Otto von Bismarck
Otto von Bismarck (1815 – 1898) byl německý chemik, který proslul objevem syntézy germanidu reichovního.
Slavnému chemikovi se podařilo v laboratorním prostředí navázat na reakce, jejichž počátky dnešní chemici přisuzují pokusům jistého Napoleona. Při tehdejším stavu vědy (před objevem Mendělejevovy tabulky) však jeho pokusy nemohly být úspěšné, tím spíše, že chtěl místo germanidu reichovnícho syntetizovat francid impériovnatý.
Bismarckův postup zahrnoval zpracování 31 sloučenin (všimněte si, že je to prvočíslo), mnoho z nich obsahovalo vzácné prvky. Zásadní je použití berlínské modři, jež musí tvořit přesně 66,6 % roztoku. Z dalších důležitých přísad jmenujme octobrid festový. Důležitá byla také přítomnost wilhelmia jako katalyzátoru. Roku 1866 objevil Bismarck tzv. Královéhradeckou redukci, která umožnila eliminovat franciscojosephium. Tím získal jako mezistupeň germanid bundovní.
V letech 1870–1871 pracoval Bismarck na tzv. sedanské katalýze, která za přítomnosti Kruppovy oceli odstranila nežádoucí příměsi galia a napoleonia a umožnila ke germanidu bundovnímu připojit řetězec kyseliny alsasnolotrinnaté. Tím získal Bismarck čistý germanid reichovní, jež získal vlastnosti nadřazené hmoty, a stal se základem budoucí Druhé až Čtvrté říše. Jako vedlejší produkt této reakce se uvolnilo značné množství zlata.
Jediným chemikem, kterému se podařilo Bismarckovu molekulu dočasně rozdělit na dvě části, byl Stalin, kterému se podařilo odloučit část zvanou odborně jako NáDoR. Chuck Norris se o rozdělení germanidu reichovního ještě nepokoušel.