Johanka
Obraz Johanka je nejdražší a pravděpodobně i nejslavnější umělecké dílo v moderních Českých dějinách.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Obraz vznikal v letech 2000 až 2005 na popud nejniternějších prožitků a duševních extází mistra profesora Milana Knížáka, Dr.A.
Katarze[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní duševní spor se odehrává přeneseně v mysli mladé dívky, tápající v konformitě současné evropské společnosti. Patnáctiletá panna uprostřed obrazu trpí silnou gerontofilií. Umělec ji zachytil ve chvíli, kdy prožívá první lásku. A zde se rodí nutný konflikt. Ten symbolizují dvě extrémně silné osobnosti:
Nikdo se nemůže mladé tápající dívce divit, že si mezi nimi nemůže zvolit toho pravého. Má si vybrat slavného exhibicionistu a žít život vydržované milenky pomalu se usazujícího starce? Nebo má zvolit laskavě se usmívajícího stvořitele a vydat se cestou života řeholnice?
Obraz však pozorovateli na tuto otázku neodpovídá. Pomoc nenalézá ani v krátkozrakých očích dívky civících na umáčený asfalt, ani v dramatické tváři Toho-jehož-jméno-budiž-pochváleno, ba dokonce ani v zachmuřeném obličeji profesorově, který nejspíš přemýšlí o tom, kolik ho bude vydržování mladice stát, pokud děvče prohlédne a zvolí cestu pozemských slastí.
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Ihned po odhalení obrazu vznikl na světové umělecké scéně poprask. Umělci, rozhněvaní, že je to nenapadlo dříve a na obraze není ta jejich tvář, a kritici, kteří se hněvají na všechny umělce neustále, proto, že Ten-jehož-jméno-budiž-pochváleno jim nedaroval talentu ani za mák, se rozdělili na dva tábory. Jedni říkali, že od dob mistra Leonarda da Vinciho se nenarodil větší umělec. Naopak druzí tvrdili, že větší slátaninu a brak ještě neviděli.
Prodej[editovat | editovat zdroj]
O obraz projevily zájem přední světové galerie. Ministerstvo kultury však rezolutně prohlásilo
| „ | Naše národní stříbro si nenecháme vyvézt za hranice. —Mgr. Václav Jehlička |
“ |
O dílo projevila zájem Národní galerie. Náhodnou shodou okolností je Milan Knížák jejím ředitelem. Nikdo z ministerstva kultury však na tom nevidí sebemenší náznak střetu zájmů. Mluvčí Fero Giňa říká: Těch 48 milionů není zase tolik moc, když porovnáme návaznost na kulturní dědictví našich předků.