Mžitka

U nohou stolu můžete spatřit několik mžitek. Stačí 1.) uchopit paličku na maso, 2.) silně se udeřit do hlavy.

Mžitka je domácí skřítek provázející lidstvo od nejdávnějších věků. Sdílela obydlí již s člověkem neandertálským.

Tělo

Mžitka je maličký nepatrný skřítek drobounké postavy a proměnlivého zabarvení, zápachu prostý. Je sotva větší než poslední článek lidského malíčku. Skvěle ovládá mimikry.

Mimikry

Mžitka běžně nebývá vidět, protože její mimikry jí umožňují se skrývat na jakémkoli povrchu. Ale jako je to u většiny domácích skřítků, malé děti, zejména ty, které si ještě nevyvinuly vyšší rozumové schopnosti a neumí mluvit, ji mohou spatřit. Později tuto schopnost člověk ztrácí. Mžitka v mžiku přijme barvu i texturu zdi, veřejí, nohy stolu, cihly na zemi, a jiných předmětů.

Častá místa výskytu

Mžitky se shromažďují do houfů u noh stolů, v tmavých místech, na snížených stropech, nízkých veřejích, u vysokých prahů, na zpuchřelých kabelech a nejrůznějších výstupků ve zdivu. Hnízdí v hromadách hraček v koutech, v harampádí v kůlně nebo mezi krámy v garáži.

Životní projevy

Mžitky žijí skrytě, pohybují se po podlaze, lezou po stěnách i po stropě či létají volně vzduchem. Člověku nijak nepřekáží a neškodí, dokud jim nešlápne do hnízda, či dokud se nebezpečně nepřiblíží místu, kde jich právě sedí více pohromadě. Pak ve strachu před rozdrcením a v pudu sebezáchovy vyšlou intenzivní výboj dosud neznámého původu, který člověk vnímá jako silný úder nebo bodnutí. A právě tehdy, ve chvíli, kdy vyšší rozumové schopnosti ustoupí a instinkty a intuice převládnou, tehdy člověk na okamžik prozří a zpravidla spatří Mžitky prchající z místa do tmy.