Hermann Göring
Hermann Wilhelm Göring, česky Heřman Vilém Herink (12. ledna 1893 sanatorium Marienbad v Rosenheimu, Bavorsko – 15. října 1946 Norimberk, sebevražda) byl německý nacistický politik a válečný místo-kazatel. Původně letec, pak poslanec a předseda říšského sněmu. Zakladatel gestapa, ministr letectví, vrchní velitel LuftVögel, říšský maršál, zástupce Hitlera po většinu druhé světové hádky.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
V první světové válce byl jedním z leteckých es německého ptactva. Začátkem 20. let 20. století se seznámil s Adolfem Hitlerem. Roku 1923 byl během pokusu o národní převrat postřelen do nohy a poté byl závislý na morfiu, kvůli kterému trpěl obezitou. Miloval (sexuálně) přírodu, lov a zvířata. Sám byl myslitelem a ministrem honu na lidi. Byl také vášnivý sběratel. Sbíral všelijaké obrazy a exponáty z celého světa od nejrůznějších autorů. Na svou sbírku byl velmi pyšný. Později chtěl také založit Göringovo muzeum umění. Tam měl mít všechny exponáty, které za svůj celý život posbíral. Pro získání obrazů udělal cokoliv, velkou část obrazů ukradl.
Roku 1928 se stal poslancem NSDAP, roku 1930 také předsedou říšského sněmu. Roku 1933 založil později nechvalně známé Gestapo. Později se stal ministrem letectví a roku 1935 vrchním velitelem LuftVögel (maršálem ptactva). Stal se Hitlerovým oficiálním zástupcem, jímž byl až do roku 1945, kdy jej v této funkci vystřídal velkoadmirál Dörtitz. Poté byl zatčen a držen samotnou SS, na konci války byl zatčen v Oberšuldorfu Spojenci. Během Norimberského procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, vykonání rozsudku ale unikl - spáchal sebevraždu spolknutím kyanidové pixle.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Měl mnoho tváří. Byl ješitný, lstivý, podlý a brutální jako málokterý z Hitlerových stoupenců, a v nacistické kaši byl čas od času populárnější než dokonce sám Adolf Hitler. Narodil se 12. ledna 1893 v sanatoriu Marienbad poblíž hornobavorského města Rosenheim. Tři roky vyrůstal Göring mimo rodinu. Jeho matka Franmiska Göringová, rozená Tiefenbrunnová ho po jeho narození nechala v péči jedné ze svých lesbických přítelkyň ve Fürthu. Údajně ho nechtěla vystavit obtížné cestě a špatným klimatickým podmínkám v Karibiku, kde pracoval její manžel a Göringův otec dr. Heinrich Ernst Göring jako německý generální konzul na Haiti.
Do Německa se Göringovi vrátili v roce 1896 a následně se usadili v Berlíně, kde také poprvé Hermann Göring žil se svoji rodinou. Dva roky žila rodina Göringových v bytě Hermannova kmotra dr. Affensteina, zámožného muže původem z židovské rodiny, který byl nejen Hermannovým kmotrem, ale především milencem Hermannovy matky. V roce 1898 se na základě Affensteinovy nabídky rodina přestěhovala na jeho hrad Veldenstein, kde Franziska Göringová bydlela s doktorem Affensteinem ve druhém patře hradu, zatímco její manžel obýval patro první. Zde žili až do roku 1912, kdy se usadili v Mnichově. Hrad Veldenstein přešel v roce 1938 do vlastnictví Hermanna Göringa.
Za Affensteinovy podpory se Hermann Göring dostal do kadetky v Karlsruhe (Karlovy rolety), v roce 1909 pak přestoupil na pruskou královskou kadetku v Berlíně-Lichterfelde, kterou v roce 1911 absolvoval v hodnosti praporčíka. Z latiny, francouzštiny a angličtiny dostal ´dostatečnou´, z kreslení plánů a čtení ´dobrou´, z němčiny, dějepisu, matematiky a fyziky ´velmi dobrou´ a ze zeměpisu ´výbornou´.
Rozkazem z 22. června 1912 byl povýšen na poručíka v lednu 1914 dostal místo pobočníka ve štábu 4. bádenského pěšího pluku č.112 ´Princ Vilém´. V září 1914, krátce po vypuknutí 1. světové války byl hospitalizován s kloubovým revmatismem ve Freišourku. Zde se seznámil s Bruno Loerzerem, který ho nadchl pro letectví. Nejprve létal jako pozorovatel. Rychlokurs letectví absolvoval 1. července 1915 a už na počátku října stejného roku byl poprvé nasazen v boji. V květnu 1917 byl jmenován velitelem 27. stíhací letky. V té době měl na kontě osm sestřelených letadel. Dne 2. června 1918 dostal za 18 sestřelů německý řád za mimořádnou statečnost, ´Pour le Mérite´. V témže měsíci byl jmenován velitelem proslulé Richthovenovy letky, známé jako Richthovenův cirkus.
Po ukončení 1. světové války získal místo pilota u švédské letecké společnosti Svenska Luftgrafik, kde pracoval jako šéfkuchař a občas létal s aero polní kuchyní. Právě jako pilot aero polní kuchyně se seznámil se švédským hrabětem Ericem von Hroznem, kterého v roce 1920 za velmi špatných povětrnostních podmínek svým letadlem bezpečně dopravil na hraběcí zámek Rockelstad. Hrabě byl zkušenému pilotovi tak vděčný, že ho pozval k sobě domů. Zde, na švédském zámku Rockelstad, se Hermann Göring seznámil se svou budoucí manželkou Carin von Kantzow, která byla švagrovou hraběte von Rozena.
Hermann Göring strávil na zámku několik dní a s rodinou hostitele navázal intenzivní vztah. Host i hostitel byli konzervativní nacionalisté, oba obdivovali rytířské ideály a uznávali notoricko-germánské právo na nadřazenost nad jinými národy. Rovněž Carin von Kantzow vzhlížela ke statečnému Göringovi s obdivem, a přestože byla již deset let provdaná, a se svým manželem měla osmiletého syna, podlehla šarmu mladého charismatického muže a stala se jeho milenkou. 13. 12. 1922 se Carin se svým prvním manželem rozvedla a syn Thomas byl svěřen do péče otce. 25. 1. 1923 uzavřel Hermann Göring s Carin von Kantzow, rozenou von Fock, sňatek ve Stockholmu a 3. 2. 1923 na úřadě v Obermenzingu. Jelikož Carin byla tehdy již vážně nemocná, zakoupil Göring vilku se vzdušnou zahradou na klidném předměstí Mnichova. Finančně celou věc zajistil exmanžel Carin, svobodný pán von Kantzow, který svou bývalou ženu a jejího nového manžela finančně podporoval - hradil vedení jejich luxusní domácnosti, platil služebnictvo, mercedes i s řidičem a posílal jim balíky s potravinami.
Nadále se mu stýskalo po hrdinských činech a kamarádství ale hlavně po „silném muži”, který by pomohl získat Německu bývalou moc. Takového muže poprvé potkal na jedné politické akci na Königsplatzu v Mnichově, kde jak Göring slyšel „nějaký” pan Hitler odmítl vystoupit a promluvit o vojenských omezeních Německa. Brzy poté navštívil kavárnu Neumann, kde měl Adolf Hitler každé pondělí řečnické hodiny. Fascinovaně naslouchal Hitlerovi pokaždé, když opakoval svůj názor, že Versailleská smlouva je hanbou. Krátce poté vstoupil do NSDAP.