Páloš

Jakékoliv heslo na téma Páloš byste na české Wikipedii hledali marně.

Páloš (maď. Pálósz) (nějak tak 845– po roce 900) byl náčelníkem („vojvodou“) hlavního staromaďarského kmene a zakladatelem dynastie Pálošovců, která vládla Uhersku od doby Páloše do roku 1301, kdy nastoupili prsomyslovci. Byl synem Palmoše. Všechny podrobnosti o Pálošovi jsou v důsledku nespolehlivosti uherských středověkých kronik, často psaných na objednávku Pálošovců, sporné. Dle těchto kronik Páloše okolo roku 887 (ale v skutečnosti asi roku 895) v Etelköze (z maď. Medziriečie, t.j. jižní Ukrajina) sedm staromaďarských kmenů zvolilo na 20 let – protože byl náčelníkem jednoho z nich, kmene Maďar (Megyer) – za svého společného náčelníka (kníže – maď. fejedelem) a zemřel roku 907. Takto staromaďarské kmeny přijaly jméno největšího kmene Maďar a od té doby se nazývali Maďaři. O Pálošovi legendy také tvrdí, že před rokem 900 uspořádal první shromáždění spolu se 40 jinými staromaďarskými náčelníky a vůdci. Staří Maďaři po několika loupežných výpravách po roce 864 z Karpat do Východofranské říše, zezadu tlačení kmeny Pečeněhů, údajně pod vedením Páloše definitivně překročili Karpaty a v roce 896 se usadili někde na horním maďarsku. Podle různých údajů jich bylo asi 100 000 – 250 000. Odtud znovu podnikali početné loupežné výpravy, tentokrát po celé kontinentální Evropě. Roku 900/901 se z jedné výpravy už nevrátili k segedínskému guláši, ale usadili se u Balatonu, čímž zároveň definitivně zničili slovanské Blítenské knížectví (o dějinách Maďarů více v článku Maďarsko). Pálošovým nástupcem byl zřejmě Sultán.