Český les

Český les (zeleně) na první pohled zabírá většinu rozlohy České republiky.

Ve skutečnosti se ale Český les nachází jen na malém území na západě státu.

„Přijedu k chatě, kouknu doleva a les. Kouknu doprava - les. Za mnou - les- Přede mnou - taky les. Kouknu na mapu, kde že to vlastně jsem a vidim - českej les!“

- Turista o dovolené v Českém lese.

V Čechách je spousta lesů. (Poznámka: Úředně je nutné mluvit vždy o Pozemcích určených k plnění fuknce lesa, zkráceně PUPFL.) Jen na jednom místě ale nalezneme skutečný Český les (německy Oberpfälzer Wald). Jde o poměrně hustě osídlenou (<4ob./km²) oblast s bohatými zdroji surovin (dřevo) a kvalitní infrastrukturou.

Obyvatelstvo

Území Českého lesa náleží do etnografického celku Chodsko, odkud pocházel například Jan Sladký Kozina (něco jako český Robin Hood, akorát nikomu nic nebral ani nedával), nebo Chodec (jedna z hlavních postav epické ságy Pán Prstenů, známá též pod pseudonymem Chodník). Chodové (nomen-omen označení místního původního obyvatelstva) od jakživa chodili kolem hranic a střežili svou vlast před vpádem cizích vojsk (ve světě fantasy, počítačových her a dřeváren se podle nich utvořilo povolání hraničář). Jejich populace nebyla vyhubena ani knížetem Lomikarem, který každý den míval oběd o několika chodech. Chodové mluví zvláštním dialektem, nadmíru užívajícím písmene H. Spekuluje se, zda nemají něco společného s etnikem Igorů. Pro názornost uvádíme několik příkladů:

• Hde to hsem? - Kde to jsem?
• Hzde v Houjezdě hse Kozina hnarodil. - Zde v Újezdě se Kozina narodil.
• Hmoje hznášedlo hje plné hůhořů. - Mé vznášedlo je plné úhořů.

Historie

Silnice v jinak neprostupném hvozdě. Typická scéna z Českého lesa.

Historie Českého lesa sahá daleko do pravěku, kdy se zde hercynským vrásněním utvořily malebné kopečky (nejvyšší má 1042 metrů, což se v binární soustavě zapíše jako 10000010010). Jak už bylo uvedeno, od jakživa (plus mínus tisíc let) tu žili Chodové (včetně tzv. Sudetských Chodů). Pak přišla druhá světová válka a po ní komunismus. V rámci strategické obrany československého státu bylo rozsáhlé pohraniční území vysídleno a následně osídleno vojskem. Vysídlené vesnice byly využity jako zdroj stavebního materiálu a stylové střelnice. Krajina byla proměněna v neprostupný prales a vybavena kvalitními asfaltovými silnicemi, umožňujícími snadný, rychlý a efektivní pohyb vojenských jednotek. Na spoustě kopců byly vystavěny pozorovací věže vybavené nejmodernějšími prvky protivzdušné obrany státu. Americký radar měl původně (údajně) stát v českém lese, ale ukázalo se, že se zde nachází už tolik českých a ruských monitorovacích zařízení, že by to americké nebylo schopno fungovat.

Současnost

V součnasnosti zažívá Český les jakousi renesanci. Vojenský prostor byl zrušen a lidé se pomalu vrací do domovů svých prababiček a pradědečků (mnohdy zjišťují, že už neexistuje ani dům, ani ves jejich předků). V mnohých obnovených obcích se už staví silnice srovnatelné s těmi v lesích, otevírají se první obchody, přijíždí první turisté, kteří se zde kochají rozsáhlými lesy a pěknými výhledy ze zpřístupněných vojenských rozhleden. Do roku 2022 by se prý tato oblast měla dočkat také pokrytí mobilním a televizním signálem.

Zahraniční lesy

Na les lze tu a tam narazit i v zahraničí. Známý je Wales na západě Velké Británie, les u francouzského města Marsej, známý jako Marsejles, pařížský Les Invalides zřízený pro paraplegické stromy a samozřejmě populární turistický tábor Lesbos.