Pondělí
„První pondělí v týdnu je vždyzky nejhorší.“
Pondělí je obecně používaný termín pro mučící nástroj vyvinutý buržoazními nacionalisty. Slouží k znechucení a nalomení mentality řad širokého obyvatelstva. Jedná se o záležitost odpornou a zavrženíhodnou, byť zcela legální.
Pondělí se jako blíže nespecifikovaný jev projevuje tak, že se v přítomnosti běžného opičana zničeho nic rozezní odporný hluk, který je všeobecnou veřejností nazýván budík. Daný nešťastník nejen, že je této neblahé okolnosti přímo vystaven, ale musí vstát, řádně se vymíšit, obléci, umýt a vydat se do dalšího zrůdného vynálezu buržoazních nacionalistů, který se zove zaměstnání (též: práce, šichta, robota, rachota, hókna, prdel...).
Zde je nebohému opičanu působeno minimálně osm a půl hodiny nesnesitelné příkoří, a to za mrzký peníz jidášský. Možná se, nevzdělaný čtenáři, domníváš, že po oněch osmi a půl hodinách už je pondělí docela snesitelné, leč opak je pravdou. Celý zbytek pondělí se totiž tomuto procesu vystavený jedinec musí zaobírat faktem, že než nastane blahodárný a žádoucí stav (známý pod názvem víkend), bude se situace velice podobná pondělí opakovati ještě čtyřikrát!
Zajímavé jsou také výsledky pozorování docenta Vykuka Podfukoviče, který zaznamenává, že v pondělí navíc píšou hovno v novinách (neb v neděli měli v redakci volno), dávají hovno v televizi (ostatně jako vždycky) a opičané jsou pod vlivem pondělí naprosto neschopni kvalitní soulože.
Naprosto specifický funkční stav takového pondělí je brutální a krutý mučící nástroj, znám pod zažitým názvem Pondělní Ráno (dále jen PR). PR je stav, kdy vykořisťovaní opičané zažívají nelidská muka. Nejhorší na celé ohavné situaci je fakt, že i když je pondělí jen jednou za 7 dní (všimněte si, že to je prvočíslo), ráno pracovního dne se po pře/pro-žití této zrůdnosti bude opakovati ještě čtyřikrát. Zvláště uvědomělí opičané se proto při opouštění místa pracovního ojebávání loučí lapidárním pozdravem: „Tak zas-ráno!“
Poznámka na okraj blábolu: Podotknouti si ještě dovoluji, že vůbec nejhorší zvůlí lidskou jest pak hanebný ten zvyk. Kdy v odporném čase ranním v tyto dny se najdou diletanti, kteří snad plni poťouchlosti, či z blbosti čiré, neváhají vám přímo do obličeje říci takovou hanebnost, jako „dobré ráno“. Odporní jedinci.