Subtropy
Subtropy jsou biom, který se nachází pod tropy, jak je patré už z názvu, neboť předpona sub- je z latiny a znamená pod. Jedná se především o rozsáhlé jeskyně s bohatou florou i faunou, které se pod pouštěmi a deštnými lesy tropického pásu nachází.
Ačkoli se to pod vlivem zkušeností z evropských jeskyní může zdát zvláštní, v subtorpických jeskyních se velice dobře daří nejrůznějším rostlinám, na kterých se zase přiživují mnozí hermafrodyti.
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Co se rostlinstva týče, subtropy se příliš neliší od tropů. Vyskytují se zde tisíce druhů stromů, ještě více druhů orchidejí a mnohé kapradiny. Krom toho se zde také podařilo přežít nespočtu pravěkých rostlin, které kdekoli jinde na povrchu planety vymizely. Kupříkladu Madagaskar se díky několika rosáhlým, teprve nedávno objeveným jeskyním, stal světovým vývozcem přesliček.
Fauna[editovat | editovat zdroj]
O živočišných obyvatelích subtropů platí prakticky to samé, co o těch rostlinných. V jeskyních byly objeveny rozsáhlé populace orangutanů, papoušků a tarzanů, ale také několik malých dinosaurů a živořící kolonie latimérií podivných, žijících na úrovni doby železné a neustále mezi sebou bojujících o moc.
Cesta do nitra Země[editovat | editovat zdroj]
Subtropickými jeskyněmi se inspiroval i velikán světové literatury, francouzský spisovatel Jules Verne, když psal svůj román Cesta do středu Země. Skutečnost samozřejmě doplnil o spoustu fantastických vizí a blábolů, subtropickou jeskyni naprosto zveličil a nelogicky umístil vstup do ní na Island. Nu co, tu je úryvek:
...Rostla zde v celé své nádheře třetihorní vegetace. Velké palmy dnes už vymizelých druhů nádherné předpotopní flóry, jedle, tisy, cypřiše a túje zastupovaly zde jehličnany, spojené navzájem sítí lián. Půdu kryl měkký koberec mechů a játrovek. Ve stinném šeru, které si nezasloužilo onen název pro nedostatek stínu, bublalo několik potůčků. Na jejich březích rostly stromovité kapradiny, podobné oněm ze skleníků na obydlené zemi. Jen barvy chyběly stromům, keřům a rostlinám, zbaveným oživujícího slunečního tepla. Vše zde splývalo v jednotvárný tón, jakoby šedivý stářím... blablabla... Zdálo se mi, že vidím... ne! Ale opravdu! Na vlastní oči jsem zahlédl jakési obrovské tvary, zmítající se pod stromy. Byla to vskutku gigantická zvířata, celé stádo Mastodontů, ne však zkamenělých, nýbrž živých, podobných těm, jejichž zbytky byly nalezeny roku 1801 v bažinách řeky Ohio!
|