Řvout domácí

Řvout domácí na jediné zachovalé fotografii

Řvout domácí je poddruh zášupšáka, který patří mezi nejhorší svého druhu. Skřet se projevuje hlasitým, až uširvoucím řvaním a šíleným dupáním, které vydává, když je rozzuřen, nebo vylekán.

Popis

Popis tohoto tvora není nezávisle ověřen, a tak musíme čerpat z jediné známé fotografie a z výpovědí svědků. Je však téměř jisté, že standardní řvout měří na výšku zhruba do tuctu coulů, přičemž jeho šířka je nějakých pět vídeňských palců. Má oproti svému tělu velice velikou hlavu a tenké dlouhé ruce, na kterých má, stejně jako člověk, pět prstů. Jeho nohy jsou oproti tělu krátké, ale kupodivu tento tvor dokáže vyvinout až nečekanou rychlost.

Co vědce nejvíce zaskočilo, bylo to, že snad každý Řvout domácí je oblečen v kalhotách a tričku, a to ještě v podobných barvách (nejčastěji černé kalhoty a bílé tričko). Pokud se tento tvor vyleká, začne neúprosně řvát a příšerně dupat, a tento obranné mechanismus zaručeně odradí každého predátora. Pokud by však byl predátor zvědavější a odolával by křiku, začne řvout prskat smrdutou tekutinu. Ta navíc po dopadu na holou kůži způsobuje velké plyskéře, otoky a svědění, přetrvávající až čtyři měsíce.

Tuhle potvoru v roce 1919 takto kresbou zachytil pohotový malíř Alfréd Kubín

Rozšíření a biotop

Řvout domácí se vyskytuje na celém světě. Nejhojnější výskyt je však zaznamenáván v Anglii, Německu a na Novém Zélandu. V České Republice je zaznamenáno celkově jen 60 výskytů tohoto tvora.

Pokud se jedná o biotop, ten vyplývá už z jeho názvu; je jím domácnost, nejčastěji pak na půdách a ve sklepích. Na Novém Zélandu je to spíše blízkost u domorodých kmenů. Ač kdysi byli řvouti pokládáni za bytosti posvátné, dnes se u nás tento skřet považuje za škodnou - krade totiž potraviny ze spižíren, lednic, nebo dokonce z nejbližšího obchodu.

Někteří vědci však pořád váhají, jestli mají tohoto skřeta uznat za reálnou bytost, nebo za pouhou legendu, známou z vyprávění babiček u domácího krbu.

Řvout domácí v náboženství

Jeden z náčelníků z Nového Zélandu, který se v roce 1996 "vtělil" ve Řvouta domácího

Na novém Zélandu je Řvout domácí velice uctíván, jako člověk v posmrtném životě - při pohřebním rituálu zemřelého náčelníka se jeho tělo obklopí jídlem a nedočkavě čekají až si Řvout půjde nějaký kus ukrást. Pokud by žádný Řvout nepřišel do týdne, znamená to, že je náčelník opustil, a přešel do jiné dimenze. Pokud se Řvout objeví, náčelník zůstane s kmenem ve zlém i dobrém. Poté mu až do konce života přinášejí potraviny.

Nový Zéland je jediné známé místo, kde je řvout takto uctíván. Vědecký tým Necyklopedie však při cestě výzkumnou lodí do tichomoří zaznamenal podobné projevy kultu řvounů i na Madagaskaru a Borneu.

Věk dožití

Věk Řvouta domácího se pohybuje kolem šedesáti let života u "samce", u "samic" někdy jen padesátka.

Další druhy řvoutů

Dalším druhem řvouta je Řvout vodní, který má nadevše rád sardinky. Kvůli nadměrnému rybolovu je na pokraji vyhynutí, protože většina jeho sardinkomilovné populace končí v rybářských sítích. Pro větší zisk je takto ulovený řvout podloudně naporcován a následně prodáván jako vzácný druh humra.