Královecký kraj

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Sametová anexe.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Královecký kraj na české Wikipedii.

Tento článek reaguje na aktuální události.

Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit.
Nebo toto téma alespoň kdysi dávno bylo aktuální

Královec, sídelní město Královeckého kraje

Mapa krajů České republiky

Královecký kraj je česká exkláva na pobřeží Baltského moře, nazvaná podle svého střediska Královce. Od zbytku České republiky je oddělena územím Polska a je jediným krajem České republiky na břehu moře. Je to nejsevernější oblast ČR. Sousedí na severu a východě s Litvou a na jihu s Polskem. Historicky se jedná o severní část Východního Pruska a do závěru druhé světové války zde žili převážně Němci (kteří následně uprchli nebo byli vysídleni, a to takřka beze zbytku).

Kromě Královce (historicky německy Königsberg) jsou dalšími významnými městy říční přístav Tylže (Tilsit) na Němenu, železniční uzel Vystruč a přístav Benešov na Baltu (Pilava, Pillau). Podle sčítání lidu z roku 2010 žilo v oblasti necelých 950 tisíc lidí, z velké většiny Rusů. Ti ale z nově demokratizovaného území utekli nebo se dobrovolně vzdali veškerého ruSStví.

Na místním pobřeží má v současnosti svoji námořní základnu česká Baltská flotila, kotví zde např. i jediná česká letadlová loď "HAVEL" nebo jaderná ponorka "MASARYK". Místní přístavy jsou jediné české přístupy k Baltskému moři, které navíc přes zimu nezamrzají. V plánu je postavit novou jadernou elektrárnu, tzv. Baltskou JE. V Královci stojí Baltská federální univerzita Immanuela Kanta, která navazuje na historii Königsbergské univerzity Albertina založené v roce 1544.

Symboly Královeckého kraje[editovat | editovat zdroj]

Symboly kraje jsou znak, vlajka a logo. Znak byl vytvořen podle stejných pravidel a zásad, podle kterých byly vytvořeny znaky ostatních krajů.

Znak Královeckého kraje

Vlajka Královeckého kraje

Logo Královeckého kraje

Znak města Královec

Oficiální blason znaku[editovat | editovat zdroj]

Čtvrcený štít, v prvním stříbrném poli pruská orlice, druhé pole půlené, v horní stříbrné půli červená koruna, v dolní červené půli stříbrný tlapatý kříž, ve třetím červeném poli stříbrná plachetní loď, trojstěžník s napnutými plachtami, čtvrté pole polceno, na pravé zelené půli modře oblečená ruka vyzdvihuje z vln zlatou korunu, lemována dvěma zlatými loveckými rohy, na levé modré půli pod sebou stříbrná šesticípá hvězda, zlatá koruna, stříbrná šesticípá hvězda.

Symbolika polí[editovat | editovat zdroj]

V prvním poli se nachází historický znak země Pruska, zaujímá čestné místo v prvním poli, neboť kraj leží na území historického Pruska.

V druhém poli se nachází historický znak sídelního města Královce, koruna odkazuje na českého krále Přemysla Otakara II., na jehož počest bylo město pojmenováno, tlapatý kříž odkazuje na křížovou výpravu, při níž král v tomto regionu proslavil své jméno i České země.

V třetím poli nacházející se loď se odkazuje na pobřežní charakter kraje, námořnickou tradici a námořní obchod.

Ve čtvrtém poli se nacházejí historické znaky měst Kneiphof a Loebenicht, která později splynula s Královcem v jedno město. Tak jako tato města byla spojena s Královcem, je nyní oblast Královce spojena s Českými zeměmi, jimž vládl král, na jehož počest je pojmenován kraj i sídelní město kraje.

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Vlajka kraje je heraldická, tzn. odvozená z krajského znaku prostým přepisem na list o poměru 2:3.

Logo[editovat | editovat zdroj]

Logo kraje je tvořeno nápisem Královecký kraj, červeným srdcem, které je umístěno v názvu kraje pod písmeny "love" (anglicky "láska), srdce je protknuto kopím, na jehož konci vlaje česká vlajka.

Znak města Královec[editovat | editovat zdroj]

České přístavní město Královec po svém přičlenění k České republice přijalo nový městský znak, který nahradil znak ze sovětské éry. Nový znak vychází z původních symbolů Königsbergu, používaných před obsazením Sovětským Svazem. Současné město vzniklo sloučením tří původně samostatných měst: Königsber, Kneiphof a Loebenicht. Ze znaků těchto tří měst je složen nový znak Královce. V nynější nové době tedy byly v rámci desovětizace městu navráceny jak jeho původní jméno, odkazující se na čekého krále Přemysla Otakara II., tak i jeho historické symboly.

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Mapa Královeckého kraje

Celá oblast se vyznačuje jemně zvlněným nížinným charakterem s morénovými pahorkatinami. Nejvyšší kopce nepřevyšují 230 m n. m. Mezi největší řeky patří Pregola, protékající Královcem, a Němen, který tvoří přírodní hranici s Litvou. Dále protékají územím menší řeky Węgorapa a Instruč, které na svém soutoku tvoří právě řeku Pregolu, a Lava, která je její levý přítok. Na severu se nachází Kurský záliv, který od Baltského moře dělí tzv. Kurská kosa. Jedná se o poloostrov dlouhý cirka 100 km a široký jen od 400 m do 3,8 km. Jihovýchod oblasti jsou hustě zalesněné. Nachází se zde největší lesní porost (250 km²) tzv. Romincké vřesoviště a ledovcové Vištyterské jezero. Na západě ční do Baltského moře Sambijský poloostrov, kde se nachází největší světové zásoby jantaru. Jih pobřeží je lemován Viselským zálivem, který je taky od vlastního moře oddělen kosou. V tomto případě se jedná o tzv. Viselskou kosu (délka 60 km, šířka 600 m až 2 km).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk a starší novověk[editovat | editovat zdroj]

Původně byl Královecký kraj obydlen lidem Sembů, kteří patřili mezi kmeny starých Prusů. Zalesněná a bažinatá země, obývaná těmito roztroušenými a politicky nejednotnými kmeny, byla do roku 1283 dobyta Řádem německých rytířů. Křižáci založili v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara II. město Královec (německy Königsberg), který se stal hlavním sídlem. Do oblasti se začali proudit němečtí osadníci, kteří postupně Prusy asimilovali. Albrecht Braniborský nechal řád v roce 1525 sekularizovat, a založil tak Pruské vévodství. V roce 1618 došlo k personální unii Pruska s Braniborskem a oblast se později stala součástí Pruského království pod vládou Hohenzollernů. Po prvním dělení Polska (1772) vznikla provincie Východní Prusko (Ostpreußen), která přetrvala až do roku 1945.

Od 19. století do roku 1945[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 vzniklo Německé císařství a Východní Prusko bylo jeho nejvýchodnějším územím. První světová válka zasáhla jeho východní oblasti v letech 1914–1915, kdy byly dobyty ruskými vojsky a dnešní Nestěrov (německy Stallupönen) byl při bojích těžce poničen. Po roce 1919 byla celá oblast oddělena od samotného Německa tzv. polským koridorem, který zaručoval nově vzniklému Polsku přístup k moři. Následně bylo území severně od řeky Němen včetně přístavu Klaipėda (německy Memel) dáno pod mezinárodní správu a nakonec se stalo v roce 1924 součástí Litvy. Ztráta významného přístavu a oddělení od zbytku státu se na místní ekonomice podepsaly velice negativně.

S nástupem nacismu přestaly oficiálním místům vyhovovat názvy sídel, které vznikly z původních pruských jmen, a tak v roce 1938 došlo jejich k plošnému poněmčení. Příkladem může být dnešní Znamenná, která nesla jméno Lasdehnen, znamenající v pruštině lískový keř. Novým jménem se stal Hasselberg, nesoucí podobný význam v němčině.

Během druhé světové války byla většina velkých měst jako Tylže, Insterburg či Královec vystavena bombardování a při ústupových bojích Wehrmachtu s Rudou armádou byla historická centra téměř srovnána se zemí. Vlivem toho se v Kaliningradské oblasti dochovalo velmi málo původních památek. Na konci druhé světové války začala německá operace Hannibal, která měla za cíl evakuovat většinu německého obyvatelstva a vojska z Východního Pruska před postupujícími Sověty. Šlo o největší akci toho druhu v dějinách, bylo evakuováno asi 1,2 milionu osob.

Rudá armáda dobyla Královec 9. dubna 1945. Postupimská dohoda přiřkla v roce 1945 jižní (o něco větší) část Východního Pruska Polsku a severní část Sovětskému svazu. Dělicí linie byla vedena dosti přímočaře bez ohledu na geografické podmínky. Ze sovětského záboru byla vytvořena samostatná oblast, jako součást Ruské SFSR, ačkoliv s ní přímo nesousedila. Zbývající německé obyvatelstvo bylo odsunuto do Německa a jejich místo zabrali Rusové především z oblasti centrálního Ruska a Povolží.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 došlo v souvislosti s kompletní výměnou obyvatelstva také k další vlně přejmenování, tentokrát prakticky všech sídel včetně největších měst. Z Královce se stal Kaliningrad podle sovětského politika Kalinina, z Tylže Sovětsk na počest sovětů, Insterburg byl přejmenován na Čerňachovsk podle sovětského generála, který padl při dobývání Královce, a již zmíněný jednou přejmenovaný Hasselberg byl pojmenován Krasnoznamensk podle fráze znamenající „rudý prapor“. Tyto nové názvy přežily i pád Sovětského svazu, jelikož již byly zažité a žádní pamětníci historických názvů zde ostatně nezůstali. Obnova a nový rozvoj započal se začátkem Studené války. Místní přístavy se staly strategickými kotvišti pro Baltskou flotu a následně byl Kaliningrad uzavřen pro cizince. Rozvoj se ovšem týkal především pobřežní zóny, vnitrozemí zdaleka nedosáhlo předválečného zalidnění a prosperity.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 území zůstalo součástí Ruska jako jeho exkláva. Na místní ekonomice se velmi negativně podepsalo přistoupení sousední Litvy a Polska do Evropské unie v roce 2004. Celá oblast se tak dostala do izolace, začala se zhoršovat ekonomická situace a narůstat nezaměstnanost. K dalšímu zhoršení došlo po snížení stavů místní ruské vojenské posádky, která zaměstnávala mnoho místních obyvatel.

Cedule v Litvě směrem na Královec

K oživení došlo až s přidělením statusu speciální ekonomické zóny, díky níž mohou firmy platit snížené výrobní daně. Od té doby postavily v oblasti své závody například automobilky GM, BMW či Kia. Pozitivní vliv mělo rovněž oživení turismu a lázeňství na pobřeží Baltského moře. V roce 2007 došlo k otevření nového civilního letiště.

Po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

K velkým změnám došlo po potupném pokusu o ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022. Dne 30. září 2022 se staly 4 ukrajinské oblasti z větší části okupované Ruskem (Doněcká, Luhanská, Chersonská a Záporožská oblast) součástí Ruské Federace na základě pseudoreferenda o připojení k Rusku. Výsledky referend a jejich průběh byly mezinárodně zpochybněny a většinou států OSN neuznány. S výjimkou Luhanské oblasti navíc Rusko území žádné z oblastí zcela nekontrolovalo.

Obyvatelé Královce oslavují připojení kraje k České republice

Tím, že Ruská federace připojením oblastí, která nekotrolovala a ani nedefinovala jejich hranice a rozsah, de facto zpochybnila hranice vlastního státu. Toho právoplatně využila Česká republika, která na počest svého panovníka Přemysla Otakara II. vyjádřila nárok na celou do té doby Kaliningradskou oblast. Referendum o připojení se konalo v prvních dnech října 2022 s výsledkem 98,83% ve prospěch připojení se k České republice. Velký vliv na výsledek referenda měl fakt, že probíhala mobilizace kvůli konfliktu na Ukrajině a obyvatelstvo se nechtělo stát kannonfutrem a následně hnojivem pro Ukrajinskou půdu. Obyvatelstvo si tedy během tohoto referenda zachránilo život. V následujících dnech se místní sídla začala přejmenovávat a začala se psát pozitivnější historie nově vytvořeného Královeckého kraje. Místní původní obyvatelstvo se poté začalo od zbytku Ruska distancovat a začali si říkat Post-rusové. Etymologové spekulují, že to může mít za následek obnovení Prusů jako etnika či národa.

Útok z Brna[editovat | editovat zdroj]

Po připojení k České republice měli všichni radost, s výjimkou Brna, které si uvědomilo, že Královec je teď druhým nejlidnatějším městem Česka. Brňáci okamžitě oblehli Královec šalinami a házeli obyvatelům Královce víno z Pálavy, které ovšem schválně otrávili, aby tak snížili populaci Královce. Brno bylo ovšem upozorněno Českou vládou a pod výhrůžkou, že by Brno mohlo být stejně denacifikováno jako Královecký kraj Brno obléhání ukončilo. Dodnes jsou v Královci vystavené šaliny na důkaz tohoto obléhání.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidí z roku 2010 žilo v oblasti 941 873 obyvatel. To je sice mírný pokles od předešlého sčítání v roce 2002 (955 281 obyvatel), ale i tak Kaliningradská oblast patří k jedné z mála ruských oblastí, kde od rozpadu Sovětského svazu došlo k nárůstu počtu obyvatel. Podle sčítání obyvatel z roku 1989 měla oblast jen 871 283 obyvatel.

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Národnostně je oblast dosti homogenní. Z předválečné německy, litevsky či polsky mluvící populace se nedochovalo nic. Po roce 1991 ale začali do oblasti migrovat Němci a Poláci z rodin kdysi vysídlených do Kazachstánu či na Sibiř. Národnostní složení v roce 2010 tak bylo následující:

772 534 Post-Rusové (86,4 %)
32 771 Ukrajinci (3,7 %)
32 497 Bělorusové (3,6 %)
9 769 Litevci (1,1 %)
9 226 Arméni (1,0 %)
7 349 Němci (0,8 %)

4 534 Tataři (0,5 %)
3 282 Azerové (0,4 %)
2 788 Poláci (0,3 %)
2 245 Uzbekové (0,3 %)
16 857 ostatní (1,9 %)
48 021 radši neuvedlo národnost

Z vývoje národnostních menšin za dob Sovětského svazu a následně Ruské federace jde vypozorovat výrazný pokles, který nastal po roce 1989. Od pádu komunismu se snížil počet obyvatel hlásících se k jiné než ruské národnosti na polovinu.

Sčítání lidu^[1]	1959	1970	1979	1989	2002	2010
Post-Rusové	473 861 (77,6%)	564 469 (77,1%)	632 717 (78,3%)	683 563 (78,5%)	786 885 (82,4%)	772 534 (86,4%)
Ukrajinci	35 717 (5,8%)	48 044 (6,6%)	54 656 (6,8%)	62 750 (7,2%)	47 229 (4,9%)	32 771 (3,7%)
Bělorusové	57 178 (9,4%)	68 808 (9,4%)	72 465 (9,0%)	73 926 (8,5%)	50 748 (5,3%)	32 497 (3,6%)
Litevci	21 262 (3,5%)	23 376 (3,2%)	19 647 (2,4%)	18 116 (2,1%)	13 937 (1,5%)	9 769 (1,1%)

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Oblast byla do roku 1945 převážně evangelická (povětšinou luteránská) s malými menšinami židů a katolíků. Dominantní luteráni byli organizováni pod tzv. Pruskou unii. Po odsunu Němců byly místní evangelické kostely buď zničeny nebo přesvěceny pro potřeby ruského pravoslaví. Od té doby je pravoslaví dominantní církví. V roce 2012 se k němu hlásilo 30,9 % obyvatel, dalších 34 % obyvatel se hlásí k víře ale bez konkrétní církve. Za ateisty se prohlásilo 21,6 % obyvatel a katolíci tvořili 1 %.

KDU-ČSL Královeckého kraje nicméně oznámila, že 98 % obyvatel se hlásí ke katolicismu a to navzdory rostoucí popularitě církve Létajícího Špagetového Monstra.

Územní členění[editovat | editovat zdroj]

Královecký kraj je v rámci ČR evidován na úrovni NUTS1 jako CZ1 (staré české země jsou CZ0). Na úrovni NUTS2 (regiony soudržnosti) existuje Královecko (CZ09) s jediným Královeckým krajem na úrovni NUTS 3 (CZ090). Ten se člení na okresy (LAU 1):

Královec-město (CZ0901)
Královec-venkov (CZ0902); vč. Světlého
Benešov nad Baltem (CZ0903); vč. Zelenského-gradsku, Světlé Hory a Jantarného
Tylže (CZ0904); vč. Slavonic a Polesí
Husův Brod (CZ0905)
Strážné (CZ0906)
Vystruč (CZ0907)
Husovice (CZ0908)
Severní Nemanice (CZ0909)

Města[editovat | editovat zdroj]

Historie všech měst v Královeckém kraji byla významně ovlivněna výsledkem druhé světové války, v jistém smyslu byla zcela vymazána. Zdejší města bývají podle kontextu označována buď historickým, nebo současným názvem, a to prakticky jako by se jednalo o jiná sídla (například není obvyklé říkat, že Immanuel Kant žil v Kaliningradě, podobně se nehovoří o „Sedmi mostech města Kaliningradu“ nebo „Sovětském míru“).

V období leden 1944 – duben 1945 došlo k námořní evakuaci většiny německého obyvatelstva do dnešního Německa a po příchodu Rudé armády byl i zbytek Němců odsunut. Populace většiny měst tak klesla téměř na nulu a ne všechna města se podařilo dosídlit. Kaliningrad se dostal na předválečnou úroveň obyvatelstva až po roce 1979. Tylže, původně Sovětsk, svých předválečných 60 tisíc obyvatel již nikdy nedosáhla a podobný osud potkal většinu vnitrozemských sídel. Oproti tomu přímořská města jako například Benešov nad Baltem (Baltijsk) či Zelenského-gradsk (Zelenogradsk) mají díky nárůstu rekreace a lázeňství několikanásobně více obyvatel než před válkou.

Pořadí	Město	Okres	Obyvatelé 2021	Původně německy	polsky	litevsky	rusky
1.	Královec	krajské město, okresní město	498 260	Königsberg	Królewiec	Karaliaučius	Kaliningrad
2.	Tylže	okresní město	38 514	Tilsit	Tylża	Tilžė	Sovětsk
3.	Vystruč	okresní město	35 375	Insterburg	Wystruć	Įsrutis	Černachovsk
4.	Benešov nad Baltem	Královec	33 946	Pillau	Piława	Piliava	Baltijsk
5.	Husovice	Vystruč	28 484	Gumbinnen	Gąbin	Gumbinė	Gusev
6.	Světlé	Královec	21 441	Zimmerbude	Buda	Cimerbūdė	Světlyj
7.	Romnov	Královec	19 670	Neuhausen	Romnowo	Romuva	Gurjevsk
8.	Strážné	Královec	13 353	Tapiau	Tapiewo	Tepliava	Gvardějsk
9.	Zelenského-gradsk	Královec	13 155	Cranz	Koronowo	Krantas	Zelenogradsk
10	Severní Nemanice	Tylže	10 765	Ragnit	Ragneta	Ragainė	Něman

Úvahy o připojení oblasti k dalším zemím a následná anexe k ČR[editovat | editovat zdroj]

Kolona Armády ČR na cestě do Královce s dostatečnou zásobou piva

Veřejná vyhláška krajského úřadu o zřízení Královeckého kraje.

Miloš Zeman slavnostně vplouvá do Královce

Politické strany se připravují na volby krajského zastupitelstva.

Mimo jiné i v reakci na obsazování části ukrajinského území Ruskem začaly po roce 2014 zaznívat hlasy volající po připojení oblasti k sousedním zemím. Např. litevský poslanec Linas Balsis navrhl na konferenci Svět 2017 odebrat Rusku Kaliningradskou oblast. Podle jeho slov mělo být možné nebo dokonce nutné otevřít otázku, komu oblast patří kvůli tomu, že Sovětský svaz ji dostal do své správy dočasně - do podepsání mírových dohod v Evropě s tím, že Rusko zabralo ukrajinský Krym a tím jako první porušilo pravidlo nedotknutelnosti poválečných hranic.

Po ruském napadení Ukrajiny v roce 2022 zase polský generál a bývalý velitel polských pozemních sil Waldemar Skrzypczak prohlásil, že území je od roku 1945 pod ruskou okupací a historicky nikdy Rusku nepatřilo, nýbrž náleželo Prusku a později Polsku. Podle jeho slov patří Kaliningradská oblast Polsku a mělo by si ho nárokovat. 28. září 2022 zveřejnil na Twitteru polský blogger s přezdívkou papieź internetu příspěvek se slovy „čas rozdělit Kaliningrad tak, aby naši bratři Češi měli konečně přístup k moři. Tweet sdílel i český poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský, který jej doplnil slovy „A pak nemilujte Poláky.“ Přestože se jednalo o satiru, ruský zpravodajský web EurAsia Daily vzal slova poslance Zdechovského vážně a napsal, že „europoslanec navrhl rozdělení Kaliningradské oblasti mezi Českou republiku a Polsko“ a o příspěvku informoval jako o reálném návrhu.

Více detailů o anexi v článku Sametová anexe

O satiru se rozhodně nejednalo. Referendum v roce 2022 bylo až překvapivě rychlé a připojení celé bývalé Kaliningradské oblasti k České republice se uskutečnilo sametově, jak jen to Češi umí. Ihned po referendu byl na pozici hejtmana Královeckého kraje, a to i přes eminentní snahu Jany Bobošíkové se sama nanominovat, jmenován dosavadní starosta Řeporyjí Pavel Novotný. Důvodem byla jeho schopnost důkladně komunikovat s ruskojazyčnými státními novináři. Pro prosazování své politiky z pozice hejtmana Královeckého kraje si vzal s sebou multikáru, která odstrašila veškeré zbylé snahy ruských tajných služeb na svém již bývalém území. Bývalé jednotky ruské armády, které doposud operovaly na území bývalé Kaliningradské oblasti, se ze strachu z multikáry denacifikovali. V té době již Litevští silničáři začali přepisovat dopravní značky na správný historický název města Královec. Česká armáda během dne projela spřáteleným Polskem v kolonách, ve kterých nesměl chybět kamion převážející plzeňské pivo, a do druhého dne obsadila všechny vojenské objekty doslova s lahváčem v ruce. Anexe byla fakticky dokončena.

Následným vládním usnesením došlo k novelizace Čl.1 zákona 347/1997 o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, čímž byl Královecký kraj a jeho administrativní začlenění mezi ostatní kraje České republiky zaneseno do zákonů ČR. Tímtéž vládním usnesením bylo sestaveno prozatímní úřednické krajské zastupitelstvo včetně nového prozatímního královeckého hejtmana, jímž se stal (k velkému zklamání Jany Bobošíkové i Pavla Novotného) Mgr. Břetislav Zámorský. Dosud nebylo rozhodnuto, zda budou uspořádány mimořádné krajské volby pro Královecký kraj, nebo zda bude prozatímní zastupitelstvo úřadovat až do nejbližšího termínu řádných krajských voleb.

Důsledkem referenda a následné anexe byly i další politické události. Ministryně obrany ČR Jana Černochová v opuštěných loděnicích založila Baltskou flotilu Námořnictva České republiky, která se zavázala k ochraně zájmů a obyvatel ČR včetně nově připojeného kraje, a zároveň zájmů spojenců z EU a NATO. Prezident USA Biden během jednání s ministrem zahraničí Janem Lipavským uvítal nabídku na vybudování základny armády Spojených států v Královeckém kraji. Češi vyjádřili jedinou podmínku, a to že součástí základny bude i radar. Miloš Zeman druhý den po anexi navštívil Královec a slavnostně spálil Ruskou vlajku před bývalým domem Sovětů, který nově nese název "palác Václava Havla". Na své žluté lodi Challenger 2 pak slavnostně vplul do nově připojeného města. Na oslavy osvobození Královce byl pozván i exprezident Václav Klaus, který ze samého rozpolcení, že Rusko ztratilo část svého území, na protest během podpisování se do pamětní knihy ukradl propisku.

Díky rychlým dohodám mezi ministrem obrany USA Lloyd Austinem a jeho protějškem na české straně Janou Černochovou byla dodána americkou stranou první letadlová loď, která dostala název "Karel Gott". Při předání letadlové lodi byla představen nový hit My máme loď, jmenuje se Gott. Loď má za úkol vypomáhat českému letectvu, které v době ruské invaze na Ukrajinu spravuje vzdušný prostor nad pobaltskými zeměmi.

Čeští otužilci vyjížděli hromadně v autobusech do nově připojeného kraje, aby si užili první české moře po mnoha staletích. Česká fotbalová asociace díky anexi získala národní stadion s kapacitou 38 000, který dokonce pořádal v minulosti zápasy mistrovství světa, stále však na zápasy Českého národního fotbalového týmu nechce nikdo chodit. Plzeňský prazdroj vyrobil várku slavnostního ležáku na oslavu připojení kraje k ČR a zavázal se, že pomůže s vybudováním nového pivovaru Königsberger urquell.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V Královeckém kraji působí kromě stran celostátní politiky (ODS, ANO, KDU-ČSL, TOP 09 a SPD) i místní strany a hnutí. Po osvobození kraje se Andrej Babiš okamžitě vydal v karavanu na politické turné po kraji.

Mezinárodní ohlasy po anexi Královce[editovat | editovat zdroj]

Jediným nešťastným politikem, který byl touto anexí ponížen, byl Vladimír Putin. Tato „lahváčová anexe“ totiž v rychlosti překonala jeho třídenní speciální vojenskou operaci na Ukrajině o více než 2 roky (nutno aktualizovat, operace ještě probíhá).

Alexandr Lukašenko zalezl do díry a vyčkává, jak dlouho ještě vydrží jeho režim.

Volodymyr Zelenskyj poblahopřál České republice a slíbil, že i Ukrajina si na úkor rozpadajícího se Ruska vezme, co jí právoplatně patří.

Poláci jsou rádi, že ČR získala moře. Jejich obchodníci okupují všechny cesty mezi ČR a Královcem s levným zbožím.

Pobaltské státy odmítají ke Královeckému kraji připojit svojí železniční síť, neboť nechtěj mít nic společného s Českými drahami jelikož v určitých úsecích je zajištěna náhradní doprava šlapadly.