požádala radu EU o odklad do 30. 6.
  • 21. 6. 2019: Rada EU schváila odklad pouze do 23. 5. (s dohodou), popřípadě 12. 4. (bez dohody).
  • 29. 3. 2019: Británie je stále v EU. Sněmovna napotřetí zamítla dohodu o vystoupení. (Tentokrát už jen 344:286)
  • 1. apríl 2019: Sněmovna odhlasovala, že o průběhu brexitu bude rozhodovat sama. Taktéž odhlasovala, že chce vystoupit v EU, ale zůstat v celní Unii, (poznámka pro nechápavé: EU je celní unie.) tedy podobat se Šredingrově kočce
  • 3./4. 4. 2019: Sněmovna znovu odhlasovala, že nechce brexit bez dohody.
  • 10./11. 4. 2019: Na nočním jednání si paní Májová vyprosila odklad brexitu na 31. 10. Slíbila, že do té doby přesvědčí labouristy, aby hlasovali pro dohodu, že uspořádá volby do Evropského parlamentu a že Britové, dokud budou členy, nebudou ovlivňovat budoucnost EU.
  • Premiérem se stal Boryš Johnson, zastánce exitu za každou cenu.
  • 4. 9. 2019: Parlament přijal zákon zakazující premiérovi vystoupit 31. 10. bez dohody s Bruselem.
  • 28. 10. 2019: EU schválila tzv. pružný odklad brexitu, nejdéle do 31. 1. 2020.
  • 31. 1. 2020: Britové jsou půlkou nohy a čtvrtinou ruky venku. Nastalo takzvané přechodné období, kdy Británie formálně není členem EU, avšak vypadá to, jako by byla. Britští europoslanci museli opustit evropský parlament. Během přechodného období má být údajně dojednána smlouva s EU.
  • Datum zatím neznámé: Británie skutečně vystoupí z EU.
  • Datum zatím neznámé: Británie požádá o členství v EU.
  • Podzim 2179: Britský ministerský předseda přijíždí do Bruselu požádat o odklad brexitu. Nikdo neví, co to znamená, nicméně tato událost se těš velkému zájmu turistů.

Výroky o Breksichtu[editovat | editovat zdroj]

„A ještě jim roztrháme vlajku!“

- Ztohoven

„Ani ty vaše žáby se nedají žrát!“

- Francie

„Tak, a teď rozjedeme tu akci FREXIT!“

- CIA

„Should I stay or should I go“

- The Clash