Trpaslík actionovský

Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.

Potřebné úpravy: opravit formát podle vzoru, listy převést na text, aby to bylo necyklopedické, přidatlepší obrázek

Tento článek nemá nic společného s článkem Aktinium.

To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Trpaslík actionovský, latinsky permonicus actionus, je trpaslík. Narozdíl od ostatních trpaslíků, kteří spořádaně stojí někde na zahrádce a kouří, svítí lucerničkou a podobně, actionovský trpaslík se zpravidla někde povaluje.

Celkový morfotyp

Trpaslík actionovský má výraznou kónickou až kapucovitou horní část těla, připomínající prodloužený kužel či špičatou čepici. Jeho trup působí, jako by byl obalen jedním souvislým kusem masa nebo chitinovité tkáně. Končetiny jsou subtilní, tenké a mírně disproporční.

Hlava se nachází vysoko v přední části kuželového těla. Narozdíl od normálních trpaslíků je tento postižen slepotou kvůli hypetrofované čepici. Oči jsou velké, ztrápené a výrazně obtažené, typické pro jedince žijící ve stresu způsobeném permanentním útěkem. Nebo pro emo jedince, heavymetalové zpěváky a viceprezidenty USA. Ústa jsou malá, často ve tvaru „O“, což odpovídá jeho obvyklému vokálnímu projevu „Jsem na útěku!“, zděšení z lidské populace či překvapení, co je všechno v přírodě možné.

Trpaslík Actionovský

Horní končetiny jsou krátké a mrňavé, působící téměř zakrněle. Funkčně slouží především k dramatickým gestům, mávání trenek, případně k pokusům propíchat pneumatiky. Naopak dolní končetiny jsou dlouhé jako týden před výplatou, protáhlé a oproti trupu působí téměř pavoučím dojmem. Typické jsou malé, ale stabilní chodidlové plošky.

Ačkoli na to nevypadají, trpaslík actionovský je zdatný běžec, lec je líný jako veš a tak jej zpravidla najdeme tam, kde jej pohodíme. Podobně jako jeho slavnější kolega Trpaslík Ludvíček, je i trpaslík actionovský velký filosof a tak dobře ví, že co se vleče - neuteče. O své nohy se tedy pranic neobává.

Genito-pelvická oblast

Podle ilustrace se jedná o nejvýraznější část anatomie druhu.

Cylindrický objekt

Nachází se ve střední části třísel.

Jedná se o typický pohlavní orgán druhu, jehož funkce je spojená především s rituálními hrozbami a teritorálním značkováním.

Není spojován se skutečným rozmnožováním — to u druhu stále nebylo prokázáno.

Pubické ochlupení

Husté, dlouhé, přirozeně neupravené, připomínající vláknité kořeny lesních rostlin.

V přírodě slouží jako pachová bariéra a sekundární zastrašovací mechanizmus.

Visící a separovaná varlata

Zcela zřetelně oddělená dvojice.

Visí poměrně nízko a jsou disproporčně dlouhá vzhledem k velikosti těla.

Pravděpodobně plní termoregulační funkci během rychlých útěků.

V trpasličí mytologii jsou považována za „sídlo odvahy a nerozumu“.

Závěrečné shrnutí

Anatomická stavba Permonicus actianus je dokonale přizpůsobena rychlým únikům, které by mu mohl závidět leckterý hokejový útočník a vydávání intenzivních pachových a vizuálních signálů, což přesně odpovídá životnímu stylu druhu.

Charakteristiky chování

Permonicus actianus reaguje na jakýkoliv podnět dramatickým úprkem. Stimulátory útěku zahrnují:

• zastavení auta na červené,
• někdo se ho zeptá „proč máš ty trenky v ruce“,
• hlasité rádio,
• přílišné přiblížení prasopsa jorkšírského nebo jen nuda.

Schopnost útěku je natolik klíčová, že druh je někdy označován jako „permanentní pohybová panika“.

2. Vazba na špinavé trenky (Relictum fetoris)

Tyto trenky jsou:

identifikační znak druhu,

hlavní zdroj feromonů,

a v případě ohrožení fungují jako omračující zbraň.

Podle trpasličích folkloristů jde o předmět, který Permonicus actianus odmítá opustit i v případě smrti, útěku, nebo hygienické kontroly. 3. Aversní vztah k rádiím

Druh vykazuje extrémní odmítání rádií. Někteří vědci předpokládají, že:

hlasitá hudba ruší jeho instinkt útěku,

reklamy na autodíly vyvolávají stres,

nebo prostě „neumí rádio ukrást, tak ho ignoruje“.

Fakt je ten, že při legendárním útěku z automobilu si s sebou vzal úplně všechno — kromě jediného zatraceného rádia.

Komunikační projevy

Permonicus actianus je mimořádně vokální druh. Jeho nejčastější válečné a teritoriální výkřiky byly zaznamenány takto:

„Jsem X hodin na útěku!“

„A dost, jdu ti propíchat gumy!“

„Někdo mě doxxnul!“

„To rádio si brát nebudu!“

Tyto zvuky mají funkci:

vytyčení území,

zastrašení samců jiných druhů,

a upozornění predátorů, že pronásledování bude otravné.

Biotop

Mezi typická stanoviště tohoto druhu řadíme příkopy a krajnice, zadní sedadla aut (dočasně), městské křoviny a internetové diskuse jako sekundární prostředí. Trpaslík se zcela instikntivně yhýbá se však místům, kde hraje rádio, jsou odpadkové koše příliš daleko na odložení trenek, nebo je příliš velký klid.

'Potrava'

Strava trpaslíka actionovského je chaotická, typicky se skládá z:

drobků zpod sedadla,

energetických nápojů,

věcí, které našel na útěku,

a náhodných svačin, které upustili kolemjdoucí.

'Reprodukce'

Druh se množí nejasným způsobem. Teoretici předpokládají rituál spočívající v:

dramatickém útěku,

máchání trenek jako signální vlajky,

a výkřiku „Dej mi 24 hodin a vrať se!“.

Žádný přímý akt rozmnožování však nebyl v přírodě pozorován, protože badatelé nedokážou udržet krok s jeho únikem.

'Ohrožení a ochrana'

Permonicus actianus NEPATŘÍ mezi ohrožené druhy. Naopak je považován za:

invazivní,

obtížně monitorovatelný,

a mírně toxický.

Záchranné programy neexistují — zkusili je zavést, ale trpaslík utekl.

'Zajímavosti'

Údajně dokáže propíchnout pneumatiku pouhou kombinací vzteku a krátké jehlice.

Při útěku z auta se považuje za automatické, že chytne trenky — i když je vůbec neměl na sobě.

Nejvyšší naměřená rychlost: trpasličích 14 km/h, což odpovídá lidským 70 km/h (kvůli rozdílu měřítka paniky).

Nikdy nebyl nalezen žádný jedinec, který by vlastnil rádio.

Tento článek obsahuje subliminální nebo zjevné informace o lidech malého vzrůstu a přispívá tím nenásilnou formou ke zlepšení informovanosti o takto postižených jedincích.
Ano, mluvíme o osobách, kterým říkáte TRPASLÍCI, vy druhistický svině!