Hřib podpapírový

Hřib podpapírový (Boletus excrementalis) je prudce jedlá a velice chutná houba, nacházející se ve všech lesích v Česku a na Slovensku i podél polních cest. Čerstvý má lesklý, většinou hnědý třeň a jasně bílý klobouk. Zaměnit jej lze snad jen za bezhlavý podhřib čoklotrusý (Tylopilus coprocanis), obsahující prudce jedovatý, těžce psychotropní dietylamid kyseliny psí. Hřib podpapírový, lidově "podpapírák", má silný zápach připomínající veřejné toalety. Spoustu začátečníků tento zápach odpudí, znalci ale hned ví, že jde o lahůdku.

Hřiby podpapírové v koši

Výskyt

Hřib podpapírový se běžně nachází ve všech lesích v Česku a v jeho okolí. Výjimkou jsou hlavně národní parky, kde je z neznámých důvodů výskyt hřibu podpapírového výrazně nižší.

Plodnice hřibů podpapírných zhusta napadají hrdobci. Nejčastěji je to chrobák velký (Geotrupes stercorarius) a výkalník pečlivý (Copris lunaris). Brouci tito se slétávají na plodnice podpapíráků, pod kterými si obě hrdobčí pohlaví vybudují podzemní kryptu, do níž postupně natahají celou nohu hřibu podpapírného. Tam hrdobčí samice naklade vajíčka a vylíhlé larvy střeží, dokud se z nich nevylíhnou dospělí brouci. Na povrchu pak zůstane pouhý papírový klobouk, brouky očištěný dočista dočista tak, že jej lze opětovně využít i k análně utratačním účelům, a namísto kýžené nohy podpapírníku v zemi zeje naprostá nicota. Patrně nejznámějším hrdobcovitým škůdcem tu je chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus), lidově též hovnivál zvaný.

Recepty

Z hřibu podpapírového se připravuje výborná smaženice. Klobouky natrháme na jemné kousíčky a nožku rozetřeme v míse s trochou rozdrcených ořechů. Na pánvi rozpustíme máslo a klobouky prudce osmahneme do tmavohněda až světlečerna. Poté přimícháme směs z třeně. 10 minut smažíme na Jaru a servírujeme s chlebem.

Nohu podpapírníku lze též zavinout do jeho klobouku a takto získané zavinutce poté upravit jako dalmátské čufty.