Profesor Dub
,, „Sázím se, že budete jednou viset.“ “[1]
- Rezervní důstojník profesor Dub k budoucímu polnímu maršálovi Josefu Švejkovi (HAŠEK,J. Slavný výprask)
Rezervní důstojník poručík Dub[editovat | editovat zdroj]
Na své cestě na východní frontu se sešel Josef Švejk, tehdy ještě jako obyčejný voják, s profesorem Dubem, který s ním sloužil u stejné kumpanie. Zatímco poručík Dub budoucího hrdinu nenáviděl, sám dobrý voják Švejk vzpomíná, že k němu od prvních chvil choval opravdovou bratrskou lásku. Dokonce jej považoval za vlastního bratra.
Jaroslav Hašek píše o jejich bratrské lásce naprosto přesně.
Přátelství s Josefem Švejkem[editovat | editovat zdroj]
,,Poručík Dub vytáhl revolver a otázal se: „Znáš to?“
„Poslušně hlásím, pane lajtnant, znám. Pan obrlajtnant Lukáš má nemlich takovej.“
„Tak si to tedy, ty pacholku, pamatuj!“ vážně a důstojně řekl poručík Dub, zastrkuje opět revolver; „abys věděl, že by se ti mohlo stát něco velice nepříjemného, kdybys pokračoval v těch svých propagandách.“
Nežli Švejk vstoupí opět do svého vagonu, prochází se ještě chvíli a bručí k sobě: „Kam ho mám jenom zařadit?“[2]
Poručík Dub zakoulel očima a zadupal: „Já vám povídám, že mě ještě neznáte.“
Švejk odpověděl opět s tím bezstarostným klidem, jako když hlásí raport: „Znám vás, pane lajtnant, jste, poslušně hlásím, od našeho maršbataliónu.“
„Vy mě ještě neznáte,“ křičel poznovu poručík Dub, „vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky! Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči. Tak znáte mne, nebo mne neznáte?“
„Znám, pane lajtnant.“
„Já vám naposledy říkám, že mne neznáte, vy osle. Máte nějaké bratry?“
„Poslušně hlásím, pane lajtnant, že mám jednoho.“
Poručík Dub rozvzteklil se při pohledu na Švejkův klidný, bezstarostný obličej, a neovládaje se víc, zvolal: „To také bude ten váš bratr takové hovado, jako jste vy. Čímpak byl?“ “
„Profesorem, pane lajtnant. Taky byl na vojně a složil oficírskou zkoušku.“[3]
- Ukázka přátelství Josefa Švejka s profesorem Dubem (HAŠEK,J. Slavný výprask)
Kdo byl profesor Dub[editovat | editovat zdroj]
Profesor Dub je znám jako profesor. Před první světovou válkou rád debatoval se svým okresním hejtmanem o všem, co se bude v následujích letech dít na bojištích první světové války, z čehož vyplývá, že buďto on, nebo jeho okresní hejtman, byl jasnovidec. Profesor Dub byl dokonce tak prozíravý, že složil ještě v mládí na vojně oficírskou zkoušku a dotáhl to až na poručíka. Jeho intelekt však nemohl stačit na chytráka Josefa Švejka a to jej dohánělo k šílenství. Když dostali Jaroslav Hašek a šikovatel Vaněk medaile za zásluhy v bitvě u Sokalu, při níž se jim podařilo zajmout tři stovky ruských vojáků, mohl rezervní důstojník Dub puknout vzteky.[4] Jakmile se od Vaňka dozvěděl, že vyznamenaným a hlavně povýšeným je i Švejk, nechal se i se zbylými 38 muži regimentu prohlásit za nemocného. Celý zbytek války strávil v pražských Bohnicích na oddělení pro zuřivé.
Profesor Dub po válce[editovat | editovat zdroj]
Jakmile se Švejk vrátil z fronty s hodností polního maršála, přelézával poručík Dub tajně zdi bohnického ústavu a plížil se do staré Prahy. Policisté dlouho nemohli vypátrat, kdo každý den chodí vyřvávat pod okna chudáka polního maršálka Josefa Švejka: „ ,, Vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte! " “
Později byl poručík Dub přece jen vypátrán panem Boušem a zavřen do klece, aby již nerušil starého penzistu Josefa Švejka. Klec s profesorem Dubem zakoupila nově zbudovaná zoologická zahrada v Troji. Švejk, jakmile mu přišel vojenský důchod, rád chodíval navštěvovat svého ,,bratra", přinášeje mu různé pamlsky. Pojídáním bonbonů, které měl Švejk schované ještě z fronty, když si je kupoval spolu s koňakem pro svého nadporučíka Lukáše, ztloustl důstojník Dub. Brzy jej museli přeřadit do vepřína, kde projídal penzi.
Rezervní důstojník na důchodě[editovat | editovat zdroj]
Osud jej zastihl na jatkách, starého jak metuzalém. Naštěstí byla při natáčení filmu Past na Vránu jatka dobyta, a jeho život zachráněn. Komisař Jiří Otradovec z SNB tehdy hledal, kde se ztrácejí psi z pražských útulků. Stopa vedla na jatka a on je musel silou obsadit, neboť jej tam zaměstnanci po dobrém nepustili pro jeho nízký věk. Stoletého dědečka vytáhl detektiv doslova z pod řezníkova nože.
Poručík Dub poté dožil v klidu svůj život v domově seniorů na odtučňovací kůře. Jeho poslední slova ke knězi udílejícímu poslední svátost zněla: „ „O vás bude rozhodovat vojenský soud.“ “[5]
Reference:
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_03.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_03.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_02.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/blog/lajtnant_dub.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/IV_3.htm