Technologie zpracování pravdy
„Pravda vždycky vyplave na povrch, jako olej na hladinu“
- Z mudrosloví lidu... (nejspíš lidu čehúnského)
„Pravda je shoda skutečnosti s poznáním“
- Tomáš Akvinský
„Lež bývá logičtější než pravda.“
- Stefan Kisielewski
„Lež je jako naleštěná šťabajzna z pornoserveru. Šedivé šmudle Pravdě nezbývá než být chytřejší, protože víc sexy už nikdy nebude. A o její vnitřní kráse vědí jen lidé duchovně zaměření, ti jsou v naší civilizaci spíše výjimkou. Musíme si Pravdy začít vážit jako bezpečnostní hodnoty naší civilizace.“
- Alexandra Alvarová, Průmysl lži
Definice pravdy coby druhotné suroviny[editovat | editovat zdroj]
Máme li už něco těžit, musíme napřed vědět, co vlastně máme těžit. A to platí i zde.
Co je to vlastně ta pravda?
Existuje sice cosi jako koherenční neboli soudržná teorie pravdy, kterážto pohlíží na pravdu jako na věcně i myšlenkově soudržnou řadu výroků. Řada výroků, tím jsou zde míněny výroky k sobě navzájem pasující, které co nejlépe vysvětlují nebo co nejúplněji popisují svět náš vezdejší. Jenže to je pro dnešní dobu příliš komplikovaná teorie, vhodná tak akorát pro bandu intošských (pražsko)kavárenských havloidních povalečů, kterým by nejlíp slušelo vrazit do ruky lopatu a nechat je postavit nový Most Inteligence, aby si přičuchli k pořádné práci a přešly je ty jejich sluníčkářské roupy.
Za zdroj pravdy je totiž dnes považováno následující:
- Konsensus - Na pravdě je třeba se závazně dohodnout. Referendem. A pořádně všelidovým!
- Většina - pravda je to, čemu věří víc lidí. Zákonitý vznik drtivé většiny, která už si svou pravdu drtivě prosadí.
- Autorita - pravda je to, a pouze to, co řekl náčelník kmene, soudce, centrální mozek lidstva, Bible, Václav Klaus.
- Vědecká metoda - pravda je to, co bylo opakovaně potvrzeno dobře navrženým experimentem. Tedy takovým, kdy je předem zajištěn správný výsledek.
- Agitprop - produkt repetitivně transmutační metody. Stokrát opakovaná lež se totiž stává pravdou (Dr. Josef Goebbels).
Jak je z předchozího zřejmé, je u separátu z vytěžené druhotné suroviny velké nebezpečí záměny za falešnou pravdu, a separát surové pravdy je záhodno vždy preventivně podrobovat důkladné analýze. Zde pak bude nejlepší pro stanovení pravdy podržet se starého dobrého Tomáše. Tedy toho Akvinského, nikoliv Tomáše Fuka. I když, ono je to venkoncem jedno.
Paradoxem dnešní doby je to, že neustále se vzmáhající průmysl lži potřebuje ke svému řádnému fungování i stále větší objem pravdy, nezbytné při procesu plausibilisace výsledného produktu. Ovšem objem produkce tohoto průmyslového odvětví je už natolik enormní, že bylo nutno sáhnout i ke zpracování mediální kejdy a jejímu zpětnému vytěžování coby druhotné suroviny. Výsledkem je recyklovaná pravda; pravda, nic moc, ale její kvalita pro zpracování v průmyslu lži je plně dostačující.
Výchozí suroviny pro separaci pravdy, separační metody[editovat | editovat zdroj]
Pravda a lež se obvykle vyskytují v dokonale homogenisovaných směsích, jejichž jednotlivé složky nelze neozbrojeným okem rozlišit. V některých případech, v příliš důkladně homogenisovaných směsích, mohou vznikat i chemické vazby, jejichž výsledkem je víceméně pevně vázaná sloučenina, obvykle, leč ne zcela přesně zvaná polopravda. Těmto sloučeninám bude věnována samostatná část článku.
Pravda v čisté formě je důležitá, často i nenahraditelná surovina. Ať již je ve formě pouze technicky čisté, obvykle na 66% koncentrované pravdy, nebo ve vysoké čistotě 99% pro analytické účely. I takto čistá pravda se pro specielní použití dodatečně purifikuje až pětinásobnou destilací v rektifikační koloně. Takto vzniklou kvintesenci pravdy je třeba uchovávat velmi pečlivě uzavřenou, protože účinky i velmi malého množství čisté, koncentrované pravdy mohou být pro velmi mnohé lidi velice fatální.
Pravda se jen vzácně vyskytuje v ryzí podobě. Její přirozený výskyt je pro potřeby následného průmyslového zpracování též prakticky zanedbatelný, protože namísto hlásání pravdy lidi mnohem raději lžou. Proto je obvykle třeba pravdu těžit ji z nepříliš vábné druhotné suroviny, tedy z mediální žumpy, v jejímž obsahu se nachází v poměrně vysokých koncentracích, kolísajících mezi 10 - 40%. Snazší je separace pravdy v mediálních rybnících a odkalištích (media pools), naopak obtížnější je v mohutných informačních tocích, a to pro přílišný obsah prázdého, indiferentního balastu.
Napřed zde budou probrány fysikální metody separace pravdy a lži.
Filtrace pravdy[editovat | editovat zdroj]
Přímá separace ceďákem či jinou filtrační metodou není v praxi dobře použitelná, protože balast, tvořící většinu informačních toků, i ten nejlepší filtr okamžitě ucpe smrdutým šlemem. Pravda se z výchozích směsí filtruje pouze v laboratorních podmínkách, hlavně pro analytické účely (stanovení obsahu pravdy v informační břečce, titrace za použití normální lži coby titračního standardu, vyhodnocení okamžiku změny barvy přítomného indikátora - kupříkladu z oranžové na modrou).
Separace pravdy oddělením fází[editovat | editovat zdroj]
Jak studnice moudrosti příslovečné praví, pravda vždycky vyplave na povrch, jako olej na hladinu. To je též nejobvyklejší způsob separace pravdy ze surovosti surových surovin.
Skimmer[editovat | editovat zdroj]
Pro provozní či poloprovozní separaci je možno použít například skimmer, kterým lze na hladinu vystouplou pravdu sbírat. Skimmery se uplatní například při sbírání pravdy z hladiny nehybně zahnívajících, smrdutých informačních bažin, kde pravda má tendenci postupně vybublávat na povrch. Vybublanou pravdu průběžně odsáváme z hladiny a promptně ji kýblujeme pryč. Pokud se totiž na hladině informační bažiny či močálu nahromadí příliš velké množství pravdy, či dokonce její souvislá vrstva, může to mít katastrofální následky, protože pravda v tomto množství může být prudce výbušná, či přinejmenším zažehnout společenský požár.
Norné stěny[editovat | editovat zdroj]
V obvyklém proudu špíny, valící se ze všech možných hovnometných zdrojů, se ovšem skimmery neuplatní. Proto je vhodné do takto špinavých informačních toků umístit norné stěny, pravdu na povrch vystouplou pak absorbovat, neboli nechat ji nasáknout do vapexu a ekologicky zlikvidovat ve spalovně nebezpečných odpadů.
Pravda coby druhotná surovina[editovat | editovat zdroj]
Pravdu je samozřejmě možno separovat a následně ekologicky likvidovat coby nebezpečný odpad, ale lze ji použít i coby surovinu k dalšímu zpracování (frakční destilace pravdy, granulace pro výrobu "zrnek pravdy", která jsou přimíchávána do propagandistických lží coby plausibilisátor...)
Frakční destilace pravdy[editovat | editovat zdroj]
Surová pravda je v praxi málokdy použitelná. Proto je třeba přepracovat ji na pravdu rafinovanou. V politické praxi je nejčastěji používanou metodou úpravy surové pravdy frakční destilace, kdy si každá politická frakce ze surové pravdy vydestiluje tu část, která jí nejlépe vyhovuje, a se kterou pak může operovat jako s "čistou pravdou".
Granulace pravdy[editovat | editovat zdroj]
Granulovaná pravda je velice žádaný výrobek, široce používaný pro plausibilisaci propagandy. Technologický postup je takový, že hrubě nadrcená surová pravda je v bubnovém obaleči obalena přilnavým, vysoce cukernatým, extrémně sladkým, vhodně zbarveným materiálem, úplně stejným způsobem, jako se provádí obalování buráků neboli arašidů. I výsledný produkt je od obalovaných buráků k nerozeznání, až na to, že na pravdě, byť i jakkoliv zaobalená byla, si už leckdo vylámal zuby. Granulovaná pravda je posléze po kvalitativní kontrole a adjustaci do standardního balení (napytlování) připravena k expedici. Plný pytel pravdy je sice velice žádané zboží, které však není určeno pro maloobchodní prodej. Granule, neboli "zrnka pravdy", se používají téměř výhradně jako takzvané plausibilisátory propagandistické břečky, které ji (tu břečku) činí poživatelnou a alespoň částečně stravitelnou, a zakrývají tak její fundamentální otravnost.
Pro vysvětlení: Slovo plausibilní značí tolik co věrohodný, též i použitelný, přijatelný; srozumitelný, pochopitelný. Každý složitý problém totiž má své jednoduché, na prvý pohled zřejmé, přijatelné, srozumitelné a snadno pochopitelné, tedy plausibilní chybné řešení.
Sloučeniny pravdy a jejich dekomposice[editovat | editovat zdroj]
Pravda a lež je často spojena do fysikálně nerozborné jednoty, tedy do chemické sloučeniny, často ozačované za polopravdu. Pravdu je v takovýchto případech nutno těžit chemickou cestou, kdy odpadním produktem je značně koncentrovaná lež. Proto je třeba důsledně dbáti na to, aby se v těchto odpadech minimalisoval obsah zbytkové pravdy, který by mohl zapříčinit nežádoucí plausibilisaci odpadní lži, čímž by se tato stala vysoce nebezpečnou pro dosud zdravé životní prostředí.
Polopravdy: uvedeny jsou zde typy sloučenin a principy jejich dekomposice a separace vzniklých reakčních produktů:
Poťouchliny[editovat | editovat zdroj]
Velká část sloučenin pravdy se lží se vyznačuje kovalentní vazbou typu -ALE-. Lež se v těchto sloučeninách obvykle nevyskytuje jako taková, ale je součástí více či méně složitých lživých komplexů, obvykle zařaditelných do skupiny poťouchlin. Pravda v této sloučenině vystupuje jako předmluva, poťouchlina jako pomluva. Příklady takovýchto nejběžnějších sloučenin:
- Ten chlap pro nás (obec, město, stát, svět...) sice udělal hafo dobrýho, ale je to žiďák (muslimák, estébák, havloid, negr, pravdoláskař, cigán, imigrant, uprclík, rákosník, vítač, sluníčkář, eurohujer... atd, nejlépe všechno současně) a tak ho nejlíp kopnout do prdele, no to teda ještě někoho takovýho volit!.
- Jo, asi je schopná a pracovitá, ale určitě je to běhna/coura, dyk jen se paní podívejte, jak se nosí! Ta je určitě pěkná mrcha, kdovíco si tajně přiklonila do kapsy, zlodějka jedna!
Samozřemě existují jemně působící, leč dokonale fungující metody rozkladu poťouchlin na enzymatickém základě, které napadají a celkově rozkládají poťouchlý komplex na jednotlivé falacie, které pak následně neutralisují, ale práce s těmito exaktními nástroji je extrémně náročná na čas a trpělivost.
Pro hrubou dekomposici poťouchlin je účinné i drsnojazyčné činidlo, napadající přímo kovalentní vazbu ALE, činidlo typu "...a má bejt?! S tím se di skovat, blbečku/krávo nebeská" Zde je třeba zdůraznit potřebu důsledného používání osobních ochranných pomůcek, protože takto iniciovaná dekomposice separované poťouchliny může mít i explosivní průběh.
Kluzké (mýdelnaté) polopravdy[editovat | editovat zdroj]
Elementy pravdy, které jsou zpravidla nepolárního (neboli hydrofobního) charakteru, a proto vytrvale vyplouvají na hladinu, je pro jejich pevné zachycení do podoby propagandistické polopravdy možno převést do polárního roztoku lži pomocí tenzidů. Tenzid, molekula s jedním konečkem mastným a druhým konečkem mokrým, tedy s vlastnostmi mýdla či saponátu, snižuje povrchovou či mezifázovou energii, a proto se samovolně koncentruje ve fázovém rozhraní. To umožňuje tenzidovým sloučeninám navázat se jedním (nepolárním) koncem na mastnou pravdu k hladině stoupající, a druhým koncem (polárním) na mokrou lež. V důsledku toho jsou mastné částice pravdy zcela obklopeny molekulami tenzidu, a tím pádem staženy z hladiny informace a rozptýleny v dominantním přebytku mokré lži. To, co se nakonec na hladině vysráží, už není pravda, leč jen špinavá mázdra či povlak nechutně lživé polopravdy. Je to velmi podobné škraloupu na vychladlé mýdlové vodě, ve které se předtím vykoupala celá vícečlenná, už dlouho nemytá rodina. Pravda takto vázaná vypadá natolik špinavě a nechutně, že se od ní její hledači s odporem odvrátí. Takto vázanou pravdu je možno pro další zpracování očistit nejlépe procesem kontinuální deeklhaftisace.
Zužitkování druhotně vytěžené pravdy v desinformačním průmyslu[editovat | editovat zdroj]
Soudobou strategií desinformačního průmyslu není výroba sofistikovaných agitačně propagandistických produktů, založených na rafinované lži. Mnohem účinnější se ukazuje zahlcení informačního prostoru produkty (hoaxy) zhruba splácané ze surové, nijak nezpracované (primitivní) lži. Nejde zde o kvalitu hoaxů, ale o jejich prostou kvantitu, záplavu, vyvolávající zahlcení informačního (mediálního) prostoru.
Zneužití "zrnek pravdy" pro plausibilisaci komplexních lží[editovat | editovat zdroj]
Příslovečná moudrost lidová praví: Není šprochu, aby v něm nebylo pravdy trochu. Toto pozorování je naprosto přesné. Šprochy, tedy mluvou učenou lživé komplexy, tvořené sloučením lží sprostých, surových i rafinovaných, doplněných falaciemi a poťouchlinami, musí bezpodmínečně a viditelně obsahovat i zrnka pravdy. Nemusí jich být moc, ale musí z výsledného šprochu trčet tak, aby byla na prvý pohled zaznamenána.
Využití mýdelnatých sloučenin pravdy (tenzidů pravdy)[editovat | editovat zdroj]
Výsledný produkt, tedy šproch, hoax, alternativní fakt, by měl být kluzký a neuchopitelný, aby nebylo snadné jej analysovati. Průmyslově se zde využívá metoda, založená na chování látek typu tenzidů, tedy kupříkladu mýdel. Zmýdelnatělá pravda, zde zásadně pravda irelevantní, je v hoaxovém komplexu vázána stejně, jako je mastná kyselina v mýdle vázána na žíravý louh. Výsledek je kluzký, lepkavý, a běda, chceš li si jej prohlídnout zblízka - v očích i v hubě štípe jak sviňa. Nedá se říci, že výsledný alternativní fakt je čistá lež - ovšem právě onen obsah přilepených irelevantních pravd, ta "zrnka pravdy", umožňují mýdelnaté lži vklouznout tam, kam by čistá lež neměla šanci vniknout. Mýdelnatý charakter lživých komplexů tenzidového typu pak mnohem snáze umožní vytváření názorových bublin, a v konečné fázi i konstrukci hoaxometného názorového bublifuku.
Sedmero přikázání výrobce falešných zpráv[editovat | editovat zdroj]
I naprostá sprostá lež se může stát úspěšnou falešnou zprávou. Vše co musíte udělat je řídit se jednoduchými pravidly:
- 1) Hledejte trhliny v cílové společnosti.
- 2) Vytvořte fakt velkou lež - něco natolik obludného, aby nikoho nenapadlo, že by to snad mohlo být vymyšlené.
- 3) Zasaďte do této lži tu a tam zrnko pravdy - fejk je nejúčinnější, obsahuje li alespoň malé množství marginální pravdy.
- 4) Skrývejte své působení - vyvolejte dojem, že fejk vyšel od někoho jiného.
- 5) Najděte si užitečného idiota - toho, kdo bude nadšeně a bez podezření podsouvat vaši zprávu širšímu publiku.
- 6) Pokud dojde k demaskování lži a odhalení pravdy - zatloukat, zatloukat, zatloukat!
- 7) Hrajte svou hru trpělivě - třeba i po léta vaše úsilí nemusí přinášet plody, ale nakonec se fejk plausibilisuje, stane se všeobecně sdíleným a ten svůj žádoucí dopad mít nakonec bude.[1]
