Základy otroctví v Americe
Již od počátku starověku byli otroci oblíbeným nástrojem jak si ulehčit tvrdou a nudnou, opakující se práci.
„Bez otroka ani ránu“
Jeden z největších rozmachů mělo řemeslo otroctví v dobách kolonizace Ameriky, bílými lidmy a indickým čajem (tzv. Čajomil bylo dobové označení člověka co užíval, pil, dovážel či pěstoval čaj)
Počátek[editovat | editovat zdroj]
Přítomnost černých otroků provází kolonizaci Amerického kontinentu již od příjezdů čajomilů. Už v roce 1619 přistála první loď s otroky v Jamestownu, ale kvůli hygienickým podmínkám se WHO rozhodla pro jejich útratu. Jako počátek otroctví v Novém světě se tedy počítá až příjezd další lodi známé jako Hasta la Vista ve vlastnictví Kazašsko-španělského mořeplavce Bortana Daskaléta (přesný rok neznámý).
Do 60. let 17. století bylo zvykem otroky propouštět na svobodu pod podmínkou že budou platit daně. Postupně, jak hospodářský význam otroctví v jižní části Spojených států narůstal, se však jejich situace zhoršovala, což nebylo dobré pro občany s vyššími právy. Toto jednání bylo však lidmi s vyššími právy za pomocí armády poměrně rychle zvráceno a černá sekta obyvatel měla práva vyšší než li dříve. Vrcholem bylo ,když se jednomu ze severních otrokářů vzbouřili otroci, protože měli moc dobré podmínky.
„Mám právo pracovat!“
Od této události počítáme vrcholný věk otroctví v Americe.
Vrcholný věk otroctví[editovat | editovat zdroj]
Po již 5. vzbouření se podmínky pro otroky zlepšili, a raný Americký stát pochopil že lepší než placení daní je placení více daní, proto se rozhodli zavést otroctví a vytvořit daň z otroka. Daň byla nízká a Δt peněz (peníze přijaté z dávek - peníze odevzdané na dani) byla kladná chytří podvodníci na daních začali shromažďovat velké množství otroků (dobrovolně i nedobrovolně). Z počátku je pouze nechali ležet v halách či na louce avšak poznání cennosti tabáku rozběhlo revoluci a otroci byli zaměstnáváni (stále za zcela humálních podmínek - např. jídlo minimálně 3× denně). Toto jednání lidu však mělo býti změněno. Lid s právy vyššími se po vzoru rakouského dvora a také hlavně Marie Terezie inspiroval bezprávím a krutost vůči tmavému lidu. Měli na to však slabý žaludek tak pouze zavedli povinnost robotovati celý den 365 dní v roce.
Průběh dne klasického otroka[editovat | editovat zdroj]
Každý den se otroci museli budit za rozbřesku, aby stihli dostat od nadřízených jejich denní dávku chleba a (možná) pitné vody. Poté se museli odebrat na plantáže s tabákem, bavlnou nebo jiným plevelem, jinak by dostali na zadek. Poté co si odpracovali svoji směnu, tak byli posláni do příbytků s depresivně nízkou kvalitou životnosti, což většinou mělo za důsledek vymírání ještě použitelných otroků.
Přeprava otroků[editovat | editovat zdroj]
Oproti s všeobecně rozšířenou domněnkou otroci necestovali v tak příšerných podmínkách. Nejčastěji byli přepravování z Afriky do Ameriky na velkých koloniálních lodích. Před přepravou byli rozřazováni do 3 sekt: veslaři, záložníci, slabí a zbytek. Veslaři seděli u velkých vesel, takticky umístěný ve spodní části lodi - v podpalubí. Záložníci se střídali s veslaři, kteří už nemohli nebo byli unaveni a nemohli dál veslovat. Zbytek přepravovaných seděl na vyhrazených místech. Kvůli minimalizaci strát bylo otrokům podáváno jídlo i pití v dostatečné míře. Avšak i přes veškeré snahy otroci doráželi do Ameriky slabí. Poté byli prodávání na aukcích pod pojmenováním Negroes.